Čas dávných vzpomínek

Skončil den beztvarých zájmů,
usměvavých vzpomínek,
bolestivých šrámů.

Po padesáté další ne,
kam člověk chodí na tu naději?
Proč hledat tam, kde ustane,
proč doufat v to, co pomíjí...

Je zase čas probuzení,
stalo se to pro nic, víš?
Jak podruhé, po osmé,
pláči znovu utišený,
dlouhou cestou opět zníš.