Tak je mi zas fajn. Lidi pomůžou, když je opravdu krize. Ale to, co bylo ve čtvrtek večer bych nerada opakovala.
Zítra škola. Nechci tam a není to ani zas tak moc divný. Můžu učit už teď, tak k čemu vejška? No... nevadí... ráno V 8:55 hurá na osobnostní a sociální výchovu.
A co jinak? Co jinak...
Něco mi zase došlo. Že bát se nemá smysl. Že lpět na něčem úžasném a světoborném taky ne. Život je takovej a my nemůžeme očekávat, že stav euforie, zamilovanosti a představy něčeho opravdového nám vydrží celý život. Protože někteří lidé to prostě cítí jinak a ať to bylo krátké, bylo to hezké a skončilo to. A jiné věci můžou začít, je přece na čase jít dál. Konečně to tak doopravdy cítím. Osvobozující pocit.
Co mě štve je icq. Je to na zabití. Sebe.
A nemůžu a nemůžu se znovu nalogovat. Co mi tím jenom chce naznačit?...;-)
1 komentář:
gratuluji :-) - jen mě štve, že mě to nejde tak snadno jako tobě.... :-)
Okomentovat