Změny

Takže... doba pokročila. Doba pokročila hodně a na "vině", že jsem se vrátila k blogování je vlastně Martin, který mě přivedl na myšlenku nějakých větších zápisů než jsou jen výkřiky do tmy na facebooku. A smysluplnějších.
Ale zároveň s myšlenkou vrátit se ke psaní přišla myšlenka "o čem teda do háje psát?" Protože upřímně si přiznejme - za tu dobu se stalo milion věcí. Stalo se mi milion dost příšerných vztahových věcí, o kterých ale buď všichni víte, nebo si je domýšlíte, nebo jednou najdete odvahu se prostě zeptat a nic z toho, co bych tady napsala, by nemělo větší smysl než třeba někomu něco vrátit, někoho vytočit nebo se duševně obnažit, což mě možná bavilo ještě tak ve dvaceti, ale teď už, pokud nějaké obnažování, tak prostě ne duševní.
Jako jo - pokud jste na tenhle blog narazili až teď, můžete si projít ne tak starou historii a přijdete na to, že vylívání si srdíčka na internet prostě patřilo ke mně a ač to bylo hrozný sebevíc, nestydím se za to. Autorka Twilightu by možná zírala (beztak ten styl určitě okoukala ode mě). Takže jsem si nechala svůj starý blog, obnovila, co se dalo a smířila se se všemi možnostmi od ztrapnění až po to, že mě jednou nějaký čtenář poplácá po zádech se slovy: "ty si teda troufáš".

A teď drobné review:
Co se teda nezměnilo? Mám pořád kocoura. Pořád stejného, i když u něj víc než u jiných koček platí, že má devět životů. Teda teď už nemá, po výskoku z okna, rozdrápání se po celém těle, selhávání ledvin, následném selhávání jater, a nutnosti aplikace jícní sondy už mu už zbývají jen čtyři, ale pořád má přede mnou ještě náskok. Jsem stále bezdětná, což v poslední době vnímám velmi, velmi pozitivně. Pořád jsem učitelka, což je někdy na pováženou, ale jako práce mě to baví a zrovna teď mám skvělé období s třídou plnou nadšených a nezkažených prvňáčků. Pořád mám ráda stejnou (dobře, trochu obměněnou) partu geeků a v zásadě i ty filmy, seriály a knížky, kterýma se ti geekové zabývají. Nezměnila se moje potřeba psát, hodně věci sdílet, vídat se s kamarádama, tancovat, občas věcem dávat významy, které si nezaslouží a hodně, hodně fantazírovat. Pořád se angažuju na FFku v linii Harryho Pottera a taky pořád vymýšlím divadlo na StarCony (Scon).

A co se změnilo? Už nejsem zadaná a jsem ve správné fázi, kdy si to velmi užívám. Změnila se škola, kde působím a taky studuju DAMU. Teda spíš se už snažím ji dostudovat. Bydlím teď dočasně v krásném velkém bytě, který by chtěl ještě trochu zařídit a bydlím tam většinou sama, někdy přijíždí fis, právoplatný majitel. Nejlepší na bytu je kuchyně a té se bude týkat hodně zápisů. Změnila jsem se já, z nějaké podstaty: neřeším už tolik nesmyslů, nejsem zdaleka taková drama queen, jako jsem bývala. Rázně se změnil počet mých zkušeností a v současné době i všeobecný názor na mužské, ale to z určité části přisuzuju ještě ne zcela dávnému rozchodu, takže to asi časem přejde. Od určité doby víc sportuju - běhám, chodím pravidelně tancovat, skáču přes švihadlo. I tu posilovnu občas navštívím. Je to jeden z důvodů největší životní změny. Jsem totiž teď v životě šťastná - jako já, bez přívlastků. A taky úplně jinak jím, což je nejdůležitější věc pro tenhle blog.

Jedno z předsevzetí, které jsem si na začátku roku dala, bylo, že každý měsíc udělám (upeču, uvařím) nějaký nový recept. Zatím mě mnohem víc baví to pečení, ale i k vaření se pomalu prokousávám. A s Martinem jsme řešili, že by bylo super mít nějakou partu lidí, se kterou jednou za čas půjdeme do nějaké "zahraniční" restaurace a ochutnáme divný věci, který tam budou mít, zjistíme si něco o tom jídle, o té zemi a bude to s kulturním zážitkem. A o tom se přece taky dá psát. Všechny lidi na světě zajímá jídlo, ne?

-- jako, ono to asi nebude jenom o tom jídle. Ale dost možná hlavně. A vůbec. Uvidíme.