Byla jsem v obchodě s počítačovýma hrama. Vždycky mám pocit, že dělám něco špatnýho, když tam procházím a doopravdy uvažuju nad koupí nějaké hry, je to takovej ten pocit, kterýho téměř není možný se zbavit, když vám někdo od dětství pořád říká, že svůj čas byste měli trávit nějak jinak, že sedět u počítače je zlo a kdesi cosi. Ale o to je to pak vlastně zábavnější, protože tam chodím tajně. Řekla jsem doma, že jdu do Tesca koupit něco do drogérie a podívat se na oblečení a tak... taková tajná operace.
Jen co jsem přišla do toho obchodu, slyšela jsem hrát písničku. Stalo se mi to v tomhle měsíci už po druhý, kdy jsem slyšela písničku, něco mi připomněla a mělo to nějakej symbol, kterej pořádně neumím vyslovit. A hezká písnička to byla taky.
Jen co jsem přišla do toho obchodu, slyšela jsem hrát písničku. Stalo se mi to v tomhle měsíci už po druhý, kdy jsem slyšela písničku, něco mi připomněla a mělo to nějakej symbol, kterej pořádně neumím vyslovit. A hezká písnička to byla taky.
A pak jsem si, snad i v souvislosti s tou písničkou, fakt chtěla koupit počítačovou hru za šest stovek, ve které se stará o koně a jezdí se na nich! Byla to hodně uhozená myšlenka (taky už druhá za uplynulý měsíc), ale líbilo se mi, že jsem o tom reálně uvažovala. Nakonec jsem si koupila jen nějakou kolekci k Simákům. I tak ale stála tahle výprava za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat