Sedim na Flóře v McDonaldu. Po cestě jsem se dozvěděla, že na moje narozeniny - 12.8.1994 byla v Nizozemsku provedena 1. operace prodloužení penisu. Celkem by mě zajímalo, pokud něco, tak co to vypovídá.
Potkala jsem cestou plakát na film Mnichov. Vlastně ne, neudivuje mě to. Koukám na lidi a jím tu zkurvenou sezónní taštičku, copak jí nemůžou aspoň zdražit?
Do háje, co je mi po tom, co se říká - kolik věcí už v mym životě bylo přesně opačně, než jak mělo být?!
Právě se mi zdálo, že vidím člověka s krabicí na hlavě.
Láska je na hovno - stejně to nikdy nebude jak má. Jakmile člověk začne žít, má rázem kudlu v žaludku.
Spala jsem tři hodiny.
Mávají na sebe dvě slečny. Ani jedné není 17, víš? A i kdyby, stejně by se ti nelíbily. Uvažovat tímhle způsobem nekončí dobře, svět je svině, všechny maličkosti nám dá sežrat...
Kolikrát ještě?
Ale jednou to skončit musí, fakt. Už si nebudu tajně otírat slzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat