Není kam utéct...

Nešla jsem spát zrovna šťastná. Zřejmě jsem měla pocit, že je něco za mnou. Zřejmě není. Kecám, neměla jsem ten pocit, jen jsem pár dní žila v blažené nevědomosti a blažené nevšímavosti k některejm věcem. Okamžik probuzení musí přijít. Jen to tentokrát bylo za podivných okolností a celkem jsem to bodnutí ani nečekala. Kam jsem se to předtím schovávala? Nějak se mi nedaří ten úkryt znovu najít. Je to dobře? Je to špatně? Dost těžko říct.