Divnej den.
Ne zas tak divnej. Občas se stává, že plány, o kterých hluboce pochybujeme, nakonec opravdu vyjdou. Holt se nejspíš vyplácí při pochybách neztrácet naději. Nebo se vyplácí doufat, že i když se všechno pokazí, někdo z toho bude mít aspoň náznak dobrého pocitu. Aspoň chviličku.
Někdo... když už ne já.
I když dnešní den probíhal víceméně hladce... byla jsem zbita čajovnickým polštářkem i jinými věcmi, které se v čajovně dají potkat (včetně Opice), byl na mě kdosi povalen, bylo mi ukradeno jídlo, nasazen extrémně malý čepec na hlavu, nasazen Vader na hlavu, posazeno osmileté dítě na hlavu a navíc mi z té hlavy byly brutálně vytrhány skoro všechny vlasy. Úspěšný den! Miluju mladší sourozence!:-)
Ačkoliv... aspoň jsme se všichni dozvěděli něco málo podrobností o řeckých bozích... ehm... mytologické období... znáte to někdo? Já měla své "želvoninjovské" období, "princeofpersiovské" období, ale mytologické? Mimo jedné seminární práce se mě mytologie nikdy netkla. Zřejmě je to dítě geniální (kdo to byl? kdo to vyslovil první?)... Ale mimo úžasné znalosti rozsáhlých rodokmenů řeckých bohů se jeho genialita ukazuje prazvláštně, viz výše:-). Asi má se svým bratrem opravdu ledacos společného, včetně některých úžasných nápadů;-). A už vím, od koho se Milan naučil prát se...
Jinak všechno při starém. Někteří lidi píšou, jiní se neozvali, jak dlouho? Vnímám to jako měsíce a měsíce čekání a marných nadějí.
Stane se.
Žádné komentáře:
Okomentovat