Čas?

Mám čas! Jak je to možné? Prostě mám najednou čas...
Je to pravda, když člověk začne něco dělat, uvědomuje si najednou mnohem víc nedostatek času, nebo naopak jeho dostatek. Samozřejmě že dostatek času není nikdy, ale to je pro tuto chvíli zanedbatelná informace.
Učím ve škole. Ve Škole Hrou, kam jsem chodila kdysi dávno celých pět let. Je to zvláštní, jak může být celý den s dětmi osvobozující práce. Fakt, nekecám! A pak přijdu kolem třetí domů a MÁM čas... zajímavé.
Můj notebook už je zase v provozu. Icq dělá pořád kraviny, ale to mu toleruju. Aspoň někdo se občas ozve.
"A co jinak?"... hm, hloupá otázka. Týká se buď chlapů, nebo školy, záleží na tom, čím začnete. Do školy ještě nechodím. Ale jinak je to dobrý, uplynulo... kolik? Zítřkem to budou dva týdny... ono to všechno vypadá jinak, když jsou lidi 60km od sebe a vídají se maximálně jednou týdně. Třeba se z toho ještě stane můj nejdelší vztah. To by bylo velmi zvláštní:-)
Dnešek byl zas vzpomínkový. Není se čemu divit, když pracuju v mé bývalé škole. Ale je to divný, byly to hezký roky mýho života a přitom na ně, stejně jako na zbytek dětství, nevzpomínám ráda. Nějak netuším, co by se asi muselo dít, abych měla dobrej pocit z uplynulých devatenácti let. Nejspíš bych se musela narodit v cirkuse...
Kačenka dneska řekla, že by chtěla jít na PORG. Povídali jsme si o tom a mám upřímně dobrej pocit z toho, že jsem jí řekla, co jsem tam zažila. Pravděpodobně si to ještě rozmyslí. Před chvílí mě napadla naprosto osvobozující myšlenka, totiž v den, kdy bude zase Klaus svatořečit PORGu na Škole Hrou, mohla bych se tam přijít podívat. A sdělit své zkušenosti. Mám dost odvahy jít tak přímo proti němu? Ale jo, jo, teď se na to fakt cítím...