Mořská nemoc

Nemůžu spát. Nebo nechci, jedno z toho. Nebo obojí. Jsem nějak mimo, nevím, jestli se to dá svést na to, že to tak po conu bývá - no, na co jiného bych to tak asi měla svést?
Dneska jsem se dozvěděla, že jsem "milá jako hadr na podlahu". Některý lidi vědí, jak potěšit. Navíc se jim o jejich analýzu nikdo neprosil. A tak je to věčně - sami nedokážou ani dodržet jednoduchý slib a snaží se o moralizování ostatních. Asi proto k tomu nemám slov. Paráda.
Připadám si jako hadr na podlahu.

Táta Iry - mého padawana - jí zabavil mobil. Zvláštní, jak to na světě ještě někdy chodí. Těžko říct, co se stalo, zatím se můžeme pouze domnívat. Ira nekomunikuje, všechno jsme se dozvěděli přes její kamarádku Kariss. Plánujeme rescue mission, pojedeme do Poděbrad a počkáme si na ni před školou. Zítra se jí ale pokusím zavolat na pevnou, třeba se dozvím něco víc. Je to trochu dobrodružné, ale smutné.

Kamarádčin ex přítel /Milan jeho jméno jest/ je duševně nemocný. Prohlásila, že všichni Milanové jsou stejní. Co ty na to?:-)

Dnešek se houpal na vodě. I můj žaludek podle toho vypadal. Ano, cítím se jako s mořskou nemocí. Zas jsem si uvědomila, že znamení neexistují. Pokud někdy budu opět tvrdit opak, můžete mi jednu vrazit. Možná vám to ani neoplatím.