První zpověď

Můj život je neuvěřitelně komplikovanej a krutej. Ano, občas se zdá... no jo, no jo, každej si to myslí. Někdy. Eště že je to jen dočasná věc; na hřbitově budu mít konečně pokoj (a nemusí to bejt ani na hřbitově, koneckonců jsem neslyšela, že by se někdo z masovýho hrobu vrátil a stěžoval si). To bude asi tím, že těm nahoře to nevadilo a ti dole byli zavalení, tak nemohli vstát...

Pravděpodobně jsem těhotná. Usuzuju na to z toho, že jsem včera snědla jeden a půl kila nakládanejch okurek. Tak těch bylo pouze kilo. A hlávku čínskýho zelí. Ledového salátu. A dvě hrušky. A mrkev. A plechovku oliv. Olivy se neprodávají v plechovkách, ale ve sklenicích nebo v pytlíku. A tepelně neupravenou půlku psa. Tak to by byl pěkně drahej oběd... A vypila láhev octa, pět deci vína já? No to teda určitě... a půllitr benzínu.

Spousta lidí mě pomlouvá. Potrefená husa se vždycky ozve. Aspoň nejsem homosexuál. Ty mám ze všeho nejradši. Třeba Jana -- surrealistická umělkyně s parožím. Věčně je namol a noc co noc mi volá, že se právě vrací z hospody po střeše mýho domu. Tak to není tak daleko od pravdy... Nebo Pavlíček -- on se tváří jako ztělesnění nevinnosti, ale já znám jeho nejniternější tajemství a dobře vim, jaká je to ve skutečnosti bezcharakterní bestie. Kdyby o něm lidi, který ho počítaj mezi svý nejbližší přátele, věděli to co já, ukousli by si za svoji předchozí hloupost hlavu. Já to neřekla.

Až vyrostu, bude ze mě inkvizitorka.

Příště vám přepíšu svoji oblíbenou pasáž z knihy, kterou jsem dostala od Lukáše k narozeninám. Těšte se.


Milan Pavlíček Markéta Zelená

Novoroční

... padáme, abychom se naučili, jak znovu vstát...

Aneb - viděla jsem Batmana. Další zbytečně strávené dvě hodiny, které jsem se mohla učit. Probudit se do tohodle týdnu byla jistá sebevražda, nevím, proč jsem to vůbec dělala. Poslední dobou nějak nechápu nic. A pořád čekám, čekám, čekám...
...
... kdy konečně dopadnu? Chtěla bych se naučit znovu vstát.

O Vánocích jsem napsala další stránku deníku. Konečně. Už jsem se bála, že dokážu psát jen tyhle otevřený, nedokončení a nicneříkající věty.
Je tu další rok. Nenávidím alkohol. Letos sklenička vína přetekla a ani nevím proč.

(Kora: "Jak se máš v novém roce?" "Úplně stejně špatně, jako v tom starém")

Nic nenasvědčuje tomu, že by se cokoliv mělo změnit.