neděle, listopadu 18, 2007

At the world´s end

Sněhu byla hromada. Na každém kroku. Bylo zvláštní jet do zimy. Bylo divný jet tam do zimy. Vlastně jsem se ani moc netěšila, protože kolem toho bylo víc starostí, než... čehokoliv jinýho. Nejvíc nervů bylo nakonec s přednáškou, kterou jsem brala za Arlondii.

Cesta. Kupodivu to proběhlo rychleji, než jsem čekala. Juliet viděla kompletní scénář a obě jsme se stihly naučit minimálně za prvé, za druhé a za třetí. Což je slušný, vzhledem k tomu, že ostatní vlastně neuměli nic.
Když budete mít někdy chvilku, zajeďte si do Kopřivnice do cukrárny. Dostanete pizzu.
Byla jsem první registrovaná. Jul druhá. Cha cha cha.

Pokoje mají v hotelu Tatra ještě menší, než vloni. Vlastně to nebyl dvoulůžák, ale jednolůžák a přistýlka. Větší, než postel. Téměř větší, než celý ten pokoj. Maličko klaustrofibie.

A o conu se toho moc napsat nedá. Juliet se ptala, jestli to vloni bylo lepší. Vloni jsme se pohádali, na to si pamatuju. To nebylo lepší. Ale byl tam Teaz a to znamenalo víc zábavy po chodbách. Ale zase lepší a horší... těžko říct. Je to con - prodlevy, kdy člověk nemá co dělat, nebo je naštvaný na lidi, ty se prostě asi objeví vždycky. Zvlášť na takhle malém místě, kde se člověk díky zákonům schválnosti potkává především s lidmi, se kterými se vůbec potkávat nechce, a kteří, z neznámých důvodů, mají potřebu člověka oslovovat nicneříkajícími promluvami. Hmmm, je to con, no, lidi se chtějí družit. Ne že bych je omlouvala, bylo to fakt otravný, někdy.

A taky jsme se tak nějak bavili o tom, proč děláme věci, které nechceme, když nemusíme, o tom, jestli je potřeba někam patřit, nebo jestli je to všechno jenom o hledání sounáležitosti. Není to neznámá věc. Každopádně to tak nějak proběhlo.
Jo a dozvěděla jsem se, že to, že o jistém člověku říkám, že je debil, znamená jen to, že jsem s ním nebyla tak dlouho, abych ho stihla poznat. Já si myslím opak. Ale pobavilo mě to. Přeneslo mě to zase o kousek dál.

Jo a měla jsem ty přednášky. Ne že by to bylo nějak zvlášť zajímavý, ale přece... první jsem chtěla ukončit už po půl hodině, vystačilo by to akorát. Druhá byla o něco lepší, akorát se lidem nechtělo mluvit, což mě uvrhlo do deprese, že Julietina přednáška byla snad lepší, než ta moje!!! No a... a pak už to byla jen videa, takže celkem pohoda. Jen mě bolelo v krku.

Divadlo.
Divadlo...
Mno. Tak jako dopadlo to v rámci možností dobře. Zkouška byla katastrofální, to vlastně byla asi největší krize conu. Pak mě to štvalo, že se vlastně na něco těším, že mi to přišlo důležitý a zajímavý a oni se chovají jak banda pitomců. Až bolestně mi to připomínalo dramaťák ve škole, vypadalo to tak pozitivně, ale příšerně mě to zklamalo... Ačkoliv tohle aspoň nakonec dopadlo víceméně dobře. A aspoň jsem si zahrála a uplatnila konečně svůj nadprůměrný herecký talent:-).
Jo a vlastně, taky mě u té zkoušky napadlo... že jsem byla hrozně ráda, že mi konečně dal roli. Jako že jsem chtěla hrát a tak, znáte to... Nevěděla jsem, proč jsem nehrála dřív, až do té zkoušky. Došlo mi, před čím mě tím až do téhle chvíle (možná) chránil. Bylo fajn to vědět. Nebylo fajn to prožívat.
No a divadlo samotné... Bavila jsem se víc, když jsem to četla, než když to pak přišlo před diváky. Možná kvůli hercům, možná proto, že to prostě tak nevyzní. A bylo to dlouhé. A já se celou dobu třásla zimou. Nervozitou spíš ne, čekala jsem, že to dopadne špatně. Ale taky jsem čekala úlevu a ta nějak nepřišla. Byla mi zima, tak jsem si sedla k trubkám a poslouchala dva lidi, na kterých bylo poznat, že mají konečně s kým a o čem mluvit. To bylo dobrý. I pro můj krk.
Ale to divadlo... myslím, že nejhorší na divadle bylo publikum. A Blair, ale tomu to neříkejte!!! Vlastně... jako nevím, no. Divadlo bylo fajn. Jen lidi tupý. Házeli papírovejma věcma a volali cosi o zelí. Já vám nevím, dřív jsem z lidí mívala lepší pocit. Je to jimi, nebo mnou?
Poslední větu v divadle jsem řekla hezky.

O čem ještě musím napsat je Katleen. Já jsem vám byla tak ráda, že tam je někdo, kdo dokáže věci tak nějak... zjednodušit. Ani nevím, jak to popsat. Mrzí mě, že jsem se jí nevěnovala víc. Vlastně jsem se jí ještě nikdy nevěnovala dostatečně... Bylo bezva, že tam přijela. Snad z toho nemá moc špatný pocit.

Taneční věčer byl ve znamení dvou žen. Kupodivu jsem tam už nepotřebovala zůstat až do konce. To bylo dobře, myslím. Možná. A nebo mě prostě do pokoje vyhnala jen ta bolest v krku a tak.
Takže teploměr, horký čaj (konečně!) a postel.
Teď máte mnohem víc, než si zasloužíte.
Dobrou noc.