Opravdu jsem tam byla? Uplynulo pár hodin a mně to připadá spíš jako dlouhej sen.
V tom snu jsem byla na jedné přednášce, zápasila s počítačem při pouštění Lost, bloumala sem a tam po budově, sledovala sníh venku jako vánoční pohlednici, řvala na Vodena, že nemá pít a co si to vůbec dovoluje, nadávala Sovogovi, že leze holkám do postele a hlasitě vykřikuje, když chci spát, několikrát na chodbě minula Milana Pavlíčka, snažila se víceméně úspěšně dostat na zakázaná místa a neustále a pořád dokola jsem zhasínala a rozsvěcela světla. To zní dost šíleně na to, aby to mohl být sen.
Byl to sen.
Některé části toho snu se mi pořád vracejí, asi tak, jak to po conech bývá.
Přeju hezké ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat