Většina lidí nechápe, proč to vlastně dělám. Je to z hrdosti. Sama před sebou bych se musela strašně stydět, kdyby se to zbořilo a já si přiznala, že jsem tři roky života dala do "ničeho". Takže takhle to pokračuje dál a za chvíli to budou čtyři roky, pak deset a nakonec, ještě na smrtelné posteli, za mnou budou lidi chodit, abych jim vymyslela výjezd. Už se těším.
Ale ne, musím přiznat, že teď po dlouhé době se mi do toho zase docela chce. Vždycky s vymyšleným programem přichází i nové nadšení a tak to možná bude pořád dokola... každopádně jsem rozdala práci, ať se snažej taky oni... hodlám postupně odejít do Jediského důchodu, občas si fakt připadám, jak kdyby mi bylo 60. Nebo 8 století:-). Budu pak chodit tou akademii, se sepnutýma rukama a budu se tvářit vrcholně moudře a inteligentně (což bude vyžadovat dlouhý trénink před zrcadlem). No nevím, jestli to zvládnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat