středa, prosince 05, 2007

Mikulášská nadílka

Já teda nevím, ale mám takovej divnej pocit. Takovej, že potřebuju něčí blízkost, ale takovou tu hodně hodně velkou blízkost, kdy po mně nikdo nebude nic chtít, nebude tropit hloupý žerty, jenom si se mnou bude povídat a bude tam cítit ta intimita a uvolněnost a klid. Vlastně mám pocit, že něco nutně potřebuju říct, že je to nejdůležitější věc na světě, ale jako bych zapomněla, co to vlastně je. Jako by mě něco drželo, abych tu věc neřekla. Je to deprimující. A taky je deprimující to, že nutně potřebuju mít někoho u sebe, ale vůbec to nejde. Nedokážu se uklidnit. Jsem někde úplně jinde, než tam, kde mám být.
Jo a procházela jsem dneska kolem obchodu. Na první pohled to vypadalo, že se jmenuje this&death.

PS: dneska je pátého. Ulicemi prochází lidi s rohama. Potkala jsem kamarádku, která má dvě adoptované děti a jedno vlastní. Líbilo se mi, že působila tak klidně... to už se dneska jen tak nevidí. Jo a - dostala jsem čokoládu za okno.

4 komentáře:

Unknown řekl(a)...

To je tim svátkem. Na stroměstským náměstí chodí tisíce lidí - všichni pijou z papírových kelímků a jedí maso, strkají do sebe, od kovářský dílny se kouří a je to hrozně hloupý, ale pamatuješ co bylo před rokem a před dvěma a před třema a před čtyřma a když jsi byla malá. Rozhodla jsem se že na světýlkách není nic špatnýho. Když tam jdeš a představuješ si ty šťastný lidi a pseudokulturu a historii lidstva z který tahle věc povstala skloníš hlavu a díváš se zle, protože už je dávno tma a všechno kolem je příliš velký na uchopení.

(Asi bych to měla psát na svůj blog.)

(Jinak je to samozřejmě tebou a ne tim svátkem, ale takhle to má lepší rytmus. Svátek je rozbuška. "Co budete dělat o Silvestru?" Člověk nepochopí člověka, dokud neprožije co prožil on.)

Markéta řekl(a)...

No ale já se tak cítím už delší dobu. Až na to, že lidi neměli rohy na hlavách. Ale teď je to lepší, protože mi kocour zabraňuje vidět co píšu, když se mi soustavně snaží ukrást umělohmotvou vidličku, co mám v puse. Zajímavý na tom je, že je to tak legrační. A třeba teď taky, když se posadil na stůl a naklání hlavu na stranu, jako kdyby si ji chtěl vyvrátit. Už vím, proč zvířata fungujou líp, než antidepresiva.

Milan Pavlíček řekl(a)...

..Proč?

Markéta řekl(a)...

Už jsi viděl nějaké antidepresivum chytat packou vidličku, nebo naklánět hlavu?