Konečně klidná, vlastně... spokojená.
Určitě se může stát, že mě to zachrání, ale pořád si ještě myslím, že dobře to dopadnout nemůže. Ale aspoň něco dobrého v tom bude, tak proč tomu nedát šanci...
Po tomhle víkendu jsem na sebe pyšná. Konečně mám proč být. Asi se mi to v životě ještě nestalo, tak si to užívám.
Kdybych žila s oběma rodiči, zřejmě bych nebyla celé dětství tak labilní, to je výsledek mého dlouholetého bádání nad manželstvím a životem v rodině. Kdybych žila s oběma rodiči, zřejmě by čas od času někdo pořádně seřval i mou sestru, ne jen mě. Určitě by mi to pomohlo.
Někteří lidé jsou neuvěřitelně ubozí. Zvláštní, že v momentech mi připomínají mě samotnou... jsem zřejmě taky ubohá. Proč ne? Máme společného víc, než jsem si myslela. Jenom netuším, v čem je ta ubohost. Když si lidé uvědomují ubohost na druhém, vyhnou se jí automaticky na své osobě? Těžko říct, ale doufám, že jo.
Definitivně se rozhodlo o osudu naší chaty. Můj notebook z toho zkolaboval...
Žádné komentáře:
Okomentovat