MINISTERSTVO ZKOUŠÍ NOVOU VÝUKOVOU REFORMU.
DOLORES UMBRIDGEOVÁ JMENOVÁNA HISTORICKY PRVNÍ VRCHNÍ VYŠETŘOVATELKOU.
Ministerstvo kouzel včera večer učinilo překvapivý krok, když schválilo nové zákonné opatření, které mu poskytuje dosud bezprecedentní možnost kontroly nad Školou čar a kouzel v Bradavicích. „V panu ministrovi už události, k nimž v Bradavicích docházelo, nějakou dobu vyvolávaly rostoucí zneklidnění,“ řekl nám jeho mladší poradce Percy Weasley. „Jeho nynější opatření je reakcí na obavy vyjadřované znepokojenými rodiči, kteří mají pocit, že se škola ubírá směrem, s nímž nemohou souhlasit.“ Za poslední týdny to není první případ, kdy ministr Kornelius Popletal využil nového zákonodárství k prosazení lepšího chodu kouzelnické školy.
Kate procházela článek očima a úplně zapomněla, že chtěla kousnout do toustu. Seděla u stolu a s pusou dokořán zírala na text s fotkou obtloustlé čarodějky s dravým úsměvem. Oči se jí zastavovaly ještě na dalších větách jako: zaznamenala obrovské úspěchy, v pravomoci vyšetřovatele bude provádět inspekce u ostatních pedagogů a: kolují zprávy, podle nichž Albus Brumbál přestává být schopen řádně vykonávat funkci ředitele prestižní bradavické školy.
Její představivost byla veliká, ale tohle nečekala. Týden po začátku školního roku.
Odložila nedojedenou snídani a opřela se na židli, pohled stále upřený na novinovou stránku. Do mysli se jí opět začal vkrádat provinilý pocit.
Kdyby vzala místo učitele obrany proti černé magii, možná by na tom všichni studenti byli špatně, ale nebyli by takhle v háji, jako jsou teď.
Nikdo ti to místo oficiálně nenabídl, uklidňovala sama sebe a často jí to nahlas opakovala i Katleen. Snape mohl mít milion jiných sobeckých důvodů, proč se v tom baru v noci ukázal.
Jakých? - Dělat jí ze života peklo, jako vždycky?
Ne, opravdu si nepřipadala tak podstatná, aby si myslela, že si hledal takovouhle záminku jen proto, aby mohl přijít a povrtat se v jejím soukromí, sebevědomí a soudnosti, ale zároveň jí nešlo na rozum, za jakých podmínek by to mohl myslet vážně.
Že by tam byla celý rok a jen… učila? Že by byli kolegové, scházeli se ve sborovně a on s ní byl ochotný jednat jako se sobě rovnou? Nebo by ji na každém kroku ponižoval, jako se o to pokoušel u Raveburryové? Nebo dokonce počítal s tím, že se mezi nimi něco stane?
To, co cítila v jeho přítomnosti, nebyl jenom vztek, přiznala postupem času sama sobě neochotně. Pořád tam bylo něco víc. Ale byla zadaná, byla si dokonce velmi jistá, že je zadaná šťastně, ať už to znamená cokoliv. A nikdy by jí ani nenapadlo, že by mohla Jacka podvést. Jenže to bylo tady. To byl dnešní svět bez Severuse. Mohla si stejně věřit i v tom světě, jehož byl on součástí?
Uvědomovala si dobře, že teď už nemá smysl to řešit. Pokud by byl tenhle problém ještě příští rok, může si to nějak srovnat potom. Navíc - jak moc je vážně pravděpodobné, že Severus Snape přišel proto, aby Kate Littletonové nabídl místo učitele předmětu, o který měl největší zájem on sám? Nedávalo to smysl ani v žádném z paralelních vesmírů.
Na zbytek snídaně už neměla pomyšlení. Pokaždé, když se vnitřně uklidnila, že udělala správnou věc, zase se jí vkradla do hlavy další provinilá myšlenka. A po tomhle článku bylo její zaplašení zase o něco složitější.
Složila noviny, oblékla se a přemístila se do práce. Tam měla klid. Tam byla její přítomnost doopravdy užitečná. Tam byla člověkem na správném místě, přesto se ale nedovedla zbavit pocitu, že nějakou část toho celého procesu neudělala dobře. Představovala si všechny své učitele, jak budou procházet inspekcemi a pravděpodobně se budou cítit ještě mnohem hůř, než se cítila ona, když jí Umbridgeová zpovídala z výsledků zkoušek. Na její prezentaci totiž sotva záleželo, ale co Umbridgeová udělá, když sezná někoho z nich nevyhovujícím? Prostě ho ze školy vyhodí?
Kromě toho tam ale byl jeden malý zlomyslný pocit, totiž že by se ráda účastnila její inspekce v hodinách lektvarů. To jí bůhvíproč v hlavě znělo jako jedna z nejzábavnějších věcí na planetě.
U oběda se ten den sešla s Katleen a obě si daly záležet, aby mohly mít při jídle soukromí. Mezi větami jako “co říkáš na ten článek?” a “to je škola pěkně v háji” mluvily i o zmíněném Percym Weasleym, který se stal mladším poradcem ministra. Když dělaly závěrečné zkoušky, byl Percy teprve ve třeťáku. Byl to tehdy malý, nevýrazný upravený kluk, kterého vlastně nikdo neznal jménem. Mladší dvojčata byla naopak známá už když chodila do prvního a na rozdíl od Percyho vyvolávala sympatie od první chvíle setkání. Osobně Kate vycházela se všemi Weasleyovými dobře, ale u Percyho něco nehrálo. Na tenhle vysoký post se dostal nepřiměřeně rychle…
Když Kate dostala od Katleen už sto padesáté uklidnění, že její přítomnost u Munga je žádaná a že nemá důvod si vyčítat odmítnutou pozici v Bradavicích (nebo spíš odmítnutého Severuse), začaly mluvit o plánovaných inspekcích. Najednou otevřeným oknem do místnosti přiletěla sova a přistála na jejich stole. Kate už zvedala oči vsloup, protože růžová obálka v zobáku zvířete mohla znamenat jen jediné - Katleen má zase milostné psaníčko. Její kamarádka si to zřejmě myslela taky, protože po dopisu sáhla. Sova ale uskočila, důstojně se načepýřila a otočila hlavu ke Kate.
“Ha!” vyprskla Katleen. “A pak že Jack není romantik!”
Kate si od sovy dopis převzala, počkala, až zvíře odletí a s myšlenkou -jestli je to fakt od něj, zabiju ho- dopis otevřela. Do očí ji okamžitě zaštípal parfém, kterým byla obálka napuštěná. Bylo to odporné. Vytáhla stránku popsanou naducaným ženským písmem a i když si hned nepřečetla odesílatele, bylo jí to jméno ihned jasné a dělalo se jí špatně od žaludku víc a víc, jak její oči přelétaly řádky.
Milá slečno Littletonová,
jistě jste měla k dnešnímu dni již možnost přečíst si nové číslo Denního věštce. Gratulace k novému postu nejsou třeba, již jeho samotné udělení od ministra kouzel Korneliuse Popletala je mou odměnou.
Apeluji na naši dohodu o další spolupráci a budu očekávat Váš příjezd do Školy čar a kouzel v Bradavicích v prvním říjnovém týdnu ve věci prošetření vhodnosti učebních pomůcek a osnov pro žáky školy. Předmětem Vašeho šetření budou lektvary a odvary vyráběné v hodinách a držené v Bradavicích učitelem S. Snapem, jejich sepsání, zhodnocení dle ministerských pokynů a vypracování podrobného rejstříku, který bude odevzdán mé osobě, madame Dolores Umbridgeové, bradavické vrchní vyšetřovatelce.
Odpověď na tuto zprávu žádám do tří dnů a doufám ve Vaše kladné vyjádření. Nemocnice U Svatého Munga je již s Vaší absencí seznámena, plat budete i nadále dostávat v plné výši.
Se srdečným pozdravem,
“Co to kur…” nedořekla Kate a zírala na dopis s očima rozšířenýma děsem. Katleen jí ho nedočkavě vytrhla z ruky a její obočí se zvedalo výš a výš po každé další přečtené řádce. Pak se na sebe bezradně podívaly. Kat otevřela pusu, aby něco řekla, ale z celého sdělení nakonec vyšlo jen odmítavé zakroucení hlavou.
“Paní Daltonová, žádají si vás na recepci,” ozvalo se zleva. Jeden z nemocničních internistů stál nad jejich stolem a nervózně se pohupoval, když musel vstoupit do jejich… něčeho, co se jen vzdáleně podobalo rozhovoru.
Kat vyskočila a než za ním vyběhla ze dveří, otočila se na Kate. Přísně zvedla ukazováček a pronesla na celou místnost: “Opovaž se dělat nějaké ukvapené rozhodnutí!” Pak se omluvně usmála, když viděla, že se na její kamarádku otočila většina obědvajících léčitelů, a odběhla pryč.
Provázena zvědavými pohledy, zaryla Kate svůj nos opět do dopisu, aby si ho přečetla ještě… aspoň dvacetkrát. Opět ji zaštípala do očí sladká vůně parfému.
Dolores Umbridgeová byla jedním z nejodpornějších lidí, které měla možnost poznat.
Dolores Umbridgeová chce, aby ona - Kate - přijela do Bradavic a sepsala oficiální pojednání na téma Snapeových lektvarů.
Dřív, než tomu stačila vědomě zabránit, představila si sama sebe v ministerském obleku, s drdolem a na vysokých podpatcích, s deskami v rukou a brýlemi na nose, jak prochází Severusův kabinet a pečlivě zapisuje každý lektvar, který tam profesor má. Zatřepala hlavou, aby myšlenku zaplašila a rozhlédla se. Stále ji ještě sledovalo několik zvědavých očí. Sbalila si tedy věci a zmizela do laboratoří.
Odpoledne jí dalo tak velkou práci soustředit se na lektvary - nebo alespoň na ty její - že to v šest radši vzdala, aby neudělala nějakou kolosální hloupost. S myšlenkou, že alespoň bude dřív doma, se rozloučila s kolegy a přemístila se pryč.
Doma ji žádné překvapení v podobě Jackovy bokovky nečekalo, ale dost těžko říct, jestli by si toho se svou zaneprázdněnou hlavou vůbec všimla. Nalila si víno (otevřené od návštěvy Severuse), usadila se v obýváku do sedačky a tupě zírala na vypnutou televizi.
Jack dopisoval něco v pracovně, když předtím přišla a dala mu nepřítomně pusu na tvář. Když ji pak našel v obývacím pokoji, chvíli na ni jen pobaveně koukal, než pochopil, že si jeho přítomnosti ona ani nevšimne. Přišel až k ní.
“Copak?” zeptal se a sedl si k ní. “Vypadáš, jak kdybys měla před sebou Sofiinu volbu.”
“Napsala mi Umbridgeová.”
Pozvedl obočí. “To nemůže být dobré.”
“Chce, abych jela do Bradavic a sepsala pro ministerstvo lektvary, které tam jsou a které se tam vyučují.”
“Tak to zase nezní jako konec světa,” pokrčil Jack rameny.
Podívala se na něj. Jako konec světa? Ne, zní to mnohem hůř. “Nechci pracovat pro ni. A pro ministerstvo už vůbec ne.”
“Ale zase bys mohla udělat dobrou věc, ne? Brumbál určitě šílí, že tam tu ropuchu má. Kdyby tam měl jako její pomoc tebe, určitě by se mu ulevilo. Má o tobě dost vysoké mínění.”
“Myslíš?”
“Jsem si jistý.”
Když Kate dostala od Katleen už sto padesáté uklidnění, že její přítomnost u Munga je žádaná a že nemá důvod si vyčítat odmítnutou pozici v Bradavicích (nebo spíš odmítnutého Severuse), začaly mluvit o plánovaných inspekcích. Najednou otevřeným oknem do místnosti přiletěla sova a přistála na jejich stole. Kate už zvedala oči vsloup, protože růžová obálka v zobáku zvířete mohla znamenat jen jediné - Katleen má zase milostné psaníčko. Její kamarádka si to zřejmě myslela taky, protože po dopisu sáhla. Sova ale uskočila, důstojně se načepýřila a otočila hlavu ke Kate.
“Ha!” vyprskla Katleen. “A pak že Jack není romantik!”
Kate si od sovy dopis převzala, počkala, až zvíře odletí a s myšlenkou -jestli je to fakt od něj, zabiju ho- dopis otevřela. Do očí ji okamžitě zaštípal parfém, kterým byla obálka napuštěná. Bylo to odporné. Vytáhla stránku popsanou naducaným ženským písmem a i když si hned nepřečetla odesílatele, bylo jí to jméno ihned jasné a dělalo se jí špatně od žaludku víc a víc, jak její oči přelétaly řádky.
Milá slečno Littletonová,
jistě jste měla k dnešnímu dni již možnost přečíst si nové číslo Denního věštce. Gratulace k novému postu nejsou třeba, již jeho samotné udělení od ministra kouzel Korneliuse Popletala je mou odměnou.
Apeluji na naši dohodu o další spolupráci a budu očekávat Váš příjezd do Školy čar a kouzel v Bradavicích v prvním říjnovém týdnu ve věci prošetření vhodnosti učebních pomůcek a osnov pro žáky školy. Předmětem Vašeho šetření budou lektvary a odvary vyráběné v hodinách a držené v Bradavicích učitelem S. Snapem, jejich sepsání, zhodnocení dle ministerských pokynů a vypracování podrobného rejstříku, který bude odevzdán mé osobě, madame Dolores Umbridgeové, bradavické vrchní vyšetřovatelce.
Odpověď na tuto zprávu žádám do tří dnů a doufám ve Vaše kladné vyjádření. Nemocnice U Svatého Munga je již s Vaší absencí seznámena, plat budete i nadále dostávat v plné výši.
Se srdečným pozdravem,
Dolores Jane Umbridgeová
Bradavická vrchní vyšetřovatelka.
“Co to kur…” nedořekla Kate a zírala na dopis s očima rozšířenýma děsem. Katleen jí ho nedočkavě vytrhla z ruky a její obočí se zvedalo výš a výš po každé další přečtené řádce. Pak se na sebe bezradně podívaly. Kat otevřela pusu, aby něco řekla, ale z celého sdělení nakonec vyšlo jen odmítavé zakroucení hlavou.
“Paní Daltonová, žádají si vás na recepci,” ozvalo se zleva. Jeden z nemocničních internistů stál nad jejich stolem a nervózně se pohupoval, když musel vstoupit do jejich… něčeho, co se jen vzdáleně podobalo rozhovoru.
Kat vyskočila a než za ním vyběhla ze dveří, otočila se na Kate. Přísně zvedla ukazováček a pronesla na celou místnost: “Opovaž se dělat nějaké ukvapené rozhodnutí!” Pak se omluvně usmála, když viděla, že se na její kamarádku otočila většina obědvajících léčitelů, a odběhla pryč.
Provázena zvědavými pohledy, zaryla Kate svůj nos opět do dopisu, aby si ho přečetla ještě… aspoň dvacetkrát. Opět ji zaštípala do očí sladká vůně parfému.
Dolores Umbridgeová byla jedním z nejodpornějších lidí, které měla možnost poznat.
Dolores Umbridgeová chce, aby ona - Kate - přijela do Bradavic a sepsala oficiální pojednání na téma Snapeových lektvarů.
Dřív, než tomu stačila vědomě zabránit, představila si sama sebe v ministerském obleku, s drdolem a na vysokých podpatcích, s deskami v rukou a brýlemi na nose, jak prochází Severusův kabinet a pečlivě zapisuje každý lektvar, který tam profesor má. Zatřepala hlavou, aby myšlenku zaplašila a rozhlédla se. Stále ji ještě sledovalo několik zvědavých očí. Sbalila si tedy věci a zmizela do laboratoří.
Odpoledne jí dalo tak velkou práci soustředit se na lektvary - nebo alespoň na ty její - že to v šest radši vzdala, aby neudělala nějakou kolosální hloupost. S myšlenkou, že alespoň bude dřív doma, se rozloučila s kolegy a přemístila se pryč.
Doma ji žádné překvapení v podobě Jackovy bokovky nečekalo, ale dost těžko říct, jestli by si toho se svou zaneprázdněnou hlavou vůbec všimla. Nalila si víno (otevřené od návštěvy Severuse), usadila se v obýváku do sedačky a tupě zírala na vypnutou televizi.
Jack dopisoval něco v pracovně, když předtím přišla a dala mu nepřítomně pusu na tvář. Když ji pak našel v obývacím pokoji, chvíli na ni jen pobaveně koukal, než pochopil, že si jeho přítomnosti ona ani nevšimne. Přišel až k ní.
“Copak?” zeptal se a sedl si k ní. “Vypadáš, jak kdybys měla před sebou Sofiinu volbu.”
“Napsala mi Umbridgeová.”
Pozvedl obočí. “To nemůže být dobré.”
“Chce, abych jela do Bradavic a sepsala pro ministerstvo lektvary, které tam jsou a které se tam vyučují.”
“Tak to zase nezní jako konec světa,” pokrčil Jack rameny.
Podívala se na něj. Jako konec světa? Ne, zní to mnohem hůř. “Nechci pracovat pro ni. A pro ministerstvo už vůbec ne.”
“Ale zase bys mohla udělat dobrou věc, ne? Brumbál určitě šílí, že tam tu ropuchu má. Kdyby tam měl jako její pomoc tebe, určitě by se mu ulevilo. Má o tobě dost vysoké mínění.”
“Myslíš?”
“Jsem si jistý.”
“Jak to?”
Jack se zasmál. “Protože mi to řekl. Jak jinak bych se před těma pěti lety do Bradavic dostal? Ty jsi byla moje protekce.”
Kate se usmála taky. Na to, jak se tehdy chovala, byl k ní Brumbál opravdu hodně velkorysý.
“Navíc pokud bys to udělala šikovně, ušetřila bys i profesora lektvarů velkých problémů, ne? Jestli Umbridgeová nerozezná jed od dýňové šťávy, nic ti nebrání ten seznam aspoň poupravit, abys zachránila jeho ctěné pozadí.”
Kate se ušklíbla.
“Nebo taky ne,” zasmál se Jack, když viděl její výraz. “Zapomněl jsem, že ho moc v lásce nemáš. Jak že se jmenuje?”
“Snape,” odpověděla mu. Napadlo ji, že teď by byla skvělá příležitost Jackovi říct, že jí přišel nabídnout místo. Ulevila by svému svědomí a zároveň by udělala vztahově opravdu správnou věc. Skoro už se k tomu nadechovala, ale zarazila se. Na pokračování v debatě o Severusově pozadí nebo jeho jiných částech těla opravdu nemá kapacitu. Stačí, že se jí okamžitě vybavily v paměti.
“Čeho se bojíš?” zeptal se Jack. “Měla bys tam protekční postavení od ministerstva, nikdo z učitelů by ti nemohl říkat, co máš dělat, a pokud je Brumbál aspoň trochu při smyslech, byla bys i jeho protežé. Mě by tahle situace bavila.”
“No jo,” řekla Kate a nervózně se zasmála. “Ale ty nejsi já. Vždycky ses vrhal do nepříjemnejch situací a dělal si z nich srandu. Touhle schopností já nevládnu.”
“Je to jediný způsob, jak si v tomhle světě zachovat duševní zdraví, věř mi,” usmál se Jack a dal jí ochranitelsky pusu na čelo. “Je nejvyšší čas se to naučit.”
“To je asi fakt,” prohlásila a opět zaplašila bodnutí špatného svědomí. Jack netušil, jakou další stránku celá ta situace má.
Odrhnul jí vlasy z obličeje a sáhl po její skleničce s vínem.
“No…” řekl. “Víš, co je nejlepší na pročištění hlavy? Budeš pak mít mnohem věší nadhled…”
Podívala se na něj naoko nechápavě. “Ne, povídej.”
Políbil ji a ukazováčkem pravé ruky jí přejel od ucha přes krk až k ramenu. “Vysvětlím ti to názorně.”
“Že by novináři došla slova?” usmála se a sáhla mu do rozčepýřených vlasů.
Když se jejich rty znovu přiblížily, ozval se ode dveří zvonek. Chvíli se na sebe dívali a zvažovali svoje možnosti, pak se ale Jack zvedl a s několika ironickými poznámkami o skvělém načasování zamířil do předsíně.
“Ale, mladá paní Daltonová…” slyšela Kate tlumeně. “To jsou k nám hosti, lepší čas na návštěvu sis nemohla najít.”
Katleen zřejmě pochopila a omluvila se, ale odmítla se takticky vzdálit, takže byly za chvilku slyšet dvoje kroky a následně se v obývacím pokoji zjevil brunetčin ustaraný výraz. Za ní se vyklonil s lišáckým úsměvem Jack. “Počkám nahoře, dokončíme ten rozhovor až bude tvoje dvojče pryč.”
Kate se jenom usmála a rovnou se natáhla pro prázdnou skleničku, do které nalila víno, aniž by se kamarádky vůbec zeptala, jestli si dá. Se slovy “vypadáš, že to potřebuješ víc než já” jí skleničku podala. Kat se vůbec nezmohla na odpor.
“Ty uvažuješ, že tam pojedeš!” skoro vyštěkla Katleen, když viděla Katein výraz.
“Jak jsi na to přišla?” zasmála se Kate.
“Protože tenhle výraz znám. Je to Snape výraz.”
“Chtěli jsme mít zrovna soukromou chvilku. Já a Jack, ne já a Snape,” namítla Kate a zakroutila hlavou. “Uklidni se, prosím tě.”
“Takže nepřemýšlíš, že bys jela?” zeptala se Kat podezřívavě.
“To neříkám,” odpověděla. “Jack si myslí, že bych měla, pomohla bych Brumbá…”
“Dopadne to špatně, Kate. Ty a Snape znovu pod jednou střechou, říkám ti, že to dopadne špatně.”
“Mluv ještě trochu víc nahlas a ty dopadneš špatně,” ušklíbla se pobaveně nad kamarádčiným rozčilováním. Pak ale zvážněla, když se Katleen podívala upřímně zoufale.
“Já měla fakt špatný svědomí, víš to moc dobře,” pokračovala na vážnou notu. “Všechny argumenty, které jsem měla, byly, že nejsem učitelka, že obrana je něco, od čeho prchám, jen to vidím z dálky. Sedmáci, kteří se připravují na OVCE by mě museli nenávidět a já bych sebe pravděpodobně nenáviděla ještě mnohem víc. A i když by byl zbytek sboru podporující, což dobře víme, že by nebyl, pořád bych se tam cítila úplně mimo. Navíc celý školní rok. Jak dlouho může trvat tohle? Dva týdny? Pokud mi bude někdo házet hodně klacky pod nohy a Umbridgeová bude mít hromadu specifických požadavků, tak třeba měsíc? Co se za měsíc může přesně stát?”
Vteřinu poté, co vyslovila poslední větu, už věděla, že u Katleen argumentačně neuspěla. Navíc to byla hodně nepřesvědčivá věta i pro ni samotnou.
“No dobře, bez toho posledního, ale ty argumenty předtím byly dobrý.”
“Budeš si to vyčítat, Kate.”
“Budu si vyčítat, když do toho nepůjdu.”
“Tohle si budeš vyčítat víc.”
“Fakt mi věříme tak málo?” zahrnula do toho důvěru i v sebe sama.
“Ale ne…” začala Kat. “Já si nemyslím, že bys něco provedla. Rozhodně ne úmyslně. Ale tvoje úmysly nebyly nikdy špatný a vzpomeň si, jak to dopadlo.”
“To je pět let zpátky!” ohradila se.
“A jsi si jistá, že na tom ten čas něco změnil?”
Kate otevřela pusu, aby dál argumentovala. Pak si povzdechla. “Asi je jen jediný způsob, jak to zjistit.”
Katleen zakroutila rezignovaně hlavou.
“Budeš mi psát každý den. A jestli se Snape o něco pokusí, přijedu mu osobně zakroutit krkem.”
“O nic se nepokusí. Je ze mě tak znechucenej, že by se mě nedotknul ani třímetrovou větví.”
“Tohle byla špatná odpověď, Kate Littletonová,” zvedla Kat ten den už podruhé výhružně ukazováček. “Tvoje reakce měla být: Když se o něco pokusí, zakroutím mu krkem sama, protože nemám zájem!”
“To tys měla jít dělat učitelku,” zasmála se Kate, ale když viděla Katleenin výhružný výraz, zase se zatvářila provinile. “No fakt,” pípla nevinně.
“Musím domů,” prohlásila Katleen a dopila víno jedním douškem. “Slib mi, že si to ještě necháš projít hlavou. Neříkej mi, že to je tak jednoduché rozhodnutí.”
“Není. A nechám, slibuju.”
“Ještě jí neodepisuj!”
“Nebudu.”
Kate kamarádku objala a vyprovodila jí do předsíně, kde se Katleen přemístila pryč. Pro ten den odmítla dál přemýšlet a vyběhla za Jackem do ložnice.
S odpovědí pro Umbridgeovou počkala celé tři dny. Byly to dny, kdy upřímně nemyslela na nic jiného. Ale už v tu chvíli, když Katleen vyprovázela ze svého domu, bylo víc než pravděpodobné, že názor nezmění. Byla si jistá, že volila menší zlo, když škrábala na kus pergamenu souhlasnou odpověď. Celou tu dobu od Severusovy návštěvy až doteď si stále něco vyčítala. Nemohla by sama se sebou žít, kdyby se věci nepokusila napravit a tenhle pokus měl poměrně velkou šanci na úspěch. Dala dopis Timovi do zobáku, řekla jméno profesorky Umbridgeové a sledovala sovu, jak s lístkem odlétá pryč. Přesně v tu chvíli se jí vybavila slova nejlepší kamarádky, té osoby, která vždycky, vždycky, v celé jejich společné historii přátelství, měla pravdu.
“Tohle si budeš vyčítat víc.”
Kapitola 5
Jack se zasmál. “Protože mi to řekl. Jak jinak bych se před těma pěti lety do Bradavic dostal? Ty jsi byla moje protekce.”
Kate se usmála taky. Na to, jak se tehdy chovala, byl k ní Brumbál opravdu hodně velkorysý.
“Navíc pokud bys to udělala šikovně, ušetřila bys i profesora lektvarů velkých problémů, ne? Jestli Umbridgeová nerozezná jed od dýňové šťávy, nic ti nebrání ten seznam aspoň poupravit, abys zachránila jeho ctěné pozadí.”
Kate se ušklíbla.
“Nebo taky ne,” zasmál se Jack, když viděl její výraz. “Zapomněl jsem, že ho moc v lásce nemáš. Jak že se jmenuje?”
“Snape,” odpověděla mu. Napadlo ji, že teď by byla skvělá příležitost Jackovi říct, že jí přišel nabídnout místo. Ulevila by svému svědomí a zároveň by udělala vztahově opravdu správnou věc. Skoro už se k tomu nadechovala, ale zarazila se. Na pokračování v debatě o Severusově pozadí nebo jeho jiných částech těla opravdu nemá kapacitu. Stačí, že se jí okamžitě vybavily v paměti.
“Čeho se bojíš?” zeptal se Jack. “Měla bys tam protekční postavení od ministerstva, nikdo z učitelů by ti nemohl říkat, co máš dělat, a pokud je Brumbál aspoň trochu při smyslech, byla bys i jeho protežé. Mě by tahle situace bavila.”
“No jo,” řekla Kate a nervózně se zasmála. “Ale ty nejsi já. Vždycky ses vrhal do nepříjemnejch situací a dělal si z nich srandu. Touhle schopností já nevládnu.”
“Je to jediný způsob, jak si v tomhle světě zachovat duševní zdraví, věř mi,” usmál se Jack a dal jí ochranitelsky pusu na čelo. “Je nejvyšší čas se to naučit.”
“To je asi fakt,” prohlásila a opět zaplašila bodnutí špatného svědomí. Jack netušil, jakou další stránku celá ta situace má.
Odrhnul jí vlasy z obličeje a sáhl po její skleničce s vínem.
“No…” řekl. “Víš, co je nejlepší na pročištění hlavy? Budeš pak mít mnohem věší nadhled…”
Podívala se na něj naoko nechápavě. “Ne, povídej.”
Políbil ji a ukazováčkem pravé ruky jí přejel od ucha přes krk až k ramenu. “Vysvětlím ti to názorně.”
“Že by novináři došla slova?” usmála se a sáhla mu do rozčepýřených vlasů.
Když se jejich rty znovu přiblížily, ozval se ode dveří zvonek. Chvíli se na sebe dívali a zvažovali svoje možnosti, pak se ale Jack zvedl a s několika ironickými poznámkami o skvělém načasování zamířil do předsíně.
“Ale, mladá paní Daltonová…” slyšela Kate tlumeně. “To jsou k nám hosti, lepší čas na návštěvu sis nemohla najít.”
Katleen zřejmě pochopila a omluvila se, ale odmítla se takticky vzdálit, takže byly za chvilku slyšet dvoje kroky a následně se v obývacím pokoji zjevil brunetčin ustaraný výraz. Za ní se vyklonil s lišáckým úsměvem Jack. “Počkám nahoře, dokončíme ten rozhovor až bude tvoje dvojče pryč.”
Kate se jenom usmála a rovnou se natáhla pro prázdnou skleničku, do které nalila víno, aniž by se kamarádky vůbec zeptala, jestli si dá. Se slovy “vypadáš, že to potřebuješ víc než já” jí skleničku podala. Kat se vůbec nezmohla na odpor.
“Ty uvažuješ, že tam pojedeš!” skoro vyštěkla Katleen, když viděla Katein výraz.
“Jak jsi na to přišla?” zasmála se Kate.
“Protože tenhle výraz znám. Je to Snape výraz.”
“Chtěli jsme mít zrovna soukromou chvilku. Já a Jack, ne já a Snape,” namítla Kate a zakroutila hlavou. “Uklidni se, prosím tě.”
“Takže nepřemýšlíš, že bys jela?” zeptala se Kat podezřívavě.
“To neříkám,” odpověděla. “Jack si myslí, že bych měla, pomohla bych Brumbá…”
“Dopadne to špatně, Kate. Ty a Snape znovu pod jednou střechou, říkám ti, že to dopadne špatně.”
“Mluv ještě trochu víc nahlas a ty dopadneš špatně,” ušklíbla se pobaveně nad kamarádčiným rozčilováním. Pak ale zvážněla, když se Katleen podívala upřímně zoufale.
“Já měla fakt špatný svědomí, víš to moc dobře,” pokračovala na vážnou notu. “Všechny argumenty, které jsem měla, byly, že nejsem učitelka, že obrana je něco, od čeho prchám, jen to vidím z dálky. Sedmáci, kteří se připravují na OVCE by mě museli nenávidět a já bych sebe pravděpodobně nenáviděla ještě mnohem víc. A i když by byl zbytek sboru podporující, což dobře víme, že by nebyl, pořád bych se tam cítila úplně mimo. Navíc celý školní rok. Jak dlouho může trvat tohle? Dva týdny? Pokud mi bude někdo házet hodně klacky pod nohy a Umbridgeová bude mít hromadu specifických požadavků, tak třeba měsíc? Co se za měsíc může přesně stát?”
Vteřinu poté, co vyslovila poslední větu, už věděla, že u Katleen argumentačně neuspěla. Navíc to byla hodně nepřesvědčivá věta i pro ni samotnou.
“No dobře, bez toho posledního, ale ty argumenty předtím byly dobrý.”
“Budeš si to vyčítat, Kate.”
“Budu si vyčítat, když do toho nepůjdu.”
“Tohle si budeš vyčítat víc.”
“Fakt mi věříme tak málo?” zahrnula do toho důvěru i v sebe sama.
“Ale ne…” začala Kat. “Já si nemyslím, že bys něco provedla. Rozhodně ne úmyslně. Ale tvoje úmysly nebyly nikdy špatný a vzpomeň si, jak to dopadlo.”
“To je pět let zpátky!” ohradila se.
“A jsi si jistá, že na tom ten čas něco změnil?”
Kate otevřela pusu, aby dál argumentovala. Pak si povzdechla. “Asi je jen jediný způsob, jak to zjistit.”
Katleen zakroutila rezignovaně hlavou.
“Budeš mi psát každý den. A jestli se Snape o něco pokusí, přijedu mu osobně zakroutit krkem.”
“O nic se nepokusí. Je ze mě tak znechucenej, že by se mě nedotknul ani třímetrovou větví.”
“Tohle byla špatná odpověď, Kate Littletonová,” zvedla Kat ten den už podruhé výhružně ukazováček. “Tvoje reakce měla být: Když se o něco pokusí, zakroutím mu krkem sama, protože nemám zájem!”
“To tys měla jít dělat učitelku,” zasmála se Kate, ale když viděla Katleenin výhružný výraz, zase se zatvářila provinile. “No fakt,” pípla nevinně.
“Musím domů,” prohlásila Katleen a dopila víno jedním douškem. “Slib mi, že si to ještě necháš projít hlavou. Neříkej mi, že to je tak jednoduché rozhodnutí.”
“Není. A nechám, slibuju.”
“Ještě jí neodepisuj!”
“Nebudu.”
Kate kamarádku objala a vyprovodila jí do předsíně, kde se Katleen přemístila pryč. Pro ten den odmítla dál přemýšlet a vyběhla za Jackem do ložnice.
S odpovědí pro Umbridgeovou počkala celé tři dny. Byly to dny, kdy upřímně nemyslela na nic jiného. Ale už v tu chvíli, když Katleen vyprovázela ze svého domu, bylo víc než pravděpodobné, že názor nezmění. Byla si jistá, že volila menší zlo, když škrábala na kus pergamenu souhlasnou odpověď. Celou tu dobu od Severusovy návštěvy až doteď si stále něco vyčítala. Nemohla by sama se sebou žít, kdyby se věci nepokusila napravit a tenhle pokus měl poměrně velkou šanci na úspěch. Dala dopis Timovi do zobáku, řekla jméno profesorky Umbridgeové a sledovala sovu, jak s lístkem odlétá pryč. Přesně v tu chvíli se jí vybavila slova nejlepší kamarádky, té osoby, která vždycky, vždycky, v celé jejich společné historii přátelství, měla pravdu.
“Tohle si budeš vyčítat víc.”
Kapitola 5
1 komentář:
Při příletu sovy s dopisem jsem tak nějak věděla, že je od Umbridgeový. Tušila jsem, že bude chtít opět nějaký lektvary, třeba na zkrášlení, nebo něco pro studenty... Ale tímto obsahem jsi mě totálně dostala. Bylo jasný, že to Kate nedá a nakonec to místo přijme.
A teď jak to bude dál :D Snape bude v šoku, až uvidí Kate, že dorazila do Bradavic. Chvíli bude naštvanej a pak mu to přeci jen nedá a nějakým způsobem jí bude chtít kontaktovat. Na druhou stranu Kate se bude naprosto vyžívat v inspekcích u Snapea, třeba i před studenty. Tak nějak svým způsobem mu bude vracet svá školní léta. Bude hrát člověka, který je naprosto oddaný Umbridgeový, i když to bude naopak.
No jsem napnutá jak kšandy, jak to doopravdy bude dál :D
Okomentovat