Pozdě ale přece... (a rovnou si odpusťte ctrl+f a hledání svého jména, nejste tam nikdo)
___________________
Festival fantazie po osmé. Co víc k tomu dodat. Po zkušenostech z předchozích let jsem došla k závěru, že už mě nemůže nic moc překvapit a nejspíš to byla pravda. Každopádně jsem si toho letos vzala hrozně moc - kromě zástupcování vedoucího linie jsem měla ještě sedm "přednášek", z toho pět jich bylo v pondělí a nějaké jsem samozřejmě dodělávala na poslední chvíli až na místě. Pak ještě páteční divadlo... no rovnice z toho vyšla jasná: já + nedostatek času = FF ve stresu. Až do pátku. A pak už byl poslední den a já měla dojem, že už to bylo krapet dlouhé a bylo by na čase jet domů. Nestihla jsem spoustu věcí, což mě mrzí. Na deskovkách jsem nebyla, spoustu přednášek jsem vynechala, soutěže nebyly přesně takové, jaké jsem je plánovala. Ale i tak musím říct, že dopadlo všechno dobře a minimálně celá HP linie se nám povedla a na to jsem jaksepatří pyšná.
V pátek jsme dorazili pozdě. Už tradičně jsem si zanadávala, že je FFko už od čtvrtka, protože nemám ráda to naskakování do rozjetého vlaku. Ale kratší to prostě být nemůže, on by vám kritizátor vysvětlil proč, ale proboha, nežádejte ho o to! Večer byla ta SW diskotéka a potkávání všech těch známých i neznámých lidí, obchůzka celého conu, zkontrolování programu atd. Dřív, než jsem se stačila rozkoukat, už byla úplná noc. Naštěstí na obchodce tentokrát měli závěsy, takže jsme se tolik nebáli krutého rána v pokoji s oknem na východ.
FFko bylo leto teplé. Velice teplé. O prvním víkendu jsme si s Jarmomem a Lumyškou udělali výlet do lomu na koupání, což bylo jedno z nejhezčích conových odpolední. Chtěli jsme to ještě zopakovat, ale v tom všem stresu a programu nebyla už málem ani chvilka na nějaký společný oběd, natož na několikahodinové koupání.
Na soutěži hlášek jsem pracovala přibližně šest hodin v kuse. Ne že by mě to vůbec nebavilo, ale rozhodně jsem se poučila do příště (jako vždy, že). Nakonec byla teda soutěž skvělá, ale musím přiznat, že když má člověk v linii HP někoho, o kom dopředu ví, že vyhraje úplně všechno, v čem bude soutěžit, přestává to být zajímavé. Takže příští rok bude nejspíš samostatná kategorie jenom pro Tracy.
Ostatní soutěže byly v pohodě, přednášky vesměs taky, akorát na Sexu v Bradavicích jsem měla tolik lidí, že mi ten metr čtvereční, na kterém jsem se mohla pohybovat, poněkud nestačil. A ta přednáška byla teda velice zvláštní. Proč jsem si ji vůbec vzala? Bylo to nějak tak:
Wizardy: Potřebujeme nějakou přednášku, kde bude fakt hodně lidí.
Affaia: No to je jasný, musí být v názvu slovo sex (nebo jakékoliv jeho variace).
Wizardy: Takže tu přednášku uděláš? Bezva!
(... vše...)
Myslela jsem si, že v to pondělí zvládnu ještě nějaké jiné věci, ale nakonec jsem nezavítala vůbec nikam jinam než k baru na něco k pití a zase zpátky na další přednášky. Byl to trochu vopruz. Možná kdybych už měla všechno za sebou, tak jeden den člověka nezabije, ale já měla všechno za sebou až další sobotu, takže... ha?
Čarovečer byl lepší než předloni, horší než vloni. Myslím, že zvolím strategii: třikrát a dost a příští rok se pokusím o něco jiného, pokud bude situace příhodná. Organizační problémy při tvorbě programu s někým jiným taky přestávám snášet s ledovým klidem. Lidi si asi musí víc sednout, když spolu něco organizují a tohle bude opět ten případ.
Kvůli všemu tomu programu jsem nestihla ani jednu besedu s Rickem Worthym. Asi jsem o hodně přišla, ale stejně jsem ho jednou potkala na chodbě (kupodivu za sebou neměl zástup svých -jsmestrašníkamarádi- fanoušků) a on se na mě velice mile usmál a pozdravil. Prý je to "zlatíčko", opakovali všichni, kterých jsem se zeptala. Nejspíš měli pravdu.
Aspoň na besedě s Davidem Nyklem jsem nechyběla. Ani na jedné. A David je zcela jistě taky "zlatíčko" (ať už to přesně znamená cokoliv). Jen stepovat nechtěl, ačkoliv to pravděpodobně bylo proto, že se se svými -jsmestrašníkamarádi- fanoušky předešlý den tak moc opil.
Nebyla jsem se letos podívat ani na jeden díl Buffy, Brutální Nikity nebo Xeny. Moje pubertální duše tím děsně utrpěla. A vůbec přednášek jsem navštívila málo, doufala jsem, že jich bude víc. A chtěla jsem jich stihnout víc, jenže to prostě nějak nevyšlo. Viděla jsem Danae a její: Jak komentovat fanfiction. Chtěla jsem ji vidět přednášet, když už je to holka, která svojí povídkou před vydáním Harryho Pottera 7 trochu změnila můj pohled na svět, takže jsem pak Rowlingové při čtení posledního dílu nemohla přijít na jméno (oproti povídce Danae byl Harry sedmička neobyčejně povrchní četba). Takže: její přednáška byla fajn, jestli to aspoň někoho ovlivnilo v psaní komentářů, tak je to super. A pak jsem viděla asi jen kousek My Immortal. A to je, obávám se, všechno. Další útržky jako přednášku Rebel Legion, Mr. SW (cca pět minut, přestalo mě to bavit - Sovoga jsem o jeho prvních dabovaných VHSkách slyšela mluvit už asi pětkrát, ale snad se to tam pak nějak rozjelo, ani nevím...). Viděla jsem tentokrát celou přednášku SW vs BSG (naprosto super). Ale mrzí mě, že jsem nebyla na slavné Star Wař, ale bylo to v hloupém čase, tak jsem si o tom holt nechala jenom vyprávět.
Podívat jsem se byla na dabing na místě a samozřejmě na ten slavný výtvor, který dal tolik práce hlavně Petrovi. Popravdě - nebyla to žádná pecka, a to i když mhouřím oči nad tím, že jsem tam dabovala jen shluk nějakých podivných zvuků, které ze sebe vydávala Shari. Proč se vůbec daboval film? Seriálové epizody jsou na to lepší.
Diskotéky byly... no, byly. Nějaký tanec, někdy se hrálo dobře, někdy hůř, většinou byla strašná spousta lidí, což je celkem hloupý, protože bylo fakt teplo a pak tam ještě chodili orgové a zavírali okna, takže bylo naprosto nedýchatelno. Strávila jsem tam mnohem méně času než vloni.
Petr měl narozeniny v den, kdy přijel David. Nebylo moc času to slavit, ale aspoň na tom společném obědě jsme byli a řekla bych, že obzvlášť velkou radost měl Petr z "asgardských bobků". Trochu tématický dárek dostal i ode mě, ale samotnou by mě bývalo vůbec nenapadlo, že ty knoflíčky fakt vypadají trochu jako Brána.
Měla jsem prase a měla jsem ho dvakrát. Nemohla bych být vegetarián, FF prase je prostě něco super. Jinak to s jídlem bylo zoufalé. Nebyl čas chodit se najíst do města, ale to jídlo na baru už mi začínalo lézt krkem. Nemohla jsem být celý týden na nakládaném hermelínu a toasty, bagety nebo čínské polívky byly tak nějak... no... řekněme, že jestli jsem se na něco fakt těšila domů, tak na rozumné jídlo (kterého doma mám tolik, ha ha). Stejky dole v Buffetu to sice občas zachraňovaly, ale že bych z toho FF stravování byla díky nim odvázaná, to se doopravdy říct nedá.
A - divadlo. Tohle představení bylo jedno z mála, které jsem si užila jenom jednou, a to přímo při premiéře. Jindy mě zkoušky baví, ale tady bylo nějak moc faktorů, které působily negativně. A bylo to teda hrozně krátké, což na úspěšnost nejspíš nemělo tak velký vliv, ale delší být mohlo (neříkala jsem to?). Většina herců se shodla na tom, že divadlo už nikdy, já se hraní zříkat nebudu (ne a ne), ale je pravda, že zkoušky na FFku RÁNO je věc, kterou už opakovat nepotřebuju.
Přítomnost zahraničních i českých hostů akci poměrně oživila a nedošlo na žádné velké depky ani, řekněme, "personální problémy" (jo, ano, přiznávám, pořád si neuvěřitelně užívám, že můžu jet na con s někým a nebojím se, že se cokoliv hrozného stane, naopak si tu akci užívám mnohem víc jen díky tomu, že je se mnou). Ani kolem sebe jsem tak moc trablů, jako třeba minulý rok, nepozorovala. Trochu náročné to bylo s lidmi, se kterými by si člověk třeba i rád pokecal, ale mají neustále nějaké jiné starosti nebo jsou obklopeni hromadou jiných lidí, v jejichž společnosti je těžké vydržet déle než pět minut (viz čtení Bravíčka a jiné). A pak samozřejmě s lidmi, kteří jsou otravní a nedají pokoj, i když o jejich přítomnost nikdo nestojí (to není žádná narážka, tyhle lidi neznám jménem a většinou se objevovali v mé přítomnosti na diskotékách a tak různě po večerech u baru, a bylo třeba jim velmi rázně říct, že holka je buď zadaná nebo lesba... pak teprve dali pokoj).
Co ještě napsat? FF 2010 popravdě nebyla žádná bomba. Možná začínám stárnout (wtf?). Vždycky si říkám, jak příští rok to udělám jinak, ale vlastně to dopadá pokaždé stejně. Beru si toho moc, ve snaze něco zajímavého stvořit a samozřejmě i něco málo ušetřit. Ale nefunguje to. Každý rok to stojí spoustu peněz a strašné práce a zrovna letos jsem byla doopravdy tak vytížená, že jsem neměla čas na to odpočinout si. Na odpočinek jsem se těšila do Prahy, což je trochu smutné, a rozhodně paradoxní. Nemá být FFko "fantastická dovolená"? Ani nevím, kolikrát jsem za tu dobu nahlas vyslovila, že až jednou budu chtít jet na dovolenou, utratit za to tolik peněz a/nebo dát do toho tolik práce, tak fakt pojedu radši někam k moři si doopravdy ODPOČINOUT. Ale tak... jako vždy mám spoustu řečí, ale příští rok pojedu zas. Je fakt, že za rok bude všechno jinak a že už budu k některým změnám kvůli práci přímo donucena, možná to ale konečně udělám tak, že budu mít minimum přednášek, jen pár soutěží a že skutečně pojedu na FFko odpočívat. Věřím tomu? (ha ha ha)
Takže se nejspíš uvidíme na Speciálu. Zvažovala jsem účast, protože to opět zabere celé podzimky a tentokrát budu muset s FF chřipkou, nevyspáním a bůhvíčím ještě, jít v pondělí učit, ale co už, nejspíš si to ujít zase nenechám.
Poděkování na závěr nebude, protože byste moc zpychli (a mně se to nechce vymýšlet). Cíleně jsem se vyhýbala všem jménům i v textu (zpychnout smí jen Petr, David Nykl a Rick Worthy). Ale buďte tak hodní a podepište se mi, ať můžu zpychnout ještě já :)
PS: Možná budu editovat. Člověk za dva měsíce zapomene spoustu věcí.
