Zase o krok dál

Konečně klidná, vlastně... spokojená.
Určitě se může stát, že mě to zachrání, ale pořád si ještě myslím, že dobře to dopadnout nemůže. Ale aspoň něco dobrého v tom bude, tak proč tomu nedát šanci...
Po tomhle víkendu jsem na sebe pyšná. Konečně mám proč být. Asi se mi to v životě ještě nestalo, tak si to užívám.
Kdybych žila s oběma rodiči, zřejmě bych nebyla celé dětství tak labilní, to je výsledek mého dlouholetého bádání nad manželstvím a životem v rodině. Kdybych žila s oběma rodiči, zřejmě by čas od času někdo pořádně seřval i mou sestru, ne jen mě. Určitě by mi to pomohlo.
Někteří lidé jsou neuvěřitelně ubozí. Zvláštní, že v momentech mi připomínají mě samotnou... jsem zřejmě taky ubohá. Proč ne? Máme společného víc, než jsem si myslela. Jenom netuším, v čem je ta ubohost. Když si lidé uvědomují ubohost na druhém, vyhnou se jí automaticky na své osobě? Těžko říct, ale doufám, že jo.
Definitivně se rozhodlo o osudu naší chaty. Můj notebook z toho zkolaboval...

Nutné zlo?

Mám internet na notebooku. Když zvážím množství výhod s nevýhodami, není to zas tak výhodné... A k tomu nefunguje icq:-(
Ještě že zítra odjíždím, budu si s tímhle krámem dělat hlavu zase až v neděli večer.

V zajetí CW

Vypaluju Clone Wars. Upřímně se přiznám, že jsem zřejmě poslední fanoušek SW, který je ještě neviděl a co víc, ani po jejich shlédnutí nijak zvlášť netouží. Podle mě to není divné.
Vypaluju je pro jednu Jediku. Jedika je do SW blázen. Každý je do SW víc blázen, než já. Kromě Tarkish.
Nicméně jsem podnikla rázné kroky: nejenže vypaluju CD Jedice, ale rozhodla jsem se vypálit je i sobě. Netuším, jak mi pomůže mít je doma, ale třeba se stane zázrak a jednou, za nějakou dobu, se na ně taky podívám...

O kachnách, raccích a jiných bytostech

Tarkish je stále ve Švýcarsku, ne že bych ji postrádala, ale docela ji postrádám;-). Mohla by se už pomalu vrátit a dodělat polovodiče pro Přibíka...

Viděla jsem dneska svého bývalého mistra. Zážitek. Když jsem odjížděla, byla nádherná bouřka. Jela jsem kolem Vltavy a byly tam zase kachny a zase rackové. Nechtěla bych být ani rackem. Když tam tak sedí v dešti. Ne že by ten déšť nebyl suprovej, ale po pěti minutách začne lézt nejen na nervy, ale i za krk nebo promočí boty. Nic moc. A rackovi zmáčí peří. Nemá se kam schovat! Tak aspoň řve na kachny.
Je lepší být rackem, nebo kachnou? Volila bych možnost A. Nelovili by mě lovecký psi na zkouškách a mohla bych řvát na kachny. I v noci. A nesledovala by mě žádná policie. A neumírala bych následkem toho, že bych sežrala moc čerstvýho pečiva, co by mi házeli lidi! Lidi jsou někdy tak divně hloupí...

Přišlo mi dnes asi dvacet smsek typu: Vážení, vzhledem k tomu, že nám T-Mobile umožnil v těchto dnech posílání SMS zdarma a vzhledem k lakotě mně vlastní, si Vám dovoluji popřát krásné prožití vánočních svátků, bohatého Ježíška, všechno nejlepší do nového roku... následně pak veselé Velikonoce a samozřejmě gratuluju k Vašim příštím narozeninám a jmeninám... Tak si to laskavě pamatujte, bo za to u utrácet nebudu...! Přeju pěkný den, večer a ráno...

Síť je přetížená. Doručenky nechodí. Lidi píšou jen proto, že je to zadarmo. Pár takových jsem už poslala do hajzlu. Sebe jsem do hajzlu neposlala, i když taky píšu jen proto, že je to zadarmo. Ale neřekla bych, že to byla ztráta času.
T-Mobile ví, jak potěšit.

VyVolení jsou ode dneška VeVile. Úchylnej pořad.
"... Tak pojď k nám, ty VyVolená!..." koho mi to jen připomnělo?
Koukaj se na to lidi proto, že chtějí poznat skutečnou Truman show? Koukají se na to, protože jsou blbci?
Co znamená slovo "úroveň"? Máma viděla kousek pořadu a komentovala je smrští znechuceně znějících slov. Já jsem se bavila nad hloupostí některých soutěžících. Generační rozdíl?
Ano.

Sahali jste někdy na neonový nápis KFC? Zážitek na celý život. A občas vám při tom dokonce i někdo zamává;-) Ale nechoďte tam jen kvůli tomu! Taky by se vám mohlo stát, že vám zavřou kasu zrovna v momentě, kdy si u ní chcete objednat...

Nejezte před spaním chleba s cibulí!

Bloumání

Na znamení nevěříme, ale stejně jich bylo celkem dost. Milan to vystihl dokonale (a to říkal, že o tom nebude psát!). Takže já vlastně nemusím vůbec nic dodávat. A stejně píšu...
Pokud můžu poradit, sedněte si někdy do Slovanského domu před kasy a sledujte stupidní ukázky na ještě stupidnější filmy. Za chvíli vám obyčejný svět bude připadat neuvěřitelně krásný (taky můžete navštívit dvouhodinovou přednášku Františka Fuky, to vám vyjde nastejno).

Nechtěla bych být kachnou. Chtějí chuděrky spát a ti debilní rackové tam pořád lítají a řvou!

Myslím, že bychom ve fandomu měli zavést prohlídky před každým vstupem na Con. Dámy ukázat kabelku, pánové rozkročit a hezky odzhora dolů je prohlédnout detektorem...

Hříchem by bylo nezmínit

Upřímně doufám, že jste se dnes koukali, nebo se ještě kouknete na měsíc. Nádherný! Fascinující!

It´s over

Říct pravdu rozhodně JE osvobozující. Koneckonců o tom nebyl pochyb. Nejlepší situace nastávají, když ten druhý vlastně už pravdu zná, to pak něco řeknete ne proto, že si to zaslouží on, ale spíš proto, že si to zasloužíte vy. Je to takový ten pocit - už nemusím nic dělat, nemusím se nijak rozhodovat, celý osud leží v rukou někoho jiného. A konec, ať bude jakýkoliv, bude vlastně dobrý. Protože to nebudou další měsíce čekání, ale opravdový konec. Pokud jste takoví lidé, kteří jsou ochotni to připustit a připustit také to, že je to dobře a že by se to tak skutečně mělo nechat.
A mně se ulevilo. Obrovsky. Nebudu dál bojovat, stejně jsem nebojovala s nikým, jen s mou vlastní hlavou a to za to nestojí. Mám pocit, že dnes je ten den, kdy je třeba odhodit pýchu a jít dál...

Výkřik

Ach... jak lidi občas nechápou. Proč najednou nemůžu zadržet slzy? Problém nejspíš je, že nevím, jak se naučit nechat je pochopit. Chyba je tedy zjevně ve mně, nemůžu chtít od lidí, aby mi četli myšlenky. I když někdy by se to hodilo... jako sůl.
Viděli jste film "What women want?"

Není kam utéct...

Nešla jsem spát zrovna šťastná. Zřejmě jsem měla pocit, že je něco za mnou. Zřejmě není. Kecám, neměla jsem ten pocit, jen jsem pár dní žila v blažené nevědomosti a blažené nevšímavosti k některejm věcem. Okamžik probuzení musí přijít. Jen to tentokrát bylo za podivných okolností a celkem jsem to bodnutí ani nečekala. Kam jsem se to předtím schovávala? Nějak se mi nedaří ten úkryt znovu najít. Je to dobře? Je to špatně? Dost těžko říct.

Deset důvodů proč být Appolónem

Divnej den.
Ne zas tak divnej. Občas se stává, že plány, o kterých hluboce pochybujeme, nakonec opravdu vyjdou. Holt se nejspíš vyplácí při pochybách neztrácet naději. Nebo se vyplácí doufat, že i když se všechno pokazí, někdo z toho bude mít aspoň náznak dobrého pocitu. Aspoň chviličku.
Někdo... když už ne já.
I když dnešní den probíhal víceméně hladce... byla jsem zbita čajovnickým polštářkem i jinými věcmi, které se v čajovně dají potkat (včetně Opice), byl na mě kdosi povalen, bylo mi ukradeno jídlo, nasazen extrémně malý čepec na hlavu, nasazen Vader na hlavu, posazeno osmileté dítě na hlavu a navíc mi z té hlavy byly brutálně vytrhány skoro všechny vlasy. Úspěšný den! Miluju mladší sourozence!:-)
Ačkoliv... aspoň jsme se všichni dozvěděli něco málo podrobností o řeckých bozích... ehm... mytologické období... znáte to někdo? Já měla své "želvoninjovské" období, "princeofpersiovské" období, ale mytologické? Mimo jedné seminární práce se mě mytologie nikdy netkla. Zřejmě je to dítě geniální (kdo to byl? kdo to vyslovil první?)... Ale mimo úžasné znalosti rozsáhlých rodokmenů řeckých bohů se jeho genialita ukazuje prazvláštně, viz výše:-). Asi má se svým bratrem opravdu ledacos společného, včetně některých úžasných nápadů;-). A už vím, od koho se Milan naučil prát se...

Jinak všechno při starém. Někteří lidi píšou, jiní se neozvali, jak dlouho? Vnímám to jako měsíce a měsíce čekání a marných nadějí.
Stane se.

Epizoda III po čtvrté

Měli pravdu! (že se tomu divím...) Jakmile má člověk svůj blog, je jím strašen i ve snech! Co naplat! Tak píšu...

Milan mě dneska vehnal do záhuby, když mě poslal napřed do kina. Nastoupila jsem do vagónu, který byl zaplněn nějakými neznámými (což už samo o sobě je divné) šermíři. Samozřejmě přeháním, nebyl zaplněn. Vlastně tam byli jen dva lidé, ale mě to bohatě stačilo. Dívka s obouručákem a s plátovými rukavicemi vysvětlovala chlapci s tesákem a obojkem na krku, jak "teď by fakt ten revizor moh přijít, to teda jo. Bych mu vysvětlila, že ten lístek vopravdu nemám!"...

Jediní osmiletí chlapci zřejmě vědí, co se má dělat s lístky na Epizodu III...
V Ládví mají malé sály. Ale stejně to byl "jeden z těch největších, co tu maj, fakt!" Bylo to takové rodinné setkání u Hvězdných Válek... ehm:-)
Až se vy někdy takhle sejdete, nezapomeňte se "chovat kulturně"! Jak se chová kulturně? Koho mám kulturně pochovat? Jaký náhrobek bude náležet takovému kulturně pochovanému člověku?
Neumřeli jsme.
Ani Anakin neumřel. I když byl už poněkolikáté upálen. Je to čaroděj.

Nikdy nečtěte amatérský překlad Harryho Pottera! Varuju vás pod hrozbou jinxování!

Nedá se nic dělat!

Usilovně jsem se tomu bránila! Ale mám svůj blog...

Bohužel... stane se to i těm nejlepším z nás...