Kapitola 12 - Pět bodů za odvahu

Kapitola 11


Seděla na svojí posteli, ruce složené na kolenou a přemýšlela, co dál. Slzy jí už stačily oschnout. Měla dojem, že za uplynulých pár hodin zestárla o několik let.

Co teď?

Dodělá na hradě svou práci, rozloučí se s Umbridgeovou, Brumbálem a Severusem a vrátí se domů… Jenže kam domů? Měla by se dát dohromady, sejít se s Jackem a promluvit si s ním? Přece nemůžou zahodit společných pět let jen proto, že…

Proto, že ho nemiluje. Je láska vážně tak důležitá věc? Je to tak strašně nutné? Opravdu jsou páry, které po padesáti letech společného soužití řeší, jak moc byla ve dvaceti letech silná jejich láska?

No, po padesáti letech. Jenže je to pravděpodobně těch padesát let, které nebyly to, co si Kate s Jackem představovala. Ani to, co si přála.

Co si vlastně přála?

Severuse?

Ano, byla si jistá, že si ho opravdu přála, pár hodin zpátky. Ten náboj nešlo odmyslet, napětí mezi nimi nejspíš nemělo nikdy zmizet. Ale to bylo všechno. Oni nemohli být nikdy partneři a ona si nikdy nepředstavovala, že by byli partneři. Proplouvala svým životem chvíli s ním, chvíli bez něho a čekala, co bude dál. Nikdy se nijak aktivně nesnažila uchopit to všechno do vlastních rukou. Hledat to, co je tam venku pro ni. Pokusit se skutečně žít.

Nebyla to jeho vina. Nebo možná byla. Nezáleželo na tom. To, co mu řekla, mělo svůj význam v tu chvíli, kdy to vyslovila. Mohla by si to vyčítat, ale pokusila se myslet na Brumbálova slova a odpustila si dřív, než se na sebe skutečně začala zlobit. Potřebovala to pod vlivem emocí dostat ven ze systému… a to, co jí potom řekl…

Nikdy od něj nečekala podobnou míru upřímnosti. Věděla, že ve skutečnosti mu na ní vždycky záleželo, cítila to v sobě dlouhou dobu. A ač si byla naprosto jistá, že zítra už se o tom ani jeden z nich slůvkem nezmíní, změnilo to věci. Poslalo ji to aspoň nějakým směrem.

Nadechla se a uvědomila si, že je toho na ni moc. Bude mít ještě pár dní na přemýšlení, všechno si to srovná v hlavě. Ale dnes už to nedokázala. Zatřepala hlavou, zvedla se, v zrcadle se pokusila aspoň trochu si upravit vlasy a vyrazila z pokoje pryč. V Prasinkách určitě bude nějaké místo, kde si bude moct vylít mozek z hlavy.

U Tří košťat bylo plno a příliš veselo, tak zamířila ke druhé hospodě, ve které měla aspoň jistotu, že ji nikdo nebude soudit. U Prasečí hlavy byl klid, vstoupila dovnitř a nevšímala si pohledů několika místních štamgastů.

“Co si dáte?” zeptal se unaveně hostinský.

“Alkohol,” odpověděla prostě.

Podíval se na ni s pozdviženým obočím. “Jaký?”

“Překvapte mě,” odfrkla si a sesunula se na barovou židličku.

Hostinský se stále s pozdviženým obočím otočil k lahvím, co měl za barem. Vytáhl jednu z nich, s ostře červenou tekutinou, nalil plnou skleničku a postavil ji před Kate.

Ta se na něj ani nepodívala a jedním lokem ji vyprázdnila. Tekutina jí sežehla krk. Bylo to o něco slabší než ohnivá whisky, ale mělo to grády.

“Neváhejte s dalšíma,” kývla Kate na hostinského a ten s uznalým pokývnutím udělal, co mu řekla.

Po třetím panáku se trochu uklidnila. Čtvrtý se jí rozlil po těle až do špiček prstů a ona se konečně mohla znovu zhluboka nadechnout, aniž by jí hrozilo zoufalé zavzlyknutí. Ještě tak osm takových a budu zase plná optimismu, napadlo ji a znovu na hostinského kývla. Ten už byl zkušeně s lahví připravený.

Dveře do hospody se otevřely a zase zavřely, jak někdo za jejími zády vešel dovnitř. Jeho kroky se na chvíli zastavily, jako by se rozhodoval, jestli jít dál, pak přišel a sedl si vedle Kate.

Podívala se na něj a uvědomila si, že není překvapená.

“Samozřejmě,” řekla pro sebe a zvedla oči vsloup.

“U Tří koštat nemají dost dýňového džusu?” odpověděl stejným tónem Severus a pozdravil kývnutím hostinského.

“Co tady děláš?” nereagovala na jeho popíchnutí.

“Přišel jsem na skleničku, jako každý pátek. Jestli mi nevěříš, zeptej se,” odpověděl a pohodil hlavou směrem k baru.

Kate se hostinského podívala a ten souhlasně přikývl.

“Prý vy smrtelníci,” neodpustila si narážku na jejich dřívější rozhovor, ale pokrčila rezignovaně rameny a poslala po baru prázdnou skleničku, aby ji vzápětí dostala naplněnou zpátky.

“Kolik už?” zeptal se Severus.

“Příliš málo,” odpověděla mu se zavrčením.

Podíval se na hostinského. “Kolik?”

“Čtyři,” řekl on. “Co nabídnu vám?”

“Dám si totéž… krát čtyři, očividně.”

“Pět…” prohlásila Kate, hodila do sebe poslední nalitou skleničku a už lehce pod vlivem se tázavě podívala na Severuse.

“Pět,” zopakoval Severus a než před ním přistál jeho první panák, podíval se ni zkoumavě. “Řekneš mi, co se dneska stalo?”

Zamyslela se jen na chvilku. Všechno se jí znovu odehrálo před očima, ale ujistila své příjemně opilé já, že to už odmítá řešit vážně.

“Dneska se mi změnil život,” pronesla teatrálně a zvedla prázdnou sklenku vysoko nad hlavu, jako by chystala proslov. “Byla jsem požádána o ruku!”

Severus svůj první doušek málem vyprskl.

“Dobře pro Simmonse! Kdo by to byl řekl, že to v sobě má!” prohlásil pobaveně, zvedl druhou sklenku a skoro to vypadalo, že si chce s Kate přiťuknout, to ale ona ignorovala, tak ji rovnou vypil.

“Umíš zvládnout svoje pití, jen co je pravda,” řekl, když si Kate prohlédl.

“Joo, já se nezdám,” zavrčela.

“Takže jsi řekla ne?” zeptal se napůl pobaveně.

“To je ta vtipná část! Já jsem vlastně neřekla ne!” ušklíbla se a podívala se na něj. Když tázavě pozvedl obočí, pokračovala: “Jeeenže on se mě zeptal ještě na jednu otázku a ta je podle všeho mnohem důležitější pro vztahy, než jestli člověk chce nebo nechce svatbu.”

“A to je?”

“Jestli ho miluju.”

Severus váhavě kývl. Čekala, že se rozesměje nebo bude mít nějakou kousavou poznámku. Ale on jen pokrčil rameny. “Takže na to jsi řekla ne?”

“Očividně,” povzdechla si. “No co už, život jde dál.” Přitáhla si k sobě další skleničku. “Možná…” dodala.

“Víš, jak to chodí...” řekl klidně a když se na něj podívala, pokračoval: “Odejdou a zase přijdou další.”

Kate se upřímně rozesmála. “Říká odborník na lásku Severus Snape, ten, který za svůj život miloval přesně jednu ženu!”

Tentokrát k němu vyzývavě natáhla skleničku ona. Za normálních okolností by čekala, že ji za tuhle poznámku přizabije, ale teď neměla absolutně co ztratit. Místo toho se ale on jen ušklíbl, zvedl svou třetí sklenku a s uštěpačným: “Tohle jsem ti o sobě řekl, co?” si s Kate přiťuknul.

“Víš, co je zábavný?” podívala se na něj s nakloněnou hlavou. “Musel jsi to prožít v mladším věku, než jsem jsem já teď. Takže i s tím tvým debilním přístupem ke světu máš nade mnou pořád stoprocentní náskok.”

“Věř mi, není o co stát,” prohlásil klidně a sáhl po další skleničce.

“Řekni mi o ní něco víc,” zašveholila prosebně.

“Ne,” řekl prostě a když ještě chvíli čekala, podíval se jí do očí a pousmál se nad jejím zvědavým výrazem.

“Tajnůstkář jako vždycky.”

“To jsem já.”

“No dobře…” usmála se Kate. “Nechceš, neříkej, ale jednu věc budeš muset udělat.”

“No to jsem zvědavý.”

“Dáš si se mnou hihňavou vodu.”

Pozvedl obočí. “Vysvětli, proč bych měl dělat něco takového?”

“Dlužíš mi to!”

“Aha?”

“No, no, pane profesore. Není to tak složitý, když to spočítáme, jedna láska pro tebe, láska je pozitivní věc, kdo by ji nechtěl. Ta je za padesát bodů.. Jedna žádost o ruku pro mě, to je v záporných číslech. Minus sto tisíc. Jsi o sto tisíc a padesát bodů přede mnou. To je sto tisíc a padesát hihňavých vod.”

Celou dobu jejího proslovu ji pobaveně sledoval, pak zakroutil hlavou. “To si budeš muset přepočítat. Odmítám tvrzení, že láska je pozitivní věc.”

Kate si přitáhla ubrousek, který dostala s prvním panákem alkoholu a vytáhla z kapsy propisku. Severus se už nadechoval, aby jí na to něco řekl.

“Vůbec mě nenech začít přednášku o těch debilních ptačích perech,” pohrozila mu a nakreslila tabulku. Do jedné kolonky napsala KATE a do druhé SEVERUS.

“Takže jsme oba v záporných, říkáš?” zeptala se. Mlčel, tak to brala jako souhlas. “V tom případě má Kate sto padesát tisíc… dobře, sto padesát záporných bodů za žádost o ruku. Ta tvoje láska je padesát bodů.”

“Minimálně sto,” ušklíbl se.

“Sedmdesát pět! Ale jsem hodná!” napsala body do tabulky. “Navíc mám před tebou pořád… tři panáky náskok.”

“Dva,” připil si další skleničkou. Kate se pousmála a udělala každému několik čárek podle počtu panáků.

“Ať koukám, jak koukám, je to pořád hooodně velký rozdíl, Severusi. Nedá se nic dělat, přijmi ten fakt, že se hihňavé vodě dneska nevyhneš.”

Hospodský se na Severuse podíval tázavě a ten po chvilce váhání (“Nevěřím, že tohle dělám.”) přikývl.

Dostali před sebe oba dva čirou tekutinu, která místo škytavky vyvolávala u lidí ten nejděsivější hihňavý zvuk, jaký si kdo uměl představit. Kombinace hihňavé vody a Severuse Snapea, to byl ještě o dost vyšší level.

Kate ho sledovala, než si vypila svoje pití a litovala, že u sebe nemá kameru, aby si tenhle neskutečný okamžik mohla zaznamenat.

“Spokojená?” zeptal se a položil prázdnou skleničku na bar.

“Píšu ti pět bodů za odvahu,” usmála se na něj zářivě.

“A přidej tam dalších patnáct za ztrátu důstojnosti,” odvětil klidně.

“Dobře, píšu...” Nevydržela to a rozesmála se. Měla v sobě tolik alkoholu, že jí celé to odpolední drama, od začátku až do konce začalo připadat nejenom absurdní, ale dokonce směšné. Načmárala na ubrousek pár čísel a zvedla k němu oči.

“Nic si z toho nedělej,” prohlásila a píchla ho ukazováčkem do prsou. “Pro mě jsi důstojnost ztratil už dávno.”

“Nepovídej,” podíval se po její ruce s pozdviženým obočím a natáhl se pro další skleničku. “Ještě dřív než dnes odpoledne?”

“Je to tak…” usmála se na něj. “Já do tebe totiž vidím. Ty když shodíš tu svojí zamračnou přísnou masku, jsi docela fajn chlap. A ono tě to někdy baví. Že do tebe vidím. Neříkej, že ne.” Svou ruku nespustila dolů. Natáhla se, aby se mohla dotknout jeho tváře, ale on se oddálil a její ruku chytil.

“Opatrně,” řekl mírně.

“Proč?” zeptala se provokativně.

“Je tu Brumbál,” prohlásil konverzačním tónem.

“Cože?” Opravdu měla pocit, že přeslechla. Pak se rozhlédla a když ředitele nikde neviděla, usoudila, že si z ní pravděpodobně Severus dělá blázny.

Ten se ale poprvé opravdu usmál. “Ne Albus. Jeho bratr,” řekl a pohodil hlavou směrem k hospodskému.

Kate na cizince vytřeštila oči. “Fakt?!” vybafla na něj neomaleně. Byl na takové chování pravděpodobně zvyklý, tak jen něco zabručel a přikývl.

“Wow, no teda, moc mě těší, druhej Albusi.”

“No to snad...” řekl barman nasupeně a Severus zakroutil hlavou. Kate se okamžitě zastyděla.

“Pardon!” vykřikla mnohem víc nahlas, než chtěla. “Moc se omlouvám, pane Brumbále.”

Ten si jen povzdechl a šel otevřít další láhev alkoholu, který naléval Kate i Severusovi.

“Nemá to rád,” řekl Severus pobaveně, když se na něj vyděšeně podívala.

“Všimla jsem si,” pípla a zakryla si obličej dlaněmi, jako by se chtěla schovat.

Když se ale hostinský vrátil, měl stejný výraz, jako předtím, tak si hleděla své osmé skleničky a nic dalšího už radši neříkala.

“Tehdy v baru,” začal Severus a ona se na něj podívala varovně. Naklonil hlavu na stranu a se vsuvkou “ještě jsi žádnou sázku nevyhrála” pokračoval. “Vím, že mi to nevěříš, ale zajímalo mě, jak se máš.”

“Máš pravdu, nevěřím,” usmála se na něj. Když se na ni chvíli jen díval a nic neříkal, pokračovala. “Viděl jsi tehdy to nejzábavnější, cos vidět mohl. Přišel jsi vlastně v tu nejlepší chvíli, máš na to talent.”

“Ona je na sebe ta holka snad ještě hrdá,” zakroutil nevěřícně hlavou.

“To si teda piš, že jo!” napřímila se. “Není na co tam nebýt hrdá. Byla jsem opilá, pekelně sexy… mohla jsem mít na ukázání prstu všechny, kdo v tom baru byli. A to rozhodně nemluvím zdaleka jen o mužské části…”

“Samozřejmě,” přikývl Severus s téměř vážnou tváří. Propíchla ho pohledem.

“Ale…” pokračovala. “Já byla hodná holka. Nepodvedla jsem ho nikdy, do háje, ani mě nikdy nenapadlo, že bych ho vůbec podvést mohla!”

“Až dodnes.”

“Až dodnes,” zopakovala a střetla se s jeho pronikavým pohledem. “Ale dneska už zadaná nejsem.”

“Když tě to napadlo poprvé, tak jsi ještě byla.”

“Detaily…” zakroutila přehrávaně hlavou. “Navíc, neexistuje nějaké pravidlo, které říká, že to není podvádění, pokud se jedná o někoho důležitýho z minulosti?”

“Ne,” pousmál se.

“Hlavně, že ty jsi na vztahy expert.”

“Řekl bych, že v tomhle mi můžeš věřit. Pokud nechceš, zeptej se svého bývalého, třeba ti k tomu něco poví.”

Už téměř bezmyšlenkovitě si ťukli dalšími sklenkami.

Kate krátce zavřela oči, protože cítila, jak jí alkohol stoupá do hlavy. Pak se podívala na svoje ruce a zakroutila udiveně hlavou.

“Tys mě zapálil!” řekla s nově nabytým překvapením v hlase a podívala se mu vyčítavě do očí. “Tys mě zapálil, Severusi!”

“Zasloužila sis to.”

Strhla si obvaz z ruky a ukázala mu svou spálenou dlaň, v očích nevyslovenou výčitku.

“Jsi jenom hloupá, žes to chytala,” ušklíbl se a opatrně vzal její ruku do svojí, jak si ji prohlížel. “Mělo ti to dopadnout pod nohy. Aspoň se poučíš.”

“Tys mě zapálil!” zopakovala znovu a pod vlivem alkoholu se zase rozesmála. Pustil její ruku a zasmál se taky, víc jejímu výrazu, než samotnému faktu, že má ruku kvůli němu samou jizvu.

“Takže...” uklidnila se Kate po chvíli. “Je čas.”

“Na co?” zeptal se se znatelným zájmem v hlase.

“Na druhou skleničku hihňavé vody.”

“Na to zapomeň!” zavrčel se zakroucením hlavy.

Kate zvedla počmáraný ubrousek a strčila mu ho přímo před nos. “Ještě pořád mám náskok, Severusi, navíc teď se zvýšil ještě o jeden ohnivan. Znáš pravidla hry.”

“Ne!” zopakoval znovu přísně.

Kate si dala ubrousek před obličej tak, že zpoza něj vykukovaly jenom její smutné oči. “Prosím… Severusi… poslední. Připíšu ti třicet bodů a nebudu tě žalovat za újmu na zdraví.”

“Ty se mi snad jenom zdáš!” zakroutil znovu hlavou. Kate vycítila příležitost a zamávala na Brumbálova bratra, který se po minulé zkušenosti držel radši dál.

“Ještě dvě hihňavé vody, prosím!” řekla přívětivě a on se jen s mírně tázavým výrazem podíval na Severuse, který se nezmohl na odpor. Když pak drželi skleničky průzračné tekutiny v rukou, on se na ni podíval přísně.

“Poslední?”

“Poslední,” přikývla horlivěji, než původně chtěla.

Podruhé zalitovala, že nemá jak si ten památný okamžik zaznamenat. Pokud zapomene z dnešního večera úplně všechno, jak měla koneckonců v plánu, tohle si v paměti prostě uchovat musí.

“Co je nového v Bradavicích?” zeptala se, když už stály panáky prázdné na stole. “Kromě… toho mála, co jsem viděla.”

“Nového dost, zajímavého o hodně míň.”

“Nejsou studenti pořád stejně tupí a neschopní?” podivila se.

“To je něco, co se nikdy nezmění,” řekl a vypil poslední skleničku, díky které se v počtu srovnal s Kate. Natáhl se a čárku si na ubrousek dopsal sám. Usmála se při tom.

“No… jak dlouho už tu nejsi… Máme tu ta nesnesitelná Weasleyova dvojčata, která nejspíš brzy skončí v pytli v řece. Měli jsme tu Hagridova tříhlavého psa, který málem snědl studenty, což by nebyla žádná škoda. Pak můj milý kolega Zlatoslav, který skončil pod tvým dohledem u Munga. Dál nám tu uči vlkodlak a Pošuk Moody.”

Zasmála se nahlas. “Jo, o tom vím. Brumbál je blázen, sám mi to přiznal.” Podívala se ostražitě po barmanovi a nehlasně pronesla: “Ne vy!”

Severus se tomu pobaveně ušklíbnul. “To víme dávno,” odpověděl. “No každopádně teď tu máme téměř doslova třešinku na dortu, tvou šéfovou…”

“Není moje šéfová!”

“Tvou šéfovou,” zopakoval důrazněji. “Dolores růžovou Umbridgeovou. Ta už je opravdu vrchol všeho. Jediné, co jí dělá snesitelnou je, že nenávidí Pottera.”

“Ty ji toleruješ jen proto, že nemá ráda Harryho Pottera?”

“Slyšelas mě dobře,” kývnul.

“Co máš ty proti Potterovi?”

“Toho by byla spousta,” zamyslel se Severus s nepřítomným úsměvem na tváři. “Jako první bych použil ten nejsilnější odvar bolákového lektvaru. A až by mu popraskala každá částečka jeho kůže, dorazil bych ho smrtelným jedem. To už je pak jedno, kterým.”

Kate pozvedla obočí. “Co ti udělal?”

“Je to arogantní zmetek. Stejně jako jeho otec.”

“Tys znal jeho tátu?”

“Chodili jsme spolu do školy.”

Kate naklonila hlavu na stranu. “Šikanoval tě, že jo?” zeptala se bez sebemenší známky strachu v hlase. Severus Snape se na ni jen podíval a nechal její otázku bez odpovědi. Už poněkolikáté ten večer cítila, že v nějakém jejich nekonečném souboji aktuálně vítězí.

“Byl z Nebelvíru, že jo? Dovedu si to představit… Frajírek Potter versus malý Sevík s nosem zabořeným do lektvaru nebo do knížek.”

“Přestaň,” řekl rázně, ale ne výhružně.

“Ty jsi musel být ve škole ještě větší šprt než já,” zakroutila hlavou. “Muselo tě to fakt strašně žrát, pokud byl Harrymu jeho táta podobnej. Vždyť ten kluk má neskutečný kouzlo a to zdaleka ne jen proto, že je slavnej. Umí všechny ty věci z obrany, lítá prý od prváku jako chytač a ty jeho neposlušný vlasy, na to holky letí. Mně být patnáct…” zakroutila hlavou a s úsměvem si povzdechla. Věděla, že tím Severuse provokuje na mnohem vyšší úrovni, než by měla.

“Koleduješ si,” zasyčel.

“To by mě zajímalo o co,” zasmála se. Pak ale pod jeho pohledem zvážněla.

“Dobře, přestanu,” řekla.

“Děkuji.”

“Přestanu, pokud…”

“Pokud co?”

“Ty víš, co…” usmála se nevinně a podívala se na popsaný ubrousek.

Severus otevřel pusu a beze slova ji zase zavřel. Tohle na něj bylo moc. Gestem zavolal hostinského, objednal dvě hihňavé vody a když podával skleničku rozradostněné Kate, nejdřív s ní ucukl.

“Slibuješ, že je to poslední?”

“Slibuju,” přikyvovala horlivě.

“A…?” napovídal jí.

“A o Potterovi už ani slovo. Ani o jeho tátovi jakžesejmenoval.”

“James.”

“No, vždyť to říkám.”

“Dobře, hodná holka.” podal jí panáka a dřív, než si to stačil rozmyslet, obrátil do sebe svou část.

“To já jsem,” přitakala dívka znovu stejně pobaveně nad hihňajícím Severusem.

“Dáš si ještě jedno pití a půjdeš si lehnout, nebo tě budu muset zabít,” řekl jí, když odložil obě jejich sklenky stranou.

“Dvě…?” začala smlouvat s nevinným výrazem. Podíval se na ni přísně.

“No nekoukej,” řekla mu. “Ještě nejsem ani z poloviny tak opilá, jak bych chtěla být. Můj plán byl nejdřív se ožrat jak dobytek, pak netrefit zpátky do hradu, pozvracet pár ulic a přenocovat v kozím chlívku tady u Prasečí hlavy.” Najednou se jí rozsvítily opilé oči a chytila ho nadšeně za košili.

“Severusi…” vyhrkla hlasitým šeptem, oči navrch hlavy. “Brumbálův brácha má rád kozy!”

“Dva další panáky jsou tvé dnešní maximum,” řekl s pobaveným zakroucením hlavou a rovnou kývl na hostinského, aby je objednal.

A Kate věděla, že má naprostou pravdu. Kdyby byla sama, vylévala by si svůj vztek, zlost, zklamání a sebelítost. Ale když tady byl on, nehledě na jejich poslední rozhovor, všechno bylo jiné. Měla v sobě deset skleniček alkoholu. Z baru byla zvyklá občas pít trochu přes míru, dneska ale pila se Severusem Snapem. A to nejspíš nemohlo dopadnout dobře. On naštěstí působil mnohem rozumněji, než jak se cítila ona.

“Pořád mi dlužíš deset bodů,” řekla, když se zvedali k odchodu a ona si prohlížela popsaný ubrousek.

“Vymýšlíš si,” odpověděl jí a sáhl po ubrousku. Ucukla, složila ho a s provokativním úsměvem si ho dala do výstřihu.

Zakroutil hlavou, jako ten večer snad už posté. “Neskutečné,” řekl pobaveně a nabídl jí ruku, aby se mohla opřít.

“Ne, ne, ne, ne, ne…” odmítla ho a pokusila se vstát sama. “Žádný hraní si na rytíře, já nejsem dáma v nesnázích.”

“Jak myslíš,” řekl a odstoupil o dva kroky. Naštěstí to byly dva kraťoučké kroky, takže ji rychle chytil, když nebyla schopná udržet rovnováhu.

“Pojď, ty dámo v nesnázích,” řekl polohlasně, vzal její ruku na svou tak, aby se o něj mohla opřít a mávnul na rozloučenou hostinskému. Ten jen kývl na pozdrav a začal utírat skleničky špinavým hadrem. Kate si neuvědomovala, jestli někdo z nich dvou vůbec zaplatil. Chtěla se o tu myšlenku se Severusem podělit, ale na prahu se nejdřív otočila a s křečovitým “Nashledanou, pane Brumbále!” na to pak úplně zapomněla.

Studený vzduch venku měl přibližně stejný účinek jako rána palicí. Jestli mě něco přiměje na tenhle večer zapomenout, tak tohle, říkala si cestou. Ale bylo to příjemné. Ten vzduch, setmělá cesta. Severus vedle ní.

Cítila se pořád strašně. Ale cítila se po dlouhé době zase živá.

Neřekli celou cestu nic a ona už dávno přestala přemýšlet. Vešli do setmělého hradu bok po boku a zamířili do sklepení. Na místě, kde se jejich cesty měly rozejít, se oba jako na povel zastavili.

Kate se Severuse pustila a poznala, že dokáže stát na vlastních nohou. Zároveň si ale se stoprocentní jistotou uvědomila, že to dokázat nechce. Podívala se do jeho očí a zjistila, že ji sleduje.

Chvíli stáli a dívali se na sebe. Bylo to jiné, než po jejím hysterickém výlevu. A ač měla v sobě tolik alkoholu, připadalo jí, že přemýšlí střízlivě. Zbytky té pětileté propasti mezi nimi se během posledních pár vteřin zacelily úplně. Najednou si zase uvědomovala, jak jí buší srdce. Všechny smysly se jí probraly k životu. Chtěla ho najednou tak strašně moc, že si nedovedla představit chtít ještě někdy v životě něco jiného. A on to dobře věděl. Proto se ještě neotočil a neodešel. Přemýšlel o stejné věci, jako ona.

Téměř neznatelně zakroutil hlavou a tím to potvrdil. “Jsi opilá,” řekl potichu.

Kývla.

“A já taky,” dodal trochu víc nahlas.

“Odpoledne jsem opilá nebyla a chtěla jsem to samé,” řekla. Nevěděla, jestli to má být argument, nebo jenom konstatování.

“A já taky,” zopakoval svou větu a mírně, skoro něžně, se na ni usmál. Oplatila mu to.

“To ale neznamená…” začal další větu, ale nedokončil ji.

Ona přikývla, protože věděla, co chce říct.

V jejím životě nezpůsobil nikdy nic jiného, než velkou paseku. Nechtěla, aby se schylovalo k další.

“Dobrou noc, Severusi,” řekla s lehkým úsměvem na rtech.

“Dobrou noc, Kate,” odpověděl a oba se jako na povel otočili a rozešli se chodbou na opačné strany ke svým pokojům.

Zavřela za sebou dveře a lehla si na postel. Teprve s hlavou na polštáři si uvědomila, jak moc se všechno kolem ní točí.

A bude hůř, konstatovala v duchu, ale nevadilo jí to. Po tom, co dneska prožila, bude vděčná za ranní polehávání u záchodové mísy. Hlavně, že nebude muset ještě chvíli myslet.

Bylo to skoro neskutečné. Sledovala strop, jak se nad ní houpe, oči otevřené dokořán, smíšené pocity v hrudi.

Dneska si doopravdy uvědomila, co pro ni Severus znamená. V tom dobrém i v tom špatném. Oba poznatky byly ale pozitivní. A možná, přes to všechno, zůstane dnešní den nakonec v její paměti jako příjemná vzpomínka. Minimálně na něj ano. Tahle část jejího života nakonec mohla dopadnout dobře.

Usmála se pro sebe a konečně zavřela oči.

Kapitola 13

Žádné komentáře: