úterý, března 31, 2009

Scon 2009

Je to za námi.
Tahle věta mě od doby galavečera napadá vždy jako první, když se mě někdo zeptá, co já a Scon. Asi jsem ještě neměla dostatek času se z toho vzpamatovat, takže ano, částečně jsem smutná, že tak dlouhé přípravy vedly k jednomu večeru a všechno je pryč, na druhou stranu jsem štastná, že těch pár velmi náročných týdnů konečně skončilo. Skutečně to bylo vyčerpávající, ale myslím, že to stálo za to.
V pátek jsem popravdě byla už od rána nervózní. Doma mě uklidňovali, že to bude určitě super a Johny říkal, že galavečer je nejspíš to jediné, na co se na Sconu opravdu těší (což mi, pravda, moc klidu nepřidalo), a já jsem prostě byla nervózní, jak jen člověk může být. Sice jsem měla relativně hodně času, ale ani hrát všechny dostupné rozšíření The Sims mě nebavilo, protože jsem se pořád bála, že něco nevyjde, že na něco zapomenu atd. Takže jsem půl dne bezcílně bloudila bytem a zvažovala, jak to celé dopadne, co se ještě zkazí, co se zapomene a jestli vůbec máme nějakou reálnou šanci dosáhnout alespoň na paty loňskému úspěchu. Zkrátka - měla jsem v hlavě jen a jen divadlo.
V pět jsme odjeli s Johnym a Evčou a já začala vlastně okamžitě organizovat. Mrkla jsem, kolik je lidí, obhlédla tělocvičnu, pozdravila se s herci a později k večeru uspořádala první zkoušku, která dopadla značně katastrofálně. Zjistila jsem, že jen málokdo umí text, že Panda stále chybí, Padmé že sice umí text, ale je jí špatně, Aldy že nic neumí a nemůže ani zkoušet a tak dále. Snažila jsem se uklidňovat se, že vloni to bylo stejné, ale pocit jsem z toho rozhodně neměla dobrý.
Večer jsem pouštěla videa z loňska a předloňska. Lidi tleskali i teď, asi se to fakt povedlo. Opět jsem měla plnou hlavu myšlenek, jak to asi dopadne letos, takže jsem ani nešla za ostatníma někam do hospody, ale zůstala jsem na conu až do pozdních večerních hodin. Pak jsem se rozhodla jít domů, doprovodit mě šli kluci - Denerog a Teaz - za což jsem jim docela vděčná. Cestou na tramvaj se mi už ale ozvali Petr, Evča a Patrik, kteří se vraceli z baru a já se ze společnosti Teaze s Denerogem přesunula na pěší cestu domů s nimi. Byla to zábavná cesta. Zajímalo by mě, jak moc se změnila jejich konverzace od té doby, kdy byli ještě střízliví do téhle doby, kdy jsme se více či méně opilí vraceli domů. Skoro bych řekla, že ani moc ne :-).
Sice jsme přišli asi ve dvě, ale usnuli jsme tak kolem páté. Proč má člověk takovou potřebu povídat si vždycky zrovna v momentě, když by doopravdy měl jít spát? :-) (Ale konverzace, opakuji skutečně jen konverzace, to byla zajímavá.:-))
Ráno se mi povedlo naložit se k Johnymu a přijet na con přesně na jedenáctou. Unavená jsem byla, což o to, ale přípravy mě z ospalé nálady velice rychle vytrhly. Zkonstatovala jsem nové okolnosti. Panda nepřijel (dobře, to je spíš stará okolnost), v tělocvičně asi bude nějaké šermířské vystoupení v době, kdy se to zrovna moc nehodí, Padmé je stále špatně a nechce dělat úvodní část, někteří stále ještě neumí svůj text a to na jeho naučení měli - údajně - celou noc.
Nebyla jsem zrovna klidná, protože čas letěl až neuvěřitelně rychle. Panda stále nejel a nejel, přestože nás už jednou informoval, že vyrazil a podruhé nás informoval, že za pár minut už bude na cestě. Nicméně pozitivní bylo, že oba představitelé Jacků pilně a poctivě trénovali a před čtvrtou to doopravdy vypadalo, že to umět budou. Padmé se nakonec také nechala ukecat na ten úvod, za což jí děkuji (dopadlo to myslím velice dobře). Zároveň díky Thomasovi, který se ještě před Padmé nechal ukecat, že by to kdyžtak vzal on, ale jen velmi, velmi neochotně :-).
Už před generálkou jsme přeobsadili toho Pandu. Samozřejmě jsme ještě měli nějakou vidinu toho, že dorazí, ale teď si vyčítám, že jsme ho nepřeobsadili už dávno. Veřejně prohlašuji, že je nezodpovědný a bezohledný ke všem lidem, kteří tam na něj čekali a ještě jednou moc díky Dasherovi, že to vzal a velmi dobře zvládl (bez scénáře!!!) i při samotném divadle. Máš můj obdiv Dashere.
A pak - generálka a všechny přípravy - se mi to slévá v jeden velký chaotický celek. Naštěstí nade mnou bdí pár strážných andělů, takže se všechno zvládlo relativně dobře a i včas - generálka skončila v 18:45, nevím přesně, kdy začal program, ale moc po sedmé to nebylo. Vám všem, kteří jste pomohli, patří můj dík.
Ani nevím jak, ale zvládli jsme to. Vtipy, které jsme čekali, vyšly téměř všechny, dali jsme do publika hodně nadějí a nezklamali jsme se v něm. Ani nevím, jaký pocit z toho celého mám, asi ten, že vím, že divadlo mělo úspěch a jen doufám, že se líbilo všem a že aspoň trochu dosáhlo kvalit toho minulého. A jinak - ano, měla jsem trochu depresi. Spadlo to ze mě, lidi odešli ze sálu a hodně jich ještě pomohlo, židle zmizely, ani nevím jak. Já si postupně balila věci a padala ze mě ta tíha posledních dní s každým člověkem, který se se mnou loučil a s každým, kdo mi přišel poděkovat, že to bylo pěkné.
Pamatuju si na loňský Scon víc než živě. Bylo mi mizerně jako už dlouho ne. Nevím ani proč, asi že se to tak líbilo a já neměla pocit zadostiučinění, možná jsem si jen myslela, že vlastně nikdo neví, kolik do toho člověk dává energie, všichni tleskají, smějí se, ale odejdou a neví, jak je to doopravdy. Popravdě vloni nebyl nikdo, kdo by přišel, objal mě a řekl: odvedli jste dobrou práci - tys odvedla dobrou práci. Byli jste dobří.
Teď bylo tohle všechno jinak. Já měla kolem sebe lidi, kteří mi podali ruku v tu chvíli, kdy jsem to potřebovala. Pomohli mi. A já pak, i přes všechno vyčerpání, měla pocit, že to za něco stálo, že to za něco stojí a stát bude. I přes to všechno jsem věděla, že jsme odvedli tak dobrou práci, jak to bylo možné. Že jsme opravdu dobří.
Sklidila jsem pomalu všechno, co bylo potřeba, lidi odcházeli a já pak taky, snad jako poslední. Šla jsem nahoru do bufetu, sedla si tam a snažila se nevypadat tak vyčerpaně, jak jsem se cítila. Mezi lidi do hospody se mi ještě nechtělo, vyžadovalo by to ode mě nejspíš příliš mnoho interakcí, na které jsem ještě nebyla připravená. Tak jsem si povídala s Johnakem a krátce i s Tess, s pár dalšíma lidma (přítomnost některých opravdu nutná nebyla, ale co už) a přemýšlela, co udělat se životem dál. Na člověka to vždycky tak divně padá :-).
Na nějakou chvíli jsem se pak skutečně stavila za ostatníma na čaj do číny. Moc jsem toho za ten den nesnědla, ale chuť jsem neměla, takže víc než čaj z toho nakonec nebylo. Oni pak jeli domů a já měla pocit, že by to bylo moc brzy. Bývala jsem asi měla odjet s nima, ale strávila jsem ještě asi dvě hodiny na conu povídáním na chodbě s různými lidmi - ani už přesně nevím s jakými. A pak jsem jela noční tramvají domů. Nevadilo mi to, příjemně jsem si provětrala hlavu.
V neděli, kdy jsem konečně zjistila, že je vlastně Scon a já měla v hlavě celé dva dny jen a jen divadlo, už najednou všechno končilo. Jarmom, na kterého jsem se těšila, odpřednášel svou přednášku a zmizel o půl hodiny dřív, než jsem stačila dorazit. Tess s Johnakem ještě na chvilku přišli dolů do tělocvičny, dali jsme to tam pak všechno dopořádku a já pak víceméně bezcílně bloumala a snažila se zbavit únavy a toho divného pocitu.
Petr se na con už nevydal, zůstal na Teonas a ještě když jsme tam ve dvě hodiny dorazily zpátky (Johny mě a Evču odvezl a pak se vrátil ještě pomáhat Aldymu), ležel v posteli a očividně si užíval, že nic nemusí :-).
A tak to nějak skončilo. Samozřejmě nastává otázka, co bude příští rok, ale zatím bych ji ráda nechala zcela nezodpovězenou. Ještě mě to vyčerpání nepustilo. Každopádně letos patří mnoha lidem můj velký dík - ještě jednou a naposledy.
Divadelnímu Scon týmu - Tess a Johnakovi, že byli u zrodu toho všeho, vymysleli společně se mnou ty pevné základy, na kterých se pak dalo všechno stavět, a že se mnou vydrželi až do úplného konce spolupracovat a celkově do divadla dávali hodně ze sebe a na výsledku to bylo opravdu znát.
Všem hercům - Padmé, že i přes všechny problémy vydržela a přežila to společně s námi, výborně hrála a i když jí selhával hlas, poctivě se snažila překřičet celý sál. Aldorovi, že se k divadlu nakonec postavil velice zodpovědně, naučil se to, stál při mě, když to bylo potřeba a ještě navíc osobitě ztvárnil O´Neilla, jako ostatně vždycky:-). Aldymu, že i přes vytížení, které ho pronásledovalo během celého conu, přece jen dorazil na své scény na generálce a zvládnul to všechno tak, jak to zvládnul (a překousnul ještě tu jednu moc důležitou věc, kterou nebudu jmenovat a za kterou má můj obdiv:-)). Kapitánu Sparrowovi, že to s námi vydržel až do konce, byl velice dobrý a celou dobu vydržel mít dobrou náladu a rozdávat úsměvy na všechny strany. Vaškovi, který byl jeden z mála, který byl před conem neustále ve spojení, doopravdy pomáhal ve všech směrech, že mi to až divné přišlo, ale jsem mu za to, i za všechny věci, které předvedl v divadle, opravdu vděčná. Uhrál to báječně. Teazovi, že se nakonec naučil ten zpropadenej text (:-)) a hodně pomohl Dasherovi při "zaučování", že to všechno ustál a nakonec byl snad rád, že do toho s námi šel:-). No a na závěr právě Dasherovi, kterej je prostě skvělej, že to celé dal, úžasně, bez textu, vtipně a nahlas a ještě ke všemu s osobitým hereckým přednesem a to všechno i přes pouhé tři hodiny, kdy měl čas se učit text.
Co se herecké výpomoci týče, chtěla bych zmínit ještě Nikolu, jeho podání Doktora Who mělo velký úspěch. San díky za PzP (pomoc z publika), Thomasovi taktéž, a Akiře a Zvěmi za hezké ztvárnění hezkých sexy děvčat :-).
A samozřejmě Kiraně a Majorovi za Pomocnou a Sílu a všem, kteří propůjčili maskáče, zbraně, medailony, vějíře atd., pomohli stavět scénu a nafukovat Enterprise matračku. A Salle. Salle hodně moc za všechno. Byla tam málo vidět, ale její práce byla jedna z nejdůležitějších ze všech.
Velký dík patří Johnymu, za půjčení psích známek a spousty jiných věcí, pomoc při přípravách a velkou morální podporu před divadlem. S ním také všem, kdo pomohli nosit židle - vím, že to nebyla úplně nenáročná práce. Oběma kameramanům, Karlovi a Tomášovi, že se svého úkolu zhostili báječně (a moc se těším na výsledky:-)). Plus samozřejmě Patrickovi a všem fotografům, kteří dali a dají své fotky na web.
A na úplný závěr děkuju tobě, Petře. Žes tam byl a tolik jsi pomohl, vystihl jsi všechny situace, ve kterých jsem tě potřebovala nejvíc. Díky tobě jsem to pak celé přežila tak, jak jsem to přežila. Vyčerpaná, ale spokojená s tím, co jsme dokázali. A na to žádných sto padesát tleskajících lidí v sále nemohlo mít vliv tolik, jako ty:-*.

Ještě nevím, co bude příští rok. Chtěla bych u vedení zůstat, ale zatím nemám představu. Vím, že složení týmu chci obměnit a nevím ještě úplně jistě, koho požádám, aby do toho šli se mnou znovu. Řekla jsem zatím jednomu člověku a jsem ráda, že souhlasil. Takže co bude dál, je ve hvězdách, ale - jak už jsem jednou říkala - Scon je o STAR - hvězdných - seriálech. Takže to až zas tolik nevadí.
Nashledanou na FFku!

PS: A taky děkuji královně Borgů. Krá-lo-vně-Bor-gů. Čím víc ženských, tím líp!

pondělí, března 09, 2009

Co mě pobavilo

Tenhle článek. Zajímaly by mě ty výzkumy a statistiky a jak je vlastně definován "inteligentní člověk" :-). Nicméně tohle je ve všech směrech pravdivé (až na tu gramatiku;-)):
Váš úspěch v lásce nemá nic společného s vaším brilantním myšlením a vše je to pouze o tom, jak o druhého pečujete a jak se s vámi cítí.