O koulích, tyčkách a jiných věcech

Chodil čert a chodil Mikuláš a anděl s nima taky. Vzpomínala jsem na spoustu věcí - vždycky 5. prosince chci jít ven, je to ten zvyk z dětství, kdy se člověk projde po praze a potká tyhle tři v mnoha verzích.
Nakonec jsem vytáhla Teaze s sebou. Byla škoda, že Kir zůstala na tenhle víkend v Plzni, protože to byla suprová noc.
Vyšli jsme na Staromák, kde byly mraky a mraky lidí a ještě další mraky a my jsme se prodírali těma mrakama a já chtěla skoro vzít Teaze za ruku, aby se mi neztratil v nějakém přízemním oblaku, ale nevzala jsem ho, protože jsme se nakonec vymotali i tak a asi jsme použili dávno zapomenutou Sílu nebo co. --- Jo, stromek na Staromáku je výjimečně moc pěknej. Jsou tam svítící vžumtyčky, který jsem strašně chtěla domů a Teaz taky. A jak svítěj a problikávaj dolů, tak to vypadá, jako že z toho stromku prší světýlka a je to prostě fakt pěkný (oproti loňskýmu roku, kdy na stromku na Staromáku byly velký plastový koule, který se tak divně vyfukovaly a stávaly se vším jiným než koulema).
Prodrali jsme se do postranních uliček a postranníma uličkama až k Palladiu, kde jsme strávili spoustu času procházením krámků s plyšákama a dámským spodním prádlem. Vyzkoušela jsem si šaty, ale neseděly. Bylo dobrý si je vyzkoušet.
A pak jsme měli 25% slevu v KFC, ale myslím, že jsme srabi, protože jsme si nedali kotel pálivých kuřecích kusů, ale jenom nějakýho twistera a longera, ale i tak jsme se najedli a pak tam strašlivě dlouho seděli - ale ani nám to epřišlo, protože všechny ty věci, který jsme probrali, bylo moc dobrý probrat.
Kolem jedný ráno jsme se zvedli - koneckonců lidí hromada pořád, ale Staromák už se musel vylidnit aspoň trošku a my hrozně chtěli ty svítící věci z toho stromku, tak jsme se na záchodě převlíkli do černýho, nasadili si kukly na hlavy, vykradli místní obchod se zbraněma a šli na lup.

Bylo tam naprosto nádherně. Mít doopravdy kukly, blbě by se dejchalo, ale bylo by teplejc - i když jsme se snad ani neklepali, moc. Ale stromek byl tak jako blbě - kolem hrazení a furt nějaký lidi, určitě taky kamery bůhvíkde, takže tyčku nemáme ani jednu. Ale byli jsme v bojové náladě, takže jsme se rozhodli, že s prázdnou ze Staromáku neodejdeme. Plán číslo 2 - útok na zlatou kouli na malém stromečku uprostřed té dřevěné vyhlídky, jak tam teď stojí mezi stánkama. Bylo to napínavý - kdokoliv nás mohl vidět, kamery musely bejt všechny namířený na nás, ale my jsme mistrně využili objímacího triku a úlovek byl náš! Spolupráce na jedničku. Zrovna tam byla nějaká jiná objímající se dvojice, tak jsme rychle odešli, aby veškeré podezření padlo na ni. A s trofejí pod kabátem (pokoušeli jsme se ji pašovat v různých tělních dutinách, ale nevešla se ani do mého ucha, ani do Teazovy nosní dírky) jsme se odebrali vstříc lepším zítřkům.

Usoudili jsme, že nejlepším poselstvím bude, když kouli umístíme na nějaké důležité místo. A to nejdůležitější místo na světě je bez veškerých pochyb Malostranské náměstí. Bylo to napínavé, ale povedlo se. A tady - tady je důkaz. A odkaz příštím generacím.

Jako celek:

V detailu:

Domů jsem přišla ve tři. Můj spoluzloděj dorazil později, protože je to zloděj-gentleman a šel mě doprovodit (myslel si, že mu třeba pojede nějakej lepší noční spoj ode mě - a taky že nakonec jo!). V současné době plánujeme ukrást něco většího - okenní tabulku nebo popelník z restaurace. Ale to bude chtít týdny příprav. Možná přibereme i několik zkušených lidí do týmu.

Udělala bych z naší loupeže zvyk. Takže příští rok 5. prosince? Kdo se přidá?:-)