“Co tady děláš, Carrowe?” zeptal se Severus tichým hlasem.
Muž se rozběsněně narovnal. “Ten skřítek,” zavrčel a ukázal do prázdna na místo, odkud Mimsey zmizela. “Ten skřítek se mi pokusil sebrat hůlku, Snape!”
“Ten skřítek dává pozor na našeho… hosta.” Severus hodil krátkým pohledem ke Kate, která se mu ale neodvážila podívat do očí. “Odpověz!” dodal stále klidným hlasem.
“Chtěl jsem se jen trochu pobavit,” odpověděl kouzelník s odfrknutím a rozhlížel se po své hůlce. “Toho skřítka zabiju…!”
“Pobavit?” zeptal se Snape ledově. “Pán zla si přeje tuhle holku osobně vyslechnout a já se postarám o to, aby mu ji doručili nepoškozenou.”
“Já jsem taky neměl žádné plány s její pusou.”
Kate se znovu udělalo špatně od žaludku. Ještě se stále neodvážila pohnout a i očima se držela u země.
“Jestli si myslíš, že budu riskovat nevoli Pána Zla jenom proto, že ty máš chuť se bavit, tak se šeredně pleteš, Amycusi. A teď vypadni.”
“Samozřejmě,” prohlásil Carrow kousavě a stále se rozhlížel po hůlce. “Protože velký Severus musí být vždy ten nejlepší. Mazlíček Pána Zla!”
“Varuju tě…” prohlásil Snape vražedným tónem a přišlápl kouzelníkovu hůlku přesně v momentě, kdy jím byla konečně spatřena.
Carrow se napřímil a podíval se na Severuse přímo. Byl mnohem menší než on, ale hrůzy pouštěl i tak dost.
“A uděláš mi přesně co?” zeptal se nasupeně. “Odmítám si od tebe nechat rozkazovat. Nemáš na mě vůbec nic. A dej mi okamžitě hůlku, ať můžu zabít toho s…”
Muž větu nedořekl, vteřinu ještě stál, zaražen uprostřed slova, pak se skácel k zemi před Kate. Tu to vyděsilo tak, že se přitiskla k noze stolu a schoulila se jako raněné zvíře. Severus na ni nepromluvil, klekl si ke Carrowovi a přiložil mu hůlku ke spánku.
V tu chvíli se na něj Kate konečně podívala. Sledoval tvář ležícího kouzelníka s výrazem naprostého soustředění. Chvíli nechápala, co se děje, pak jí ale došlo, že provádí nějaké kouzlo. Byla příliš vyděšená, než aby mohla přemýšlet nad tím, jaké. Pak se zvedl, přivolal si Carrowovu hůlku a pomocí vznášecího kouzla zvedl i bezvládného muže. Přešel ke dveřím. Ona už se zase dívala k zemi a jen se modlila, aby mohla být zase sama a zjistit, jestli je Mimsey v pořádku. Na prahu se však Severus otočil.
Chvíli stál a díval se na ni, vyděšenou a vyzáblou blondýnu, která se jen marně snažila zadržet další slzy. Pak několika málo kroky došel až k ní.
“Můžeš vstát?” zeptal se a natáhl k ní ruku.
Přikývla, protože ze sebe nedokázala dostat jediné slovo. Chytila se nabízené ruky a nechala se vytáhnout nahoru. Bylo to jednodušší než čekal a ona se trochu zapotácela, když byla na nohou, tak ji ještě lehce přidržel. Podívala se mu do očí. Díval se na ni, chladně a nepřístupně.
“Kde je tvoje hůlka?” zeptal se, když ji pustil.
“Cože?” dostala ze sebe tiše. Co čekal, že mu odpoví? Že leží v obýváku na stole?
“Hůlka,” zopakoval s lehkou dávkou netrpělivosti. “Kde je?”
“Vzali mi ji na ministerstvu. Před tím, než mě zavřeli do Azkabanu,” na konci věty se jí zlomil hlas.
Kývl, ještě pár vteřin se na ni díval naprosto neproniknutelným pohledem. Pak se otočil na levitujícího Carrowa a chystal se odejít.
“Kdybys našla jiný způsob, jak se bránit,” řekl jízlivě. “Mohli jsme si celé tohle divadlo odpustit.”
S tím prošel dveřmi s Carrowem před sebou, zabouchl a ona slyšela už jen zacvaknutí zámku.
***
“Mimsey?” zavolala Kate tiše. Bez odezvy. Doklopýtala ke své posteli a zoufale se při tom rozhlížela kolem, jako by doufala, že skřítku objeví někde schovanou. “Mimsey!”
Nic se nestalo. Kate se schoulila na posteli a znovu nechala slzy stékat po tvářích. Když se skřítka přemístila pryč, byla určitě živá. Snažila se ale vzít kouzelníkovi hůlku, což bylo to nejhorší, čím se skřítek může provinit. Kate nedokázala přijít na způsob, jakým by z toho mohla Mimsey vyjít beztrestně a sežehnul jí pocit viny. Byla to ona, koho se skřítka pokusila bránit.
Její myšlenky se zoufale soustředily na to, co se stalo a bude dít s její jedinou přítelkyní. Odmítala pustit do hlavy cokoliv dalšího. Uplynulo několik hodin a ona už nemohla ani plakat. Položila si unavenou hlavu na polštář a propadla se do neklidného spánku.
Ráno ji vzbudil zvuk skřítčího příchodu. Posadila se tak rychle, že se jí zamotala hlava.
“Mimsey?” zavolala ještě napůl ve spánku.
“To není Mimsey, slečno,” řekl příchozí skřítek, položil na stůl tác se snídaní a lehce se uklonil.
“Kde je Mimsey? Je v pořádku?” zeptala se Kate rychle a vstala z postele.
“Musela být ošetřena, slečno, dostala velkou ránu.”
“Ale bude jí zase dobře?” vyptávala se dál s obavami.
“Ano, slečno. Mimsey přijde, jakmile se uzdraví.”
Kate spadl ohromný kámen ze srdce. Sedla si za stůl a vděčně se na skřítka usmála.
“Děkuju, hmmm…”
“Ruby,” řekl skřítek a uklonil se až k zemi.
Kate si matně vybavila nějakou vzpomínku. “My se známe, že?”
“Ano, Ruby se o slečnu staral, když ještě chodila do školy a bylo jí špatně.”
To bylo tak strašně dávno, že jí připadalo, jako by to byl život někoho docela jiného. Stalo se tolik věcí od té doby. Jedna věc se ale nezměnila - kdykoliv je jí opravdu mizerně, zásadní roli v tom hraje Severus.
Konečně si myšlenku na něj pustila do hlavy. Incident s Carrowem se jí přehrál před očima jako hodně nepovedený film. Severus sice přiběhl jako rytíř na bílém koni a zachránil ji ze spárů monstra, ale udělal to proto, že ji musí - jak sám řekl - nepoškozenou doručit Pánovi zla.
Nebo ne?
Díval se na ni opovržlivě, jak to uměl jenom on. Ale tenhle jeho pohled dobře znala už ze školních let. Neděsil ji, nebo ji alespoň neděsil moc. V hlavě jí vyvstávaly další otázky. Jak věděl, že ona potřebuje pomoct? Čirou náhodou se zrovna potloukal kolem? Co vlastně použil za kouzlo, když byl Carrow v bezvědomí? A co bude s trestem pro Mimsey? Podle Rubyho přijde, jakmile se uzdraví, Kate byla ale stále strachy bez sebe z důsledků toho, co skřítka udělala. Carrow to určitě nenechá jen tak. Nebo nechá? Mohlo Severusovo kouzlo mít co do činění se změnou paměti?
A co myslel Severus tím, že měla najít jiný způsob, jak se bránit? Měla snad Carrowovi rozbít hlavu polštářem? Nebo snad měla hledat pod postelí skrytou pánvičku? Bez hůlky přece proti kouzelníkovi nikdy neobstojí. Přišlo jí to od něj jako bezdůvodné rýpnutí, nejspíš jí chtěl jen sdělit, že na něco takového, jako je její ochrana, nemá čas ani náladu. To by mu bylo koneckonců podobné.
Ale také mu bylo podobné, že nikdy neříkal věci jen tak.
Následujících několik dnů strávila Kate se svými vlastními myšlenkami. Společnost jí čas od času dělal Ruby, ale nebylo to stejné, jako když si povídala s Mimsey. Ke skřítkovi neměla takovou důvěru, přestože mu byla vděčná, když jí pomohl ukrátit dlouhou chvíli. Nikdo jiný se u ní už neukázal. Zpočátku málem vyskakovala z kůže pokaždé, když se za dveřmi něco ozvalo, ale patrně jí už od Carrowa žádné nebezpečí nehrozilo a zvuky zvenčí byly jen kroky procházejících studentů.
Byl to asi týden od té doby, co Mimsey zmizela, když se jednoho rána s tácem plným jídla zase vrátila. Vypadala trochu unaveněji, ale jinak v plné síle.
“Mimsey!” vykřikla Kate radostně a vyskočila z postele. “Jak ti je?”
“Dobře, slečno Kate,” usmála se skřítka. “Mimsey je zdravá a může dál pomáhat.”
“A co… ten kouzelník, nebudeš… nebudeš mít nějaké problémy?”
Skřítce zmizel úsměv z tváře a v očích se jí objevil strach. Váhavě zakroutila hlavou a pak se začala rozhlížet, jako malé dítě, které neví, co má dělat, aby nemuselo odpovídat na nepříjemné otázky.
“Nemusíš o tom mluvit,” ubezpečila ji Kate. “Hlavně že jsi v pořádku.”
“Slečna se musí najíst,” zvedla Mimsey významně ukazováček a Kate se s ní rozhodně nehodlala hádat. Sedla si ke stolu a pustila se do vločkové kaše. Při jídle vyprávěla skřítce o Rubym a o tom, jak se o ni kdysi staral. Když dopovídala a zavládlo krátké ticho, zamyslela se a podívala se na ni zkoumavě.
“Poslyš, Mimsey… nevíš, jestli… neexistuje nějaká zbraň, kterou bych mohla použít, i když nemám hůlku?”
“Zbraň, slečno?” Skřítka se na Kate zadívala opět se strachem v očích.
“Myslím něco, čím bych se mohla bránit, když by mě takhle… někdo napadl,” snažila se mluvit klidným hlasem. “Tys mě zachránila tentokrát, ale nemusíš být vždycky poblíž. Navíc… neměla by ses vystavovat žádnému dalšímu riziku…”
Mimsey otevřela pusu, jako by chtěla něco rychle odpovědět, ale pak si to rozmyslela a zase se trochu roztěkaně rozhlédla kolem. Oči jí zakotvily na jednom místě ve zdi, jako by tam bylo něco extrémně zajímavého, ale byla to jen holá zeď.
“Mimsey o žádné zbrani neví,” řekla pomalu, ale řekla to zvláštním tónem. Významně, jako by se snažila něco naznačit. Očima se po malé chvilce opět zadívala do těch jejích.
“A i kdybys věděla,” opáčila podobně pomalu Kate, “stejně bys mi ji nemohla přinést, viď?”
“Přinést by Mimsey nic takového nemohla.”
Skřítka velmi zvláštně volila slova. Kate se na ni dívala, v hlavě jí to šrotovalo. Pak jí něco napadlo.
“Mimsey?” zeptala se váhavě.
“Ano, slečno?”
“Máš zakázáno mi odemknout dveře?”
Skřítka se lehounce usmála a zakroutila hlavou. Pak sklonila pohled k zemi, jako by se zastyděla. Kate se trhaně nadechla. V hlavě jí začaly věci zapadat do sebe. Nejradši by skřítku objala, ale když viděla, jak se ona tváří, neudělala to. Byla si naprosto jistá, že běhat bez hůlky po hradě, je pro ni skoro sebevražda. Ale jestli to projde, jestli se jí povede udělat to, co ji právě napadlo, bude to její cesta, jak se bránit. V hlavě se jí během pár desítek minut zformoval plán.
“Mimsey,” řekla odhodlaně. “Dneska v noci se vydám ven.”
Žádné komentáře:
Okomentovat