MHD (část první)

Nocoto... vy takhle nastydnete, slečno, to já vámpovídám, já nejsem odsud, jako ztýhlezemě, to víte, jak to je tajdle, mám už čtyřiadevadesátroků... a to už je nějakej věk, slečno, taky jsem za ten život už něco zažil a ta moje žena, ta v životě nevzala tašku do ruky, v životě, to já ji hejčkal, celejživot, to víte, to ona je mladší, o čtrnáct let a tomyuž jsme svoji šedesátroků, kdyžjíbylo dvacetjsemsijínamluvil a to až vy budete mít nějakýho, takysivás musí hejčkat, slečno, to by takhle nešlo, to jdetejakodoškoly, rukulíbám, milostpaní, ne, ze školy, to tak je, dneska ty mladý, jak to chodí s těma odhalenejma zádama - to židi vymysleli, víte, aby ušetřili za materiál - jakjeto kratší, taknatom ušetřej, víte a to je hrozný, tohleto, čtyřiadevadesátroků mám a tojsemnezažil, tohleto, to jako o sebe musíte dbát, tak vystupujete... rukulíbámrukulíbám, mějte krásný den.

Zájezd

Většina lidí nechápe, proč to vlastně dělám. Je to z hrdosti. Sama před sebou bych se musela strašně stydět, kdyby se to zbořilo a já si přiznala, že jsem tři roky života dala do "ničeho". Takže takhle to pokračuje dál a za chvíli to budou čtyři roky, pak deset a nakonec, ještě na smrtelné posteli, za mnou budou lidi chodit, abych jim vymyslela výjezd. Už se těším.
Ale ne, musím přiznat, že teď po dlouhé době se mi do toho zase docela chce. Vždycky s vymyšleným programem přichází i nové nadšení a tak to možná bude pořád dokola... každopádně jsem rozdala práci, ať se snažej taky oni... hodlám postupně odejít do Jediského důchodu, občas si fakt připadám, jak kdyby mi bylo 60. Nebo 8 století:-). Budu pak chodit tou akademii, se sepnutýma rukama a budu se tvářit vrcholně moudře a inteligentně (což bude vyžadovat dlouhý trénink před zrcadlem). No nevím, jestli to zvládnu.