Žárlivost a jiný věci

Je to takovej jeden seminář, dvě hodiny týdně. Na každém tom semináři se bavíme o lidských vztazích, o komunikaci, partnerství, teď jsme přešli k dlouhodobým vztahům a dál se bude pokračovat svatbou a dětmi a tím, čím pak dítě prochází. Máme imaginární pár, který provádíme všemi těmi stádii a bavíme se o studiích a knížkách, které souvisejí s různými tématy. Dítě prý totiž ve škole nesedí samo, sedí tam s ním vždy celá jeho rodina a s ní i její minulost.

Musím se přiznat, že mě tyhle hodiny začaly maličko děsit. Dokud šlo o takové to sunutí se po povrchu, o relativní věci, které jsou velice individuální (příklad v minulém příspěvku), které sice podporují nějaké studie, ale co koneckonců z toho, že - tak to bylo ok. Taková nevinná zábavička, každej si něco srovnal ve své vlastní hlavě, zasmál se tomu a hodina skončila.

Teď už to cítím jinak. Bavíme se nejen o partnerství a lidských vlastnostech, ale i o různých pochodech, kolik času denně člověk stráví v úplně jiných světech a jak to mají děti - co už je nebezpečné, kdy je třeba dávat si pozor.

Asi mi vadí, že bych strašně ráda říkala: "u mě je to jinak", ale čím dál víc zjišťuju, kolik věcí na mě sedí, jakejma situacema jsem si prošla, že jsem měla krizové body v životě tam, kde je normální, že je člověk má. Dozvídám se na sebe nový věci, na sebe v minulosti, na sebe v současnosti. Dozvídám se nový věci i na lidi kolem. Na lidi, se kterýma jsem byla, na lidi, které jsem znala a znám. Je to - fakt maličko děsivý, jak jsou ty věci... pravděpodobný.

A mimochodem - bavili jsme se o žárlivosti a potvrdila se mi moje "soukromá studie". Muži ve valné většině žárlí na bývalé muže svých partnerek, kdežto ženy na potenciální budoucí ženy svých partnerů. Je to biologicky zakořeněná věc - muži mají potřebu být "jediní", případně "první" (pravděpodobně to souvisí s jejich soutěživostí, tím, že nechtějí být ženou srovnáváni, nebo možná nechtějí mít někoho, koho už "měl" někdo před nimi. Jde ale čistě jen o mé domněnky, nechť se k tomu raději vyjádří nějací muži:-)). Ženy se naopak bojí více o svou budoucnost, což prý biologicky souvisí s dětmi, přestože třeba ještě žádné nemají (tedy s potřebou, aby se o ně /ženy a jejich děti/ partner postaral a neodešel za jinou). A možná je v tom i ta druhá věc - že se nejvíc bojíme toho, co by pro nás bylo přijatelnější - tedy že se ženy koukají na jiné potenciální partnery, kdežto muži dokáží více hledat kvality ve svých bývalých partnerkách. Jen dohady.

Co si o tom myslíte? Jste výjimka, co se žárlení týče?:-)