Kapitola 12
Jak si přesně mohl dovolit nechat ji odejít?
Sotva zavřela oči, už zase zírala do nebes svojí postele. Mohly uběhnout snad dvě minuty.
Po celém tom dni, kdy si spolu prošli tím vším, ji nezastaví?
Táhlo je to k sobě celý den. Měli neskutečně intimní chvíle. Ona si prošla rozchodem a byla svobodná. Pili spolu celý večer v baru. A ten parchant - ji - nechá - jít?
“No to si ze mě snad dělá…” oznámila Kate svým závěsům a prudce se posadila. Hlava se jí zatočila, tou změnou i alkoholem. Vytáhla z pod postele svůj kufr a začala v něm cosi hledat, za pár vteřin vytáhla malou lahvičku, na kterou se chvilku zadívala, než z ní trochu upila.
Byl to střízlivec. Lektvar, který pomáhal odbourávat alkohol. Věděla, že to příliš nepomůže, ale měla dojem, že potřebuje na věci koukat s trochu lepší perspektivou.
Vidění se jí zaostřilo a ona se pokusila soustředit.
Nevěděla, jestli za to mohly účinky lektvaru, nebo alkoholu, ale neochotně musela přiznat, že to Severus udělal kvůli ní. Že jí celé to odpoledne dával na výběr, ani jednou se na ni nevrhl jako dravá šelma, ač by si to možná částečně přála. Choval se jako perfektní gentleman, až do úplného konce.
V téhle pozici ho příliš neznala, ale musela obdivovat jeho odvahu. A sebeovládání.
Jenže…
Ona neměla na jeho odvahu ani sebeovládání náladu. Navíc k tomu přestal být důvod. S tím vším, co se stalo, se nedalo nic dělat. Bylo od něj moc hezké, že nevyužil příležitosti, když byla zranitelná, ale přece jenom… nevyužít téhle příležitosti ukazuje zároveň i jeho hloupost.
Nebo ne?
Věděla, že jí alkohol pořád zamlžuje myšlení, ale - jak mu dokonce před chvílí řekla - nebyl to alkohol, co jí měnilo úsudek. A on ji také chtěl už před tím, i kdyby to nevyslovil - což udělal - cítila to z něj velmi dobře sama. A mohla to být chyba, pravděpodobně to byla chyba, jenže co se teď dalo ještě zkazit? A nedopadlo by to nakonec stejně, během těch dalších pár dní, co tu měla strávit? Jen s nějakou její rostoucí bolestí, s myšlenkou, že všechno, na co sáhla udělala špatně, že prošla rozchodem, nemá kam jít, nemá tušení, co bude se svým životem dělat? Jak o sobě bude smýšlet potom?
Zvedla se. Když už nic jiného, musí mu to aspoň říct.
Chodba byla až na pár odfukujících brnění tichá a klidná a ona s každým krokem získávala v chůzi trochu větší jistotu. Alkohol rozhodně nestačil vyprchat úplně, ale už neměl ty otravné nemotorné účinky. Přišla ke dveřím jeho kabinetu, na vteřinu přemýšlela, jestli by neměla alespoň zaváhat, ale věděla, že by to stejně nemělo žádný význam. Zvedla ruku, aby zaklepala, ale dveře se otevřely těsně před tím.
Podíval se na ni a ona netušila, jestli ji viděl přicházet nebo se rozhodl vyrazit za ní v tu stejnou chvíli, kdy přišla ona. Jeho pohled nic neprozrazoval. Chvíli se na sebe tiše dívali a on pak jen ustoupil, aby mohla projít dovnitř.
Dveře se za ní zavřely a ona couvla zpátky a opřela se o ně. Severus k ní přišel blíž a pravou ruku položil vedle její hlavy. Zasekla se v jeho pohledu. Byla si jistá, že ať se stane cokoliv, ona neodejde a on už ji odejít nenechá.
“Pojďme si o tom alespoň promluvit,” řekl, ale z jeho hlasu bylo cítit, že něco takového dělat nechce. Jeho prsty zavadily o její vlasy a jí se zrychlil dech.
“Dobře,” řekla potichu.
Chytil ji za ruku, jemně ji odtáhl od dveří a ona ho následovala k jeho stolu. Nedovedla si představit, že by se on rozhodl sednout si do své židle a očekával, že se spolu budou rozumně bavit přes vzdálenost, kterou by jim poskytovala kamenná deska. Navíc ta stejná deska, na které…
Postavila se ke stolu zády a on se nikam nevzdálil. Stál u ní nebezpečně blízko a její pravou ruku stále držel ve svojí. Druhou se opřel o stůl vedle jejího boku. Cítila moc dobře to napětí, které jimi procházelo. Byla si vědoma, že nejen její dech se zrychlil.
“Po tomhle mě budeš nenávidět ještě mnohem víc,” řekl už šeptem a očima přejížděl po její tváři.
“A není to pointa?” odpověděla mu také nehlasně.
“A sebe taky,” dodal.
Zakroutila mírně hlavou. “Tam už se nedá nic zkazit…”
Tím jejich rozhovor zjevně skončil.
Dívali se na sebe na sebe ještě pár vteřin. Kate vnímala každou z nich jako samostatný vesmír. V hlavě jí vířily vzpomínky na to, co všechno spolu prožili, na to, jak spolu mluvili i na to, jak se nenáviděli. A pak, v momentě, kdy zvedl ruku ze stolu a dotkl se její tváře, všechno se zastavilo. Vteřina před tím, než ji k sobě přitiskl, byla nekonečná.
Nikdy nedokázala přesně přijít na to, proč pod jeho dotykem ztrácí sebekontrolu. Proč má na ni takový vliv zrovna on. Ale i teď, roky poté, co spolu byli poprvé, cítila jak se jí podlamují kolena, přesně v ten moment, kdy ji konečně políbil. Jestli si toho byl vědom, dal to znát jen tím, že pustil její ruku a chytil ji pevně, skoro majetnicky v pase. Po chvíli její nejistota zmizela úplně. Nahradila ji touha. Vášeň. Chtíč. Nepamatovala si přesně, kdy spolu byli naposledy, ale ten pocit jí byl dobře známý. Neprožívala ho nikdy s nikým jiným a najednou nechápala, jak bez něj mohla ta léta vydržet.
Severus uvolnil stisk. Jeho rty se oddělily od jejích. Položil jí ruce na boky a oběma palci jí zajel pod košili na holou kůži. Musel si být vědom toho, co to s ní dělá a potvrdil to téměř klukovským úsměvem. Jednu ruku pak zvedl a během vteřiny jí rozepl knoflíček u košile. Kate pocítila mrazení v zádech, když se při tom letmo dotkl jejího dekoltu. Bývala by si přála, aby se s tím vůbec nenamáhal, neměla k tomu kusu oblečení žádný zvláštní emocionální vztah. Ale on nepokračoval dál, jen jí dvěma prsty sáhnul do výstřihu a vyndal složený ubrousek.
Rozložil ho a podíval se na něj se zájmem v očích. Sledovala ho při tom a když se usmál a vrátil se pohledem k ní, pozdvihla obočí.
“Mělas pravdu,” řekl uznale a odložil ubrousek na stůl.
“Já vím,” přikývla. “Umím počítat.”
“Uvidíme,” řekl s mírným úsměvem a ona nemohla přeslechnout lákavě provokativní tón v jeho hlase.
Znovu ji chytil za ruku a ona se ochotně nechala zavést do jeho ložnice se zaheslovaným vstupem. Neměla čas se tam rozhlížet. Ani náladu. Otočil se na ni hned, jak se za nimi zavřela stěna a ona by jen těžko rozeznala, jestli k sobě přitáhla ona jeho nebo on ji. Přitlačil ji zády na stěnu a zvedl jí obě ruce nahoru, kde je stiskl ve svých. Nechtěla, aby přestal, ale nedokázala potlačit bolestivé syknutí.
Uvolnil stisk její levé ruky a odhrnul jí uvolněnou pravicí vlasy z tváře.
“Budu opatrnější,” zašeptal jí do ucha těsně před tím, než přiložil rty k její šíji.
“To si zkus,” odpověděla mu vyzývavě a zraněnou levačkou ho chytila za vlasy. Fungovalo to absolutně dokonale.
Možná měla ráda, když jí ubližoval. Možná věděla, že jí nikdy neublíží natolik, aby to bylo přes čáru. Místo dlaně ji chytil za levé zápěstí. Hravě zvládl obě její ruce zafixovat jednou svojí a tou druhou jí konečně rozepnul košili. Špičky prstů pak přejel přes její nahé bříško, její vzrušení tak vystoupalo ještě o kousek výš. Teď už si přála, aby uvolnil její ruce, chtěla z něj strhnout všechno oblečení a přimět ho, aby ji nenechával čekat.
Musel to vytušit, cítila jeho úsměv u své tváře. Sevření neuvolnil, ale sám si rozepnul hábit a knoflíky na své košili. Pak teprve její ruce pustil. Využila toho okamžitě. Sáhla mu pod oblečení na holou kůži a sundala mu všechno najednou z ramen. Obojí měl stažené u předloktí a ač jí to stálo trochu práce, jen ji sledoval a nepomohl jí, když mu rukávy uvolňovala u zápěstí. U jeho levé ruky se na moment zastavila, když znovu spatřila znamení zla. Bylo výraznější a tmavší, než si pamatovala.
Zvedl jí bradu, aby se mu dívala zpátky do očí a ona na to vmžiku zapomněla. Chytil ji za stehna a vysadil ji na stůl vedle, až potom jí sundal košili a šikovným pohybem rozepl podprsenku. Chytila ho za pásek u kalhot, aby si ho přitáhla blíž k sobě. Když už měla ruce tak blízko, odmítla se vzdát okamžitého rozepínání. Zvládla to i přes to, jak moc jí rozptylovaly jeho ruce na jejím těle.
Přisunul si ji blíž k sobě a ona svou nahou hruď přitiskla k jeho. Jeho teplo a jeho vůně jí zatemnila mozek. Cítila, že jí sundavá boty a pak se o kousek vzdálil, aby jí uvolnil knoflík u kalhot a jen s drobným nadzvednutím jí přetáhl zbytek jejího oblečení přes boky. Ona se chtěla vrátit k jeho pásku, ale byl rychlejší. Položila mu ruce na hruď a sledovala ho. V přítmí místnosti a v mihotavém světle svíček působilo jeho nahé tělo extrémně přitažlivě. Ne, že by vizuální podněty nějak zvlášť potřebovala.
Posunul si ji k sobě ještě blíž a ruce nechal na jejích hýždích, když ho obmotala nohama a poskytla mu k sobě přístup. Nezaváhal ani vteřinu. Propjala páteř a zaryla mu nehty do zad, cíleně tím podpořila jeho další prudký pohyb. Přesunul svoje ruce výš na její záda, zesílil tím jejich objetí a spojení. Uniklo jí vzdychnutí, na které reagoval dalším pohybem. Dalším. Dalším.
Přitiskla svoje rty na jeho šíji. V přívalech narůstajícího vzrušení jeho svaly stiskla mezi zuby. Byla si jistá, že mu to nevadí, ale když to udělala, stáhl jí vlasy dolů, aby ji to donutilo zvednout hlavu a chvíli se s ním o pozici u jeho ramene prát. Zasmála se a až když její smích přešel v další vzdech, uvolnil sevření. I tak se rozhodla následovat jeho pohyb a zaklonila se, rukama se opřela vzadu o stůl. Dávno už necítila bolest levé dlaně a teď se díky tomu mohla zapřít a vnímat jeho tělo ještě víc. On ji chytil za boky a v neustávajícím pohybu ji chvíli sledoval, pak se sklonil a jazykem jí přejel od jugulární jamky až k ušnímu lalůčku. Přivádělo ji to k šílenství.
Stůl pod nimi tlumeně narážel do stěny a jejich výdechy se perfektně synchronizovaly. Ona věděla, že tohle nemůže dlouho vydržet, že veškerý její svět se stáhnul do téhle situace, do tohoto momentu, do jejich propojení. Nevnímala proto praskající zvuk pod jejími zády a Severus ji chytil téměř na poslední chvíli, než se stolek rozhodl povolit a sesunout se na podlahu. Jejich pohyb na pár vteřin ustal, než ji přenesl na postel, ale přestože se tím naskytla možnost zpomalit, odmítli ji okamžitě oba dva. Zarývala mu nehty do zad spolu s jeho pohybem, spolu s tím, jak ho cítila v sobě, jak naplňoval hladinu všech jejích očekávání. Měla zavřené oči, ale slyšela jeho výdechy, vnímala rytmické napínání jeho těla, jeho potřebu být jí blízko, být u ní, být s ní. Být její součástí. Nedokázala to dál vydržet, nahlas vykřikla a ani při jeho dalších hlubokých pohybech se nedokázala utišit. Působilo to na něj jako smluvené znamení, v jeho výdechu snad poprvé zaslechla zasténání, než se jeho tělo stáhlo a i on v ní našel svoje vysvobození.
Jejich dýchání se zpomalilo. Jejich pohledy se zpřítomnily. Jejich rty se ještě dotkly, než Severus promluvil.
“Kde máš hůlku?” zeptal se a ona se rozesmála.
“U mě v pokoji,” odpověděla a sledovala jeho oči, ve kterých se odrážely plamínky svící.
“Jsi neuvěřitelná,” řekl pobaveně a zdvihl se na loktech. Ona přivřela oči, když opouštěl místo nad ní. Kromě toho, že to nebylo moc příjemné, také ještě nechtěla, aby se od ní vzdálil. On se ale jen posadil a natáhl k ní ruku, aby se mohla také zvednout. Chvíli se jí díval do očí, pobavený výraz ještě úplně nezmizel. Pak ji dvěma prsty pohladil po levém rameni.
Pohled, který ji v tu chvíli věnoval, se jí zaryl hluboko do paměti. Byl ochranitelský, byl něžný a plný nějaké neznámé emoce, kterou z něj cítila jen velmi málo kdy. Opřel se zády o pelest a přitáhl si ji k sobě. Přitiskla se k němu a zachvěla se buď pod vlivem jeho opětovného doteku, nebo jí začalo být chladno. Všiml si toho, nadzvedl se a natáhl se pro deku u jejich nohou. Přehodil ji přes ně ochranitelským gestem a znovu se opřel, ona se nechala obejmout a položila si hlavu na jeho hruď. Pak zaostřila na Severusovu levici. Chvíli ji sledovala a nemohla se ubránit přemýšlení o všech možných i nemožných scénářích toho, co se děje.
“Tolik otázek v té tvojí hlavě…” řekl tiše. Bylo mu jasné, na co myslí.
“Odpovíš mi na ně?” zeptala se. Byla si jistá, že dostane zápornou odpověď.
“Zkus to,” řekl a ona se na něj musela podívat, aby zjistila, jestli to myslí vážně. Z jeho výrazu pochopila, že tak napůl.
“Viděl jsi ho?”
“Kdybych ho viděl, byl bych mrtvý.”
“Ale cítíš, že se vrátil?” ukázala na jeho ruku.
“Velmi jasně.”
“Bolí to?”
Její otázka zněla skoro dětsky. Podíval se jí do očí a chvíli ji sledoval, pak se usmál.
“Nejspíš ne víc, než tohle…” řekl a chytil její levou ruku dlaní vzhůru.
“Hm,” řekla a naklonila hlavu na stranu. “Tak to vypadá, že nakonec přece jen máme něco společného. Permanentní znamení na levé ruce.”
“To tvoje se zahojí,” řekl pobaveně.
“To tvoje by mohlo taky,” zareagovala po vteřině zaváhání. Nenašla v jeho očích žádnou negativní reakci na to, co řekla, tak se odvážila zajít ještě dál.
“Bojíš se?”
“Čeho?”
“Že si pro tebe přijde… že tě najde a zabije tě,” dodala a z vlastních slov ji zamrazilo.
Díval se na ni vážně a s odpovědí váhal. “Smrt není to, že čeho mám obavy,” řekl nakonec.
“A z čeho je máš?”
Pozvedl obočí a jenom se mírně usmál. “Teď zrovna z toho, že nepřestaneš mluvit.”
“Takže čas na moje otázky je u konce?” zeptala se pobaveně.
“Nejen to,” řekl a přitáhl si ji k sobě. “Čas rozhovoru o Pánovi zla je u konce. Zvládnu se mu vyhnout osobně, nepotřebuji ho díky tobě mít u sebe v ložnici.”
Otevřela pusu překvapením, že vyslovil něco takového. On se usmál stylem puberťáckého “zíráš, co?” a zajel jí rukou do vlasů, aby ji k sobě přiblížil ještě víc. Jestli měla v hlavě nějaké poznámky nebo námitky, zapomněla je přesně v momentě, kdy se jejich rty znovu potkaly. Možná ji tím chtěl opravdu jenom umlčet, možná měl představu o tom, co jí tím opětovně způsobí. Co tím způsobí jim oběma.
Pod vlivem jeho dlouhého polibku se všechny její smysly zase postavily do pozoru. A když se jenom na chvilku, na malou chviličku oddálila, aby se mu podívala do očí, bylo jí jasné, že on to cítí úplně stejně. Chytila se pelesti, a doprovázena dotykem obou jeho rukou se vyhoupla nad jeho tělo. Usmála se, když zjistila, že on nedokáže potlačit překvapený výraz. Připadala si, že má nad ním větší kontrolu, ale tušila, že to je jen zdání. Začala mu rty a jazykem přejíždět přes hrudník směrem dolů. Nezastavil ji, když pokračovala dál pod jeho pas a ona mohla jen ze stisku jeho ruky na svém rameni tušit, že tuhle novinku oceňuje. Ale pak - možná aby si nepřipadala moc jako že je pánem situace, nebo proto, že ji chtěl mít zase tváří v tvář - chytil ji a přitáhl k sobě nahoru.
Ruce jí položil na boky a možná chtěl něco říct nebo udělat, ale nedala mu k tomu příležitost. Stiskla ho mezi koleny a ten první hluboký pohyb byla její iniciativa. Tiše vzdychla a s potěšením sledovala, jak se jeho nepřítomné oči přivřely. Ačkoliv si před tím rozhodně nestěžovala, byla to příjemná změna mít možnost řídit situaci, mít nad ním kontrolu, doopravdy sledovat, jaký vliv má její tělo na to jeho. Jemu navíc tahle pozice poskytovala mnohem lepší výhled a ač Kate nebyla ohledně některých částí svého těla příliš sebevědomá, stále je považovala za přednosti, což on svým zájmem rozhodně nevyvracel.
Stiskem rukou na jejích bocích jí dál pomáhal v pohybu. Už si najednou nebyla jistá, jestli situaci opravdu řídí ona, nebo nastavil pravidla on a ona se rozhodla jim přizpůsobit. Prohlubovala jejich spojení, každý jejich dotek byl silnější a silnější. Napřímil se, přejel jí rukama od boků k zádům a přitiskl ji k sobě. Přesto, že to trochu narušilo jejich rytmus, v žádném případě to nenarušilo pocity, které v sobě měla. Dávalo jim to mnohem větší intenzitu.
Ještě několik dlouhých minut se pohybovali tváří v tvář, jako zamilovaný pár. Pak z jeho úst uniklo nedočkavé zavrčení. Přetočil ji na záda a její dech se prudce zrychlil, když se zrychlil i jeho pohyb. Vzal obě její ruce a zafixoval je jednou svojí nahoře nad její hlavou. Pochopila, že chvíle, kdy na moment připustil svou submisivitu, právě skončila. Usmála se, protože jeho dominance byla jedna z věcí, která ji na něm přitahovala nejvíc. Ujistila se, že svět je zase v rovnováze, když se pokusila stáhnout svoje ruce, ale nedovolil jí to. Protáhla páteř, zaklonila hlavu a on jí volnou rukou přejel po stehně, zvedl její nohu tak, aby k ní měl ještě lepší přístup. Nemohlo to zafungovat líp.
Její uvolnění přišlo ve vlnách, které korespondovaly s jeho pohybem. Musela být ještě hlasitější než předtím, ale příliš to nevnímala. Tentokrát se jí doslova zatmělo před očima, neexistovalo nic jiného než jejich těla, jejich dech, tlukot jejich srdcí. Když ten nejintenzivnější pocit odezněl a ona zase začala vnímat, co se kolem ní děje, uvědomila si, že její ruce už jsou volné. Stáhla je pomalu dolů a když se jejich pohledy zase střetly v přítomnosti, položila je tak, aby se mohla dotýkat jeho ramen.
Chvíli zůstali tak, ona měla možnost zpracovávat svoje pocity a on vypadal, jako by si je četl z její tváře. Pak si jen lehl vedle a ona se k němu přitiskla pod klidným dotykem jeho rukou. Sledovala svůj i jeho dech, jak zpomalují a zaplašila myšlenky, které se začaly drát na povrch v její střízlivějící hlavě.
Téměř vždycky přesně vytušil, co se v ní odehrává.
“Budeš v pořádku?” zeptal se.
Chvíli chtěla předstírat, že neví, o čem mluví, ale rozmyslela si to. “Přežiju…” odpověděla.
“Vždycky můžeš změnit názor,” řekl tiše.
Zasmála se. “Na co přesně?”
Na svatby? Na budoucnost? Na lásku? Na něj?
“Nikdy jsi neměla velký problém lhát. A s ním ti bylo dobře.”
“Řekla bych, že tenhle vlak už ujel…” přiznala z malinkaté části neochotně. “V tu chvíli, kdy jsem vstoupila sem.”
“O tom on neví…”
Musel si přece být jistý, že to není pointa. Že nezáleží na tom, jestli v době, kdy s Jackem oficiálně skončili, podlehla kouzlu někoho jiného. Ani o tom, že by udělala nějakou další z milionu chyb. Bylo to o tom, že jediná její cesta dál je uvědomit si, že tuhle propast nikdo nezatmelí. Že Severusův vliv na ni vyvolal ránu, kterou nejde zacelit tím, že ho přestane vídat a bude s někým jiným předstírat šťastnou rodinku. Jestli byla pravda to, co si Severus myslel, že by tehdy spadla do něčeho mnohem horšího, pak to musí přijmout a i když ne v jeho fyzické blízkosti, musí se s tím naučit žít. A pokud pravdu neměl, tak koneckonců taky.
“Není třeba si hrát na dohazovače, Severusi,” prohlásila s úsměvem. “Neboj se, tobě na krku nezůstanu.”
Cítila, že se usmál taky. “To se mi ulevilo,” řekl a propletl svoje prsty s jejími. “Do rána tě tu asi ještě snesu. Když se budeš chovat slušně.”
“Slušně?” zasmála se a zaklonila hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. “Dneska odmítám přemýšlet, co to slovo znamená.”
Otočil se čelem k ní, oči mu pobaveně hrály. “Dobře,” řekl a svou ruku přemístil na její nahý bok. “Vysvětlím ti ho jindy.”
“Času dost,” zašeptala a znovu se k němu přitiskla.
Kapitola 14
Sotva zavřela oči, už zase zírala do nebes svojí postele. Mohly uběhnout snad dvě minuty.
Po celém tom dni, kdy si spolu prošli tím vším, ji nezastaví?
Táhlo je to k sobě celý den. Měli neskutečně intimní chvíle. Ona si prošla rozchodem a byla svobodná. Pili spolu celý večer v baru. A ten parchant - ji - nechá - jít?
“No to si ze mě snad dělá…” oznámila Kate svým závěsům a prudce se posadila. Hlava se jí zatočila, tou změnou i alkoholem. Vytáhla z pod postele svůj kufr a začala v něm cosi hledat, za pár vteřin vytáhla malou lahvičku, na kterou se chvilku zadívala, než z ní trochu upila.
Byl to střízlivec. Lektvar, který pomáhal odbourávat alkohol. Věděla, že to příliš nepomůže, ale měla dojem, že potřebuje na věci koukat s trochu lepší perspektivou.
Vidění se jí zaostřilo a ona se pokusila soustředit.
Nevěděla, jestli za to mohly účinky lektvaru, nebo alkoholu, ale neochotně musela přiznat, že to Severus udělal kvůli ní. Že jí celé to odpoledne dával na výběr, ani jednou se na ni nevrhl jako dravá šelma, ač by si to možná částečně přála. Choval se jako perfektní gentleman, až do úplného konce.
V téhle pozici ho příliš neznala, ale musela obdivovat jeho odvahu. A sebeovládání.
Jenže…
Ona neměla na jeho odvahu ani sebeovládání náladu. Navíc k tomu přestal být důvod. S tím vším, co se stalo, se nedalo nic dělat. Bylo od něj moc hezké, že nevyužil příležitosti, když byla zranitelná, ale přece jenom… nevyužít téhle příležitosti ukazuje zároveň i jeho hloupost.
Nebo ne?
Věděla, že jí alkohol pořád zamlžuje myšlení, ale - jak mu dokonce před chvílí řekla - nebyl to alkohol, co jí měnilo úsudek. A on ji také chtěl už před tím, i kdyby to nevyslovil - což udělal - cítila to z něj velmi dobře sama. A mohla to být chyba, pravděpodobně to byla chyba, jenže co se teď dalo ještě zkazit? A nedopadlo by to nakonec stejně, během těch dalších pár dní, co tu měla strávit? Jen s nějakou její rostoucí bolestí, s myšlenkou, že všechno, na co sáhla udělala špatně, že prošla rozchodem, nemá kam jít, nemá tušení, co bude se svým životem dělat? Jak o sobě bude smýšlet potom?
Zvedla se. Když už nic jiného, musí mu to aspoň říct.
Chodba byla až na pár odfukujících brnění tichá a klidná a ona s každým krokem získávala v chůzi trochu větší jistotu. Alkohol rozhodně nestačil vyprchat úplně, ale už neměl ty otravné nemotorné účinky. Přišla ke dveřím jeho kabinetu, na vteřinu přemýšlela, jestli by neměla alespoň zaváhat, ale věděla, že by to stejně nemělo žádný význam. Zvedla ruku, aby zaklepala, ale dveře se otevřely těsně před tím.
Podíval se na ni a ona netušila, jestli ji viděl přicházet nebo se rozhodl vyrazit za ní v tu stejnou chvíli, kdy přišla ona. Jeho pohled nic neprozrazoval. Chvíli se na sebe tiše dívali a on pak jen ustoupil, aby mohla projít dovnitř.
Dveře se za ní zavřely a ona couvla zpátky a opřela se o ně. Severus k ní přišel blíž a pravou ruku položil vedle její hlavy. Zasekla se v jeho pohledu. Byla si jistá, že ať se stane cokoliv, ona neodejde a on už ji odejít nenechá.
“Pojďme si o tom alespoň promluvit,” řekl, ale z jeho hlasu bylo cítit, že něco takového dělat nechce. Jeho prsty zavadily o její vlasy a jí se zrychlil dech.
“Dobře,” řekla potichu.
Chytil ji za ruku, jemně ji odtáhl od dveří a ona ho následovala k jeho stolu. Nedovedla si představit, že by se on rozhodl sednout si do své židle a očekával, že se spolu budou rozumně bavit přes vzdálenost, kterou by jim poskytovala kamenná deska. Navíc ta stejná deska, na které…
Postavila se ke stolu zády a on se nikam nevzdálil. Stál u ní nebezpečně blízko a její pravou ruku stále držel ve svojí. Druhou se opřel o stůl vedle jejího boku. Cítila moc dobře to napětí, které jimi procházelo. Byla si vědoma, že nejen její dech se zrychlil.
“Po tomhle mě budeš nenávidět ještě mnohem víc,” řekl už šeptem a očima přejížděl po její tváři.
“A není to pointa?” odpověděla mu také nehlasně.
“A sebe taky,” dodal.
Zakroutila mírně hlavou. “Tam už se nedá nic zkazit…”
Tím jejich rozhovor zjevně skončil.
Dívali se na sebe na sebe ještě pár vteřin. Kate vnímala každou z nich jako samostatný vesmír. V hlavě jí vířily vzpomínky na to, co všechno spolu prožili, na to, jak spolu mluvili i na to, jak se nenáviděli. A pak, v momentě, kdy zvedl ruku ze stolu a dotkl se její tváře, všechno se zastavilo. Vteřina před tím, než ji k sobě přitiskl, byla nekonečná.
Nikdy nedokázala přesně přijít na to, proč pod jeho dotykem ztrácí sebekontrolu. Proč má na ni takový vliv zrovna on. Ale i teď, roky poté, co spolu byli poprvé, cítila jak se jí podlamují kolena, přesně v ten moment, kdy ji konečně políbil. Jestli si toho byl vědom, dal to znát jen tím, že pustil její ruku a chytil ji pevně, skoro majetnicky v pase. Po chvíli její nejistota zmizela úplně. Nahradila ji touha. Vášeň. Chtíč. Nepamatovala si přesně, kdy spolu byli naposledy, ale ten pocit jí byl dobře známý. Neprožívala ho nikdy s nikým jiným a najednou nechápala, jak bez něj mohla ta léta vydržet.
Severus uvolnil stisk. Jeho rty se oddělily od jejích. Položil jí ruce na boky a oběma palci jí zajel pod košili na holou kůži. Musel si být vědom toho, co to s ní dělá a potvrdil to téměř klukovským úsměvem. Jednu ruku pak zvedl a během vteřiny jí rozepl knoflíček u košile. Kate pocítila mrazení v zádech, když se při tom letmo dotkl jejího dekoltu. Bývala by si přála, aby se s tím vůbec nenamáhal, neměla k tomu kusu oblečení žádný zvláštní emocionální vztah. Ale on nepokračoval dál, jen jí dvěma prsty sáhnul do výstřihu a vyndal složený ubrousek.
Rozložil ho a podíval se na něj se zájmem v očích. Sledovala ho při tom a když se usmál a vrátil se pohledem k ní, pozdvihla obočí.
“Mělas pravdu,” řekl uznale a odložil ubrousek na stůl.
“Já vím,” přikývla. “Umím počítat.”
“Uvidíme,” řekl s mírným úsměvem a ona nemohla přeslechnout lákavě provokativní tón v jeho hlase.
Znovu ji chytil za ruku a ona se ochotně nechala zavést do jeho ložnice se zaheslovaným vstupem. Neměla čas se tam rozhlížet. Ani náladu. Otočil se na ni hned, jak se za nimi zavřela stěna a ona by jen těžko rozeznala, jestli k sobě přitáhla ona jeho nebo on ji. Přitlačil ji zády na stěnu a zvedl jí obě ruce nahoru, kde je stiskl ve svých. Nechtěla, aby přestal, ale nedokázala potlačit bolestivé syknutí.
Uvolnil stisk její levé ruky a odhrnul jí uvolněnou pravicí vlasy z tváře.
“Budu opatrnější,” zašeptal jí do ucha těsně před tím, než přiložil rty k její šíji.
“To si zkus,” odpověděla mu vyzývavě a zraněnou levačkou ho chytila za vlasy. Fungovalo to absolutně dokonale.
Možná měla ráda, když jí ubližoval. Možná věděla, že jí nikdy neublíží natolik, aby to bylo přes čáru. Místo dlaně ji chytil za levé zápěstí. Hravě zvládl obě její ruce zafixovat jednou svojí a tou druhou jí konečně rozepnul košili. Špičky prstů pak přejel přes její nahé bříško, její vzrušení tak vystoupalo ještě o kousek výš. Teď už si přála, aby uvolnil její ruce, chtěla z něj strhnout všechno oblečení a přimět ho, aby ji nenechával čekat.
Musel to vytušit, cítila jeho úsměv u své tváře. Sevření neuvolnil, ale sám si rozepnul hábit a knoflíky na své košili. Pak teprve její ruce pustil. Využila toho okamžitě. Sáhla mu pod oblečení na holou kůži a sundala mu všechno najednou z ramen. Obojí měl stažené u předloktí a ač jí to stálo trochu práce, jen ji sledoval a nepomohl jí, když mu rukávy uvolňovala u zápěstí. U jeho levé ruky se na moment zastavila, když znovu spatřila znamení zla. Bylo výraznější a tmavší, než si pamatovala.
Zvedl jí bradu, aby se mu dívala zpátky do očí a ona na to vmžiku zapomněla. Chytil ji za stehna a vysadil ji na stůl vedle, až potom jí sundal košili a šikovným pohybem rozepl podprsenku. Chytila ho za pásek u kalhot, aby si ho přitáhla blíž k sobě. Když už měla ruce tak blízko, odmítla se vzdát okamžitého rozepínání. Zvládla to i přes to, jak moc jí rozptylovaly jeho ruce na jejím těle.
Přisunul si ji blíž k sobě a ona svou nahou hruď přitiskla k jeho. Jeho teplo a jeho vůně jí zatemnila mozek. Cítila, že jí sundavá boty a pak se o kousek vzdálil, aby jí uvolnil knoflík u kalhot a jen s drobným nadzvednutím jí přetáhl zbytek jejího oblečení přes boky. Ona se chtěla vrátit k jeho pásku, ale byl rychlejší. Položila mu ruce na hruď a sledovala ho. V přítmí místnosti a v mihotavém světle svíček působilo jeho nahé tělo extrémně přitažlivě. Ne, že by vizuální podněty nějak zvlášť potřebovala.
Posunul si ji k sobě ještě blíž a ruce nechal na jejích hýždích, když ho obmotala nohama a poskytla mu k sobě přístup. Nezaváhal ani vteřinu. Propjala páteř a zaryla mu nehty do zad, cíleně tím podpořila jeho další prudký pohyb. Přesunul svoje ruce výš na její záda, zesílil tím jejich objetí a spojení. Uniklo jí vzdychnutí, na které reagoval dalším pohybem. Dalším. Dalším.
Přitiskla svoje rty na jeho šíji. V přívalech narůstajícího vzrušení jeho svaly stiskla mezi zuby. Byla si jistá, že mu to nevadí, ale když to udělala, stáhl jí vlasy dolů, aby ji to donutilo zvednout hlavu a chvíli se s ním o pozici u jeho ramene prát. Zasmála se a až když její smích přešel v další vzdech, uvolnil sevření. I tak se rozhodla následovat jeho pohyb a zaklonila se, rukama se opřela vzadu o stůl. Dávno už necítila bolest levé dlaně a teď se díky tomu mohla zapřít a vnímat jeho tělo ještě víc. On ji chytil za boky a v neustávajícím pohybu ji chvíli sledoval, pak se sklonil a jazykem jí přejel od jugulární jamky až k ušnímu lalůčku. Přivádělo ji to k šílenství.
Stůl pod nimi tlumeně narážel do stěny a jejich výdechy se perfektně synchronizovaly. Ona věděla, že tohle nemůže dlouho vydržet, že veškerý její svět se stáhnul do téhle situace, do tohoto momentu, do jejich propojení. Nevnímala proto praskající zvuk pod jejími zády a Severus ji chytil téměř na poslední chvíli, než se stolek rozhodl povolit a sesunout se na podlahu. Jejich pohyb na pár vteřin ustal, než ji přenesl na postel, ale přestože se tím naskytla možnost zpomalit, odmítli ji okamžitě oba dva. Zarývala mu nehty do zad spolu s jeho pohybem, spolu s tím, jak ho cítila v sobě, jak naplňoval hladinu všech jejích očekávání. Měla zavřené oči, ale slyšela jeho výdechy, vnímala rytmické napínání jeho těla, jeho potřebu být jí blízko, být u ní, být s ní. Být její součástí. Nedokázala to dál vydržet, nahlas vykřikla a ani při jeho dalších hlubokých pohybech se nedokázala utišit. Působilo to na něj jako smluvené znamení, v jeho výdechu snad poprvé zaslechla zasténání, než se jeho tělo stáhlo a i on v ní našel svoje vysvobození.
Jejich dýchání se zpomalilo. Jejich pohledy se zpřítomnily. Jejich rty se ještě dotkly, než Severus promluvil.
“Kde máš hůlku?” zeptal se a ona se rozesmála.
“U mě v pokoji,” odpověděla a sledovala jeho oči, ve kterých se odrážely plamínky svící.
“Jsi neuvěřitelná,” řekl pobaveně a zdvihl se na loktech. Ona přivřela oči, když opouštěl místo nad ní. Kromě toho, že to nebylo moc příjemné, také ještě nechtěla, aby se od ní vzdálil. On se ale jen posadil a natáhl k ní ruku, aby se mohla také zvednout. Chvíli se jí díval do očí, pobavený výraz ještě úplně nezmizel. Pak ji dvěma prsty pohladil po levém rameni.
Pohled, který ji v tu chvíli věnoval, se jí zaryl hluboko do paměti. Byl ochranitelský, byl něžný a plný nějaké neznámé emoce, kterou z něj cítila jen velmi málo kdy. Opřel se zády o pelest a přitáhl si ji k sobě. Přitiskla se k němu a zachvěla se buď pod vlivem jeho opětovného doteku, nebo jí začalo být chladno. Všiml si toho, nadzvedl se a natáhl se pro deku u jejich nohou. Přehodil ji přes ně ochranitelským gestem a znovu se opřel, ona se nechala obejmout a položila si hlavu na jeho hruď. Pak zaostřila na Severusovu levici. Chvíli ji sledovala a nemohla se ubránit přemýšlení o všech možných i nemožných scénářích toho, co se děje.
“Tolik otázek v té tvojí hlavě…” řekl tiše. Bylo mu jasné, na co myslí.
“Odpovíš mi na ně?” zeptala se. Byla si jistá, že dostane zápornou odpověď.
“Zkus to,” řekl a ona se na něj musela podívat, aby zjistila, jestli to myslí vážně. Z jeho výrazu pochopila, že tak napůl.
“Viděl jsi ho?”
“Kdybych ho viděl, byl bych mrtvý.”
“Ale cítíš, že se vrátil?” ukázala na jeho ruku.
“Velmi jasně.”
“Bolí to?”
Její otázka zněla skoro dětsky. Podíval se jí do očí a chvíli ji sledoval, pak se usmál.
“Nejspíš ne víc, než tohle…” řekl a chytil její levou ruku dlaní vzhůru.
“Hm,” řekla a naklonila hlavu na stranu. “Tak to vypadá, že nakonec přece jen máme něco společného. Permanentní znamení na levé ruce.”
“To tvoje se zahojí,” řekl pobaveně.
“To tvoje by mohlo taky,” zareagovala po vteřině zaváhání. Nenašla v jeho očích žádnou negativní reakci na to, co řekla, tak se odvážila zajít ještě dál.
“Bojíš se?”
“Čeho?”
“Že si pro tebe přijde… že tě najde a zabije tě,” dodala a z vlastních slov ji zamrazilo.
Díval se na ni vážně a s odpovědí váhal. “Smrt není to, že čeho mám obavy,” řekl nakonec.
“A z čeho je máš?”
Pozvedl obočí a jenom se mírně usmál. “Teď zrovna z toho, že nepřestaneš mluvit.”
“Takže čas na moje otázky je u konce?” zeptala se pobaveně.
“Nejen to,” řekl a přitáhl si ji k sobě. “Čas rozhovoru o Pánovi zla je u konce. Zvládnu se mu vyhnout osobně, nepotřebuji ho díky tobě mít u sebe v ložnici.”
Otevřela pusu překvapením, že vyslovil něco takového. On se usmál stylem puberťáckého “zíráš, co?” a zajel jí rukou do vlasů, aby ji k sobě přiblížil ještě víc. Jestli měla v hlavě nějaké poznámky nebo námitky, zapomněla je přesně v momentě, kdy se jejich rty znovu potkaly. Možná ji tím chtěl opravdu jenom umlčet, možná měl představu o tom, co jí tím opětovně způsobí. Co tím způsobí jim oběma.
Pod vlivem jeho dlouhého polibku se všechny její smysly zase postavily do pozoru. A když se jenom na chvilku, na malou chviličku oddálila, aby se mu podívala do očí, bylo jí jasné, že on to cítí úplně stejně. Chytila se pelesti, a doprovázena dotykem obou jeho rukou se vyhoupla nad jeho tělo. Usmála se, když zjistila, že on nedokáže potlačit překvapený výraz. Připadala si, že má nad ním větší kontrolu, ale tušila, že to je jen zdání. Začala mu rty a jazykem přejíždět přes hrudník směrem dolů. Nezastavil ji, když pokračovala dál pod jeho pas a ona mohla jen ze stisku jeho ruky na svém rameni tušit, že tuhle novinku oceňuje. Ale pak - možná aby si nepřipadala moc jako že je pánem situace, nebo proto, že ji chtěl mít zase tváří v tvář - chytil ji a přitáhl k sobě nahoru.
Ruce jí položil na boky a možná chtěl něco říct nebo udělat, ale nedala mu k tomu příležitost. Stiskla ho mezi koleny a ten první hluboký pohyb byla její iniciativa. Tiše vzdychla a s potěšením sledovala, jak se jeho nepřítomné oči přivřely. Ačkoliv si před tím rozhodně nestěžovala, byla to příjemná změna mít možnost řídit situaci, mít nad ním kontrolu, doopravdy sledovat, jaký vliv má její tělo na to jeho. Jemu navíc tahle pozice poskytovala mnohem lepší výhled a ač Kate nebyla ohledně některých částí svého těla příliš sebevědomá, stále je považovala za přednosti, což on svým zájmem rozhodně nevyvracel.
Stiskem rukou na jejích bocích jí dál pomáhal v pohybu. Už si najednou nebyla jistá, jestli situaci opravdu řídí ona, nebo nastavil pravidla on a ona se rozhodla jim přizpůsobit. Prohlubovala jejich spojení, každý jejich dotek byl silnější a silnější. Napřímil se, přejel jí rukama od boků k zádům a přitiskl ji k sobě. Přesto, že to trochu narušilo jejich rytmus, v žádném případě to nenarušilo pocity, které v sobě měla. Dávalo jim to mnohem větší intenzitu.
Ještě několik dlouhých minut se pohybovali tváří v tvář, jako zamilovaný pár. Pak z jeho úst uniklo nedočkavé zavrčení. Přetočil ji na záda a její dech se prudce zrychlil, když se zrychlil i jeho pohyb. Vzal obě její ruce a zafixoval je jednou svojí nahoře nad její hlavou. Pochopila, že chvíle, kdy na moment připustil svou submisivitu, právě skončila. Usmála se, protože jeho dominance byla jedna z věcí, která ji na něm přitahovala nejvíc. Ujistila se, že svět je zase v rovnováze, když se pokusila stáhnout svoje ruce, ale nedovolil jí to. Protáhla páteř, zaklonila hlavu a on jí volnou rukou přejel po stehně, zvedl její nohu tak, aby k ní měl ještě lepší přístup. Nemohlo to zafungovat líp.
Její uvolnění přišlo ve vlnách, které korespondovaly s jeho pohybem. Musela být ještě hlasitější než předtím, ale příliš to nevnímala. Tentokrát se jí doslova zatmělo před očima, neexistovalo nic jiného než jejich těla, jejich dech, tlukot jejich srdcí. Když ten nejintenzivnější pocit odezněl a ona zase začala vnímat, co se kolem ní děje, uvědomila si, že její ruce už jsou volné. Stáhla je pomalu dolů a když se jejich pohledy zase střetly v přítomnosti, položila je tak, aby se mohla dotýkat jeho ramen.
Chvíli zůstali tak, ona měla možnost zpracovávat svoje pocity a on vypadal, jako by si je četl z její tváře. Pak si jen lehl vedle a ona se k němu přitiskla pod klidným dotykem jeho rukou. Sledovala svůj i jeho dech, jak zpomalují a zaplašila myšlenky, které se začaly drát na povrch v její střízlivějící hlavě.
Téměř vždycky přesně vytušil, co se v ní odehrává.
“Budeš v pořádku?” zeptal se.
Chvíli chtěla předstírat, že neví, o čem mluví, ale rozmyslela si to. “Přežiju…” odpověděla.
“Vždycky můžeš změnit názor,” řekl tiše.
Zasmála se. “Na co přesně?”
Na svatby? Na budoucnost? Na lásku? Na něj?
“Nikdy jsi neměla velký problém lhát. A s ním ti bylo dobře.”
“Řekla bych, že tenhle vlak už ujel…” přiznala z malinkaté části neochotně. “V tu chvíli, kdy jsem vstoupila sem.”
“O tom on neví…”
Musel si přece být jistý, že to není pointa. Že nezáleží na tom, jestli v době, kdy s Jackem oficiálně skončili, podlehla kouzlu někoho jiného. Ani o tom, že by udělala nějakou další z milionu chyb. Bylo to o tom, že jediná její cesta dál je uvědomit si, že tuhle propast nikdo nezatmelí. Že Severusův vliv na ni vyvolal ránu, kterou nejde zacelit tím, že ho přestane vídat a bude s někým jiným předstírat šťastnou rodinku. Jestli byla pravda to, co si Severus myslel, že by tehdy spadla do něčeho mnohem horšího, pak to musí přijmout a i když ne v jeho fyzické blízkosti, musí se s tím naučit žít. A pokud pravdu neměl, tak koneckonců taky.
“Není třeba si hrát na dohazovače, Severusi,” prohlásila s úsměvem. “Neboj se, tobě na krku nezůstanu.”
Cítila, že se usmál taky. “To se mi ulevilo,” řekl a propletl svoje prsty s jejími. “Do rána tě tu asi ještě snesu. Když se budeš chovat slušně.”
“Slušně?” zasmála se a zaklonila hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. “Dneska odmítám přemýšlet, co to slovo znamená.”
Otočil se čelem k ní, oči mu pobaveně hrály. “Dobře,” řekl a svou ruku přemístil na její nahý bok. “Vysvětlím ti ho jindy.”
“Času dost,” zašeptala a znovu se k němu přitiskla.
Kapitola 14
Žádné komentáře:
Okomentovat