Ještě do neděle jsem nevěděla, jestli doopravdy pojedu. V pátek jsem byla přesvědčená, že ne, pak mi to začalo hlodat v hlavě a v neděli v 16:45 jsem už seděla v autobusu do Chotěboře.
První dojmy nebyly moc dobré. Byla tam zima a lidí spousta, většinu z nich jsem neznala ani od pohledu, natož jménem. Ale už na recepci na mě byli hodní, nejenže všechno proběhlo rychle a hladce, ale navíc mi povolili ubytování na Smetance místo ve sportovní hale (kam jsem se musela přihlásit), našli mi po udání jména spolubydlícího i číslo pokoje, ale jen pod příslibem, že dohromady nezabereme víc místa, než 2 x 1,2 m. nebo 2,5 x 1 m.:-) (Zkontrolovat to bohužel pak už nikdo nepřišel.)
První známou osobou - a navíc dost nečekanou osobou - byl Lando. A pak jsem si nahoře úspěšně našla Stargejťáky. Každý z nich mě zdravil s tím, že "Shake říkal, že přijedeš, ale bude to překvapení." Já věděla, že věděl, ne že ne!
Poznala jsem konečně pár dalších světoznámých lidí, Jacoba a Lumyšku, například. Pak prošlo kolem v různém pořadí i pár známých - E-Wan s Hana´an, Johnak, Salla - Sovoga jsem minula o několik hodin, což mi bylo líto. Na KoprCon prý nepojede! (Drb tohoto měsíce!) A Vašek Pravda tam taky byl. Prý má opar, takže se nemůže líbat. (Druhý drb měsíce.)
Od osmi začínala přednáška, na kterou jsem šla. Byla to moje první oficiální SG přednáška, bojím se, aby se o mně teď nezačalo říkat, že k nim už definitivně patřím. Dokonce nebylo tak těžký tam tu hodinu strávit, protože nešlo ani tolik o SG jako o dabing a to je i pro mě docela pochopitelná věc:-). Kromě toho jsem seděla vedle Johnyho, který má krásný notebook (Já vim, já vim, Johny! Ale pěknej fakt je!). A měla jsem dobrý výhled (nejen na ten notebook), takže to mě vlastně docela omlouvá.
A pak jsme šli nahoru k baru, já si povídala s Johnakem a pak se ta skupinka přesunula ještě víc nahoru, seděli jsme, většina lidí pila (a mně to mělo vadit!), občas jsem se podívala do čajovny, kde bylo na Johnakově notebooku promítáno něco, co mělo všem přítomným přinést minimálně týdenní žaludeční nevolnosti. Já z toho moc neviděla, zvuky mi ale stačily. Byly to turecké Hvězdné války. A mě bolelo v krku. Začala jsem chraptět. Omlouvám se všem, kteří se mnou museli mluvit. Dostala jsem medovinu, která moc nepomohla, ale rozhodně chutnala líp než ta becherovka, co přišla pak. Ale i tak díky za snahu, Johny:-).
A pak jsme šli tancovat. U toho se mluvit nemusí! Spát jsme šli tak kolem čtvrté. A mně bylo podstatně líp, než další den ráno; rozhodně jsem ale nebyla sama, kdo to tak měl, i když důvody byly značně rozdílné:-).
Někdo snídal toasty, někdo polomáčenky, někdo ibalgin s minerálkou. A někdo pro jistotu nesnídal vůbec - a raději ani dopoledne nevstával. (A to se říká, že prezident by měl být všem lidem příkladem!)
Mejzlík měl přijet a nepřijel. Nebo aspoň ne včas. Pak přiběhl do sálu jeho pes a nakonec se objevil i on sám. Nemůžu napsat, že to byla moje první SG beseda, protože jsem byla vloni na FF už na Nyklovi, i když nevím, jestli se to počítá. Každopádně Mejzlík je příjemnej a chytrej člověk, kterej se dobře poslouchá a to nejen když mluví Aslana.
Pak jsem byla v lékárně, v sámošce a v drogérii. Všude otevřeno. V Chotěboři to žije, když zrovna není víkend nebo svátek nebo po šesté hodině večerní!
Od 20:00 měl být SG galavečírek. Očividně dlouho připravovaná akce:-) ("Pusíme tam tohle video?" - "Tak třeba jo, no.") Nakonec ale musím opět konstatovat, že když někdo umí zabavit lidi, tak prostě umí. Ani to nevypadalo moc nastavovaně, Jarmome:-). A Jacoba bych omluvila, klikání je náročná věc... Při hrách jsem dostala za úkol se zavázanýma očima nakreslit dva... no nějaké dva ze SG... s tyčovkou. Tyčovku jsem nakreslila velmi obstojně, s těma dvěma to bylo o poznání horší. Nakonec byl jen jeden.
A pak už to bylo nějaké fakt moc náročné. Pevné rozhodnutí navštívit ve středu doktorku přišlo velice brzy.
Nahoře v KD se sešla velká skupina lidí (přijela Evička se spoustou jídla!) a kolem byla velká zábava, která skončila jednou rozbitou židlí (Dragon Lordovi jich v sále moc nezbylo) - ale nebyla to Deusova vina! A pak bylo na zemi a na lidech pár rozlitých džusů s vodkou (asi), nějaká voda a možná pivo. I když to tam moc nesmrdělo, tak pivo asi ne. A já šla radši dolů na čaj. Nebylo mi dobře. Štve mě to. Jak jsem nemohla mluvit, tak jsem vůbec nemohla s nikým mluvit! (:-) Ale ne že bych se nepokoušela. Třeba takovému Denerogovi bych měla určitě hodně co říct!) Bylo to docela k vzteku. I když je pravda, že když jsem o tom pak přemýšlela, došlo mi, že některé věci bylo stejně nakonec lepší neříkat. Ono to bez toho taky jde (a mnohdy je to mnohem upřímnější, než... no znáte to...).
Ve velkém sále docela slušně hráli, ale všude bylo dost lidí a kouře, že jsem neochotně přiznala, že bude nakonec lepší jít si lehnout. Už kolem půl jedné. Docela brzy na poslední noc na conu. Ale měla jsem doprovod, takže jsem toho vůbec nelitovala:-).
Úterní ráno se pro mě moc nelišilo od toho předešlého. Byla jsem ráda, že jsem ze sebe občas dostala větu, která byla slyšet dál než na půl metru. Udělala jsem ze Shakea svého mluvčího. Výhodu to mělo, že on většinou dál než půl metru ode mě nebyl, takže jsem z toho vyšla ještě víc než dobře.
Dala jsem si čaj (Coldrex bohužel včera došel) a sýrové toasty. Neošizené. A pak jsme se šli pomalu rozloučit (bacha na Vaška s oparem!), navštívit kino kvůli honorářům, a nasedli do auta. Totiž do Bělouše. Jarmom nás předjel, to rozhodně popírat nechci, ale skoro až k dálnici se pak Běloušek držel velice statečně! A ano, měli jsme větší náklad!
Nelitovala jsem, že jsem jela na FFS. Byla tam příjemná atmosféra, příjemní lidi, všechno tak uvolněné a bez depresí (a to už mám v sobě pět deprese vyvolávajících prášků:-)), prostě moc pěkné to bylo. Až na tu mou bolest v krku a chraptění - doufám, že jsem nenakazila nějakým záhadným virem celou Chotěboř (a i kdyby - nachlazenej tam byl kdekdo, s klidným svědomím prohlašuji, že chytit jste to mohli od hokoholiv!).
Příště (a že to nebude, to si, Vašku, vyprávěj komu chceš) se nejspíš vydám bez výmluv už první den...
První dojmy nebyly moc dobré. Byla tam zima a lidí spousta, většinu z nich jsem neznala ani od pohledu, natož jménem. Ale už na recepci na mě byli hodní, nejenže všechno proběhlo rychle a hladce, ale navíc mi povolili ubytování na Smetance místo ve sportovní hale (kam jsem se musela přihlásit), našli mi po udání jména spolubydlícího i číslo pokoje, ale jen pod příslibem, že dohromady nezabereme víc místa, než 2 x 1,2 m. nebo 2,5 x 1 m.:-) (Zkontrolovat to bohužel pak už nikdo nepřišel.)
První známou osobou - a navíc dost nečekanou osobou - byl Lando. A pak jsem si nahoře úspěšně našla Stargejťáky. Každý z nich mě zdravil s tím, že "Shake říkal, že přijedeš, ale bude to překvapení." Já věděla, že věděl, ne že ne!
Poznala jsem konečně pár dalších světoznámých lidí, Jacoba a Lumyšku, například. Pak prošlo kolem v různém pořadí i pár známých - E-Wan s Hana´an, Johnak, Salla - Sovoga jsem minula o několik hodin, což mi bylo líto. Na KoprCon prý nepojede! (Drb tohoto měsíce!) A Vašek Pravda tam taky byl. Prý má opar, takže se nemůže líbat. (Druhý drb měsíce.)
Od osmi začínala přednáška, na kterou jsem šla. Byla to moje první oficiální SG přednáška, bojím se, aby se o mně teď nezačalo říkat, že k nim už definitivně patřím. Dokonce nebylo tak těžký tam tu hodinu strávit, protože nešlo ani tolik o SG jako o dabing a to je i pro mě docela pochopitelná věc:-). Kromě toho jsem seděla vedle Johnyho, který má krásný notebook (Já vim, já vim, Johny! Ale pěknej fakt je!). A měla jsem dobrý výhled (nejen na ten notebook), takže to mě vlastně docela omlouvá.
A pak jsme šli nahoru k baru, já si povídala s Johnakem a pak se ta skupinka přesunula ještě víc nahoru, seděli jsme, většina lidí pila (a mně to mělo vadit!), občas jsem se podívala do čajovny, kde bylo na Johnakově notebooku promítáno něco, co mělo všem přítomným přinést minimálně týdenní žaludeční nevolnosti. Já z toho moc neviděla, zvuky mi ale stačily. Byly to turecké Hvězdné války. A mě bolelo v krku. Začala jsem chraptět. Omlouvám se všem, kteří se mnou museli mluvit. Dostala jsem medovinu, která moc nepomohla, ale rozhodně chutnala líp než ta becherovka, co přišla pak. Ale i tak díky za snahu, Johny:-).
A pak jsme šli tancovat. U toho se mluvit nemusí! Spát jsme šli tak kolem čtvrté. A mně bylo podstatně líp, než další den ráno; rozhodně jsem ale nebyla sama, kdo to tak měl, i když důvody byly značně rozdílné:-).
Někdo snídal toasty, někdo polomáčenky, někdo ibalgin s minerálkou. A někdo pro jistotu nesnídal vůbec - a raději ani dopoledne nevstával. (A to se říká, že prezident by měl být všem lidem příkladem!)
Mejzlík měl přijet a nepřijel. Nebo aspoň ne včas. Pak přiběhl do sálu jeho pes a nakonec se objevil i on sám. Nemůžu napsat, že to byla moje první SG beseda, protože jsem byla vloni na FF už na Nyklovi, i když nevím, jestli se to počítá. Každopádně Mejzlík je příjemnej a chytrej člověk, kterej se dobře poslouchá a to nejen když mluví Aslana.
Pak jsem byla v lékárně, v sámošce a v drogérii. Všude otevřeno. V Chotěboři to žije, když zrovna není víkend nebo svátek nebo po šesté hodině večerní!
Od 20:00 měl být SG galavečírek. Očividně dlouho připravovaná akce:-) ("Pusíme tam tohle video?" - "Tak třeba jo, no.") Nakonec ale musím opět konstatovat, že když někdo umí zabavit lidi, tak prostě umí. Ani to nevypadalo moc nastavovaně, Jarmome:-). A Jacoba bych omluvila, klikání je náročná věc... Při hrách jsem dostala za úkol se zavázanýma očima nakreslit dva... no nějaké dva ze SG... s tyčovkou. Tyčovku jsem nakreslila velmi obstojně, s těma dvěma to bylo o poznání horší. Nakonec byl jen jeden.
A pak už to bylo nějaké fakt moc náročné. Pevné rozhodnutí navštívit ve středu doktorku přišlo velice brzy.
Nahoře v KD se sešla velká skupina lidí (přijela Evička se spoustou jídla!) a kolem byla velká zábava, která skončila jednou rozbitou židlí (Dragon Lordovi jich v sále moc nezbylo) - ale nebyla to Deusova vina! A pak bylo na zemi a na lidech pár rozlitých džusů s vodkou (asi), nějaká voda a možná pivo. I když to tam moc nesmrdělo, tak pivo asi ne. A já šla radši dolů na čaj. Nebylo mi dobře. Štve mě to. Jak jsem nemohla mluvit, tak jsem vůbec nemohla s nikým mluvit! (:-) Ale ne že bych se nepokoušela. Třeba takovému Denerogovi bych měla určitě hodně co říct!) Bylo to docela k vzteku. I když je pravda, že když jsem o tom pak přemýšlela, došlo mi, že některé věci bylo stejně nakonec lepší neříkat. Ono to bez toho taky jde (a mnohdy je to mnohem upřímnější, než... no znáte to...).
Ve velkém sále docela slušně hráli, ale všude bylo dost lidí a kouře, že jsem neochotně přiznala, že bude nakonec lepší jít si lehnout. Už kolem půl jedné. Docela brzy na poslední noc na conu. Ale měla jsem doprovod, takže jsem toho vůbec nelitovala:-).
Úterní ráno se pro mě moc nelišilo od toho předešlého. Byla jsem ráda, že jsem ze sebe občas dostala větu, která byla slyšet dál než na půl metru. Udělala jsem ze Shakea svého mluvčího. Výhodu to mělo, že on většinou dál než půl metru ode mě nebyl, takže jsem z toho vyšla ještě víc než dobře.
Dala jsem si čaj (Coldrex bohužel včera došel) a sýrové toasty. Neošizené. A pak jsme se šli pomalu rozloučit (bacha na Vaška s oparem!), navštívit kino kvůli honorářům, a nasedli do auta. Totiž do Bělouše. Jarmom nás předjel, to rozhodně popírat nechci, ale skoro až k dálnici se pak Běloušek držel velice statečně! A ano, měli jsme větší náklad!
Nelitovala jsem, že jsem jela na FFS. Byla tam příjemná atmosféra, příjemní lidi, všechno tak uvolněné a bez depresí (a to už mám v sobě pět deprese vyvolávajících prášků:-)), prostě moc pěkné to bylo. Až na tu mou bolest v krku a chraptění - doufám, že jsem nenakazila nějakým záhadným virem celou Chotěboř (a i kdyby - nachlazenej tam byl kdekdo, s klidným svědomím prohlašuji, že chytit jste to mohli od hokoholiv!).
Příště (a že to nebude, to si, Vašku, vyprávěj komu chceš) se nejspíš vydám bez výmluv už první den...
