děkuji Ti za zprávu. O slečně Bradleyové vím, podle Tvého popisu to vypadá, že v Havraspáru budou mít příští rok o jednu chytrou hlavu navíc - ty jsou v dnešní době víc než potřebné. K jejím rodičům by šla profesorka McGonagallová, ale myslím, že bude velmi ráda, když se tohoto úkolu zhostí někdo jiný. A vzhledem k tomu, že s rodiči té dívky se už znáš, považuj to za jeden z bezpečných a snad i příjemnějších úkolů, které Ti dávám. Věřím plně tvému taktu a že dobře zvážíš slova, která před dospělými mudly použiješ. Není třeba říkat mnoho, ale nebraň se odpovědím na otázky, těch bude jistě požehnaně.
Děkuji i za další informace. Jako vždy Tě budu nabádat k maximální možné opatrnosti, ačkoliv vím, že těchto slov už máš jistě plné zuby. Přesto však ještě jednou poslechni starého blázna, jako jsem já.
Přeji Ti hezký začátek letních dní.
A. B.
Kate procházela kolem dopisu, který ležel otevřený na botníku v předsíni. Kdykoliv šla v uplynulém měsíci kolem, musela si ho přečíst znovu. Byl psaný s nesmírnou lehkostí, přestože si z drobných signálů ostatních členů řádu byla jistá, že se na kouzelnickou společnost řítí asi největší průšvih všech dob. Většinou od Brumbála nedostávala moc zpráv zpátky. Čas od času jen drobné útržky pergamenu se slovem: Děkuji, za což ale byla vděčná, protože si víc než dobře uvědomovala, kolik práce asi musí Brumbál mít. A těchto dvou odstavců si cenila nade vše. Složila dopis a uklidila ho do šuplíku nad botníkem, protože nechtěla, aby ho zahlédla její dnešní návštěva. O Jessice a jejích rodičích zatím řekla jen Katleen, aby se s ní poradila, co má rodičům malé čarodějky říct. Byl to nakonec náročnější úkol, než čekala, ale v úplném závěru měla dojem, že to mohlo dopadnout i hůř. Třeba kdyby ti mudlové věděli, co se vlastně kolem aktuálně děje… a že jejich dcera pojede na rok někam, kde zrovna nejbezpečněji není, ať si kdo říká, co chce.
Na druhou stranu, říkala si Kate neustále. Je tam Brumbál. A dokud je tam Brumbál, tak není čeho se bát.
Kate se vzpomínkou na všechna ta dopisování, na setkání s dívčinými rodiči a na reporty, které posílala řádu, vyšla na svou zahradu, aby si provětrala hlavu. Vedle vchodu do domu měla složené velké placaté bílé kameny, ze kterých chtěla udělat cestu od branky až ke dveřím, ale zatím se k tomu nedostala. Hodinky ukazovaly skoro dvě, takže měla ještě hodinu, než měli její bývalí spolužáci dorazit. Svázala si vlasy do gumičky, popadla zahradní rukavice a částečně s hůlkou, částečně vlastníma rukama se pustila do práce.
Tohle byl jeden z jejích snů, ale pod vlivem všech dalších povinností stavění cesty odkládala a odkládala. Teď seděla na zemi tak zabraná do práce, že málem vyjekla, když zaslechla známý mužský hlas.
“Jak kdyby učil kozla zahradníkem,” pronesl zvučně Denver.
“Sám jsi kozel,” ohradila se, aby zakryla své leknutí a stud, že okamžitě nevyskočila s hůlkou v pohotovosti. Ani ho neslyšela se přemístit. Měla by být vážně opatrnější.
Když se vedle Denvera zhmotnila i Rose, Kate už chvilkové zmatení zamaskovala, vstala a vytáhla hůlku. Další činy už jim velely ministerské protokoly.
“Za co ses převlékla, když jsme v prváku měli v Mrzimoru maškarní?” zeptala se Kate spolužačky vesele.
“Za trilobita,” ušklíbla se archeoložka Rose. Chtěla zamířit hůlkou na Denvera, ale ten ji předběhl.
“Do jakého učitele jsi byla v páťáku zamilovaná?” zeptal se s nevinností sobě vlastní.
“Jestli mám odpovědět na tuhle otázku, zeptám se tě pak, při čem jsem načapala tebe tehdy ve čtvrťáku v astronomické věži.”
Denver chvíli zaváhal, pak sklonil hůlku. “Je to naše Kate,” zazubil se na Rose, která zvědavostí vytáhla obočí do nebeských výšin. Aby zamaskoval, že to vidí, s umělým úsměvem si prohlédl dům a vyrazil ke vstupním dveřím. Kate i Rose se vydaly za ním.
“Kde je Kat a James?” zeptala se Rose a trochu nervózně koukla na hodinky.
“James má zápas, dorazí později. Ale Kat neříkala, že se zdrží,” odpověděla Kate a také trochu nervózně vykoukla z okna. Nebyl důvod se obávat, nikdo z nich se nechoval nebezpečně, nikdo z nich neležel Pánovi Zla v žaludku. Nikdo nebyl veřejně na očích a nedělal nic, aby se zviditelnil. Být členem Fénixova řádu sice bezpečnost ohrožovalo, ale to nikdo nevěděl… navíc… ona si nikdy nepřipadala na ráně víc než kterýkoliv jiný kouzelník. A hlavně - o ni sotva šlo.
Kate nalila oběma bývalým spolužákům skřítčí víno a když se otáčela, aby si sedla do křesla, v krbu vyšlehly zelené plameny.
“Nebojte, to jsem jen já,” ozval se nejdřív Katleenin hlas, po další vteřině se v krbu zhmotnila i celá Kat. Kate ustoupila, aby kamarádka mohla projít. Viděla, jak Denver i Rose vstali, s hůlkami připravenými, tak sama místo hůlky natáhla ke Kat jen skleničku s vínem. Ještě než Denver nebo Rose stačili přijít se svými otázkami, Kate problesklo hlavou hned několik věcí najednou.
Kat přišla krbem. To normálně nedělá.
Kat odmítla víno.
Kat se tváří jinak než obvykle.
“Jsi těhotná!” vyštěkla bez pozdravu. Rose i Denverovi se všechny otázky zastavily v hrdle.
“Já… cože? No, totiž… ano,” zasmála se Katleen a dokonce mírně zčervenala.
Kate jí okamžitě skočila kolem krku. Denver vykoktal nějakou otázku, aby dodržel nalinkované ministerské postupy a Kat v záplavě gratulací obou holek upřímně a zjevně uspokojivě odpověděla.
“Jak jsi to věděla? Prozradil mě krb?” smála se Kat, když dostala místo vína do vysoké skleničky jablečný džus.
Kate si sáhla na nos. “Šestý smysl.”
“A nebo si Kate všimla, že jsi ztloustla,” pozvedl obočí Denver, Kate po něm okamžitě hodila korkový špunt od vína a Kat se naoko urazila.
“Ty sprosťáku!”
“V kolikátém jsi měsíci? Už něco víte? Holka, kluk?” vyzvídala jedním dechem Rose.
“Měl by to být osmý týden, už to nějakou dobu tuším, ale až teď to máme potvrzené,” odpověděla Katleen. “Byla jsem u mudlovského doktora, aby to u Munga ještě nevěděli, tam by se to určitě hned rozkřiklo a zakázali by mi pracovat u nevydařených kouzel. Víc nevíme. Na ultrazvuk jdu až příští měsíc.”
“A co na to James?”
Katleen se o manželově reakci rozpovídala a Kate svou kamarádku sledovala s rozšířenýma očima. Věděla, že se s Jamesem bavili o dětech už před pár lety, ale nikdy si nedokázala tak úplně představit, že to opravdu přijde. Měla z toho upřímnou radost, ale zároveň i obavy. Tahle doba nevypadala jako ideální pro přivádění nových lidí na svět. Na druhou stranu… čeho jiného než těch obyčejných radostných věcí by se měl člověk držet? A nový život byl určitě důvodem k oslavám.
“Dost o mně…” přerušila své vyprávění Kat. “Co ta horní koupelna, Dee? Pustíte se dneska do toho?”
“Počítám s tím. Bojím se, že by to Kate jinak chtěla opravovat sama,” zasmál se Denver. “A to by mohlo dopadnout hodně zle.”
“No dovol?” opáčila naoko uraženě Kate. “Kdo zvládl spravit většinu celého baráku úplně sám?”
“Samozřejmě, ty, ó, všemocná,” uklonil se s rukama před sebou. Pak se ale otočil na vedle sedící Rose a zašeptal, aby to slyšela. “A proto máme všichni hůlky v pohotovosti, čekáme, kdy to na nás celé spadne.”
Už neměla po ruce další korkový špunt, tak po něm hodila jen ošklivým pohledem, když se nepřestával smát. Pravda byla, že jí na domě opravdu nejvíc pomohl on a bez jeho provokace by si už tu práci skoro nedokázala ani představit. Navíc bylo vidět, že ho to baví, tak ani neměla provinilý pocit, když ho o pomoc čas od času žádala.
Povídali si pak celé odpoledne. Občas hovor padl i na vážnější témata typu Harry Potter a zkáza celého kouzelnického světa, ale to nikdy netrvalo dlouho. Už když se začali scházet, zařekli se, že ty seriózní věci řeší příliš často v běžném životě a že ten jeden den z měsíce je fajn ladit na veselejší notu. Po hodině se objevil James, tak si chudák Denver přestal připadat tolik v ženském obležení. Když se však hovor znovu stočil na miminka, oba muži se radši zvedli a odešli zkoumat zmiňovanou horní koupelnu, která byla ještě v hodně dezolátním stavu. Kate jim k tomu přinesla pivo, aby měli pocit, že ty ženské řeči nějak mužně vyvažují.
Kate, Katleen a Rose probraly co se dalo. Všem třem bylo dnes už přes pětadvacet let, ale to jim nezabraňovalo mít pubertální hovory, když se ocitly samy. Poslední dva měsíce vyprávěla nejvíc Rose, protože měla nový mudlovský objev. Objev se jmenoval Kyle a Rose vymýšlela plány, jak mu po dávkách sdělit, že je čarodějka. Vzhledem k tomu, že se pustila do něčeho takového, Kate i Katleen usoudily, že už to z její strany musí být opravdu vážné. Zároveň se Rose rozhodla prozatím vše utajit před svými rodiči, což bylo mnohem složitější, než se mohlo zdát, vzhledem k tomu, že stále bydlela pod jejich střechou. Měla tudíž zábavné historky o nahém Kylovi skákajícím z okna prvního patra, když utíkal před náhle se vracející Roseinou rodinou. Velká škoda, že celou scénu nenatáčely skryté kamery. Podle skromného úsudku Rose by to byly velmi obohacující záběry.
Před osmou se holky rozloučily, Kat si došla pro pracujícího manžela (“Musíme ještě dneska oslavovat!”), Rose už se těšila na dnešní rande (“Kdyby se ozvali naši, tak spím u tebe, Kate!”) a Denver dál do něčeho mlátil nahoře v koupelně. Kate uklidila skleničky a v kuchyni připravila na tác pár obložených chlebů, než se vydala za ním.
“Nemáš hlad? Udělala jsem nějaké…” řekla zvučně, když vešla do koupelny, ale zarazila se uprostřed věty.
Denver stál bez trička u sprchového koutu a pokoušel se vrátit skleněnou zástěnu zpátky na původní místo. Jak jí zvedal (ke Kateině libosti bez hůlky), svaly na pažích se mu velmi lichotivě zavlnily.
“... ehm… sendviče,” dořekla Kate.
Denver k ní obrátil zrak a když viděl její výraz, pozvedl obočí. Špinavýma rukama si odhrnul světlé vlasy z čela a postavil se vedle svého dnešního výtvoru. Muselo mu být absolutně jasné, jaké myšlenky se právě plnou silou probíjely do mozku Kate.
Ta radši rychle sklopila zrak jinam a dala si skoro vyděšeně ruku před sebe, aby si vytyčila místo, kam se nedívat.
“U Merlina, Denvere! Tohle mi nedělej, obleč se.”
Zvonivě se zasmál. “Proč? Je tu horko!”
“To teda je,” musela Kate téměř nehlasně přitakat a stále se zarputile dívala jinam. Napadlo ji v tu chvíli, že je to scéna jak vystřižená ze začátku velmi prvoplánového filmu pro dospělé. Hned druhá myšlenka vystřídala první, totiž že by jí asi úplně nevadilo v takovém filmu účinkovat.
Denver udělal dva kroky k ní a ona sklonila ruku a zvedla k němu zrak. Zarputile se podívala do jeho rozzářených očí. Jeho pobavený výraz dokazoval, jak moc si její rozpaky užívá.
“Jak je to dávno, kdy jsi měla naposledy chlapa?” zeptal se.
Dala si hodně záležet na tom, aby nespustila zrak z jeho tváře. “Je to tak dávno, že už si to ani nepamatuju,” zalhala mu. Dávno to sice bylo, ale pamatovala si to velmi dobře. Pokusila se kousek couvnout, ale přistoupil k ní. Nervózně se usmála.
“Nechybí ti to?” zeptal se provokativně.
“Chybí,” přiznala neochotně. “Ale z každého mého malého úletu byl nakonec velký průšvih. Nebo… žádost o ruku. Celibát mi svědčí, veř mi.”
“Bereš se moc vážně,” zasmál se a znovu si odhrnul vlasy z čela. Letmo se při tom dotkl jejího předloktí.
Ten parchant, proběhlo jí hlavou.
“Někdo z nás dvou musí mít rozum,” vzdorovala mu.
“Ale nemusí,” znovu se zasmál. Všechny rysy jeho tváře byly stále klukovské. Jen ty svaly byly až trochu moc mužné. Určitě často cvičil. “Řekni mi, kdy sis naposledy dovolila udělat něco bez rozmyslu, udělat chybu.”
“Dávno…”
“A pak se divíš, že si o tobě všichni myslí, že jsi upjatá.”
“Všichni si o mě nemyslí, že…” zarazila se, když viděla jeho pobavený výraz. Zakroutila hlavou a oči jí na chvíli sklouzly na jeho nahá ramena. Musela se přemluvit, aby se mu znovu podívala do obličeje.
“Co kdybych já byl tvoje další chyba?” navrhnul nonšalantně. “Ne nijak extra velká chyba, řekněme… chyba přiměřených rozměrů.”
Zasmála se. “To není dobrý nápad. Mluvím ze zkušenosti. Věř mi.” Nebyla si jistá, jestli přemlouvá jeho nebo sama sebe.
“Ani když ti slavnostně slíbím, že tě nikdy o ruku nepožádám?” pozvedl obočí a dovolil si sáhnout na vlasy u její tváře. Jen úplně lehce, tak, že to sotva cítila. Nadechla se, aby dál odporovala, ale nezmohla se na jediné slovo. Denver nicméně přesto o krok ustoupil.
“No, nevadí. Každopádně sprcha je funkční, teče teplá voda,” řekl a vodu pustil, aby měl důkaz. Kate se ještě nestačila úplně vzpamatovat z toho letmého doteku před pár vteřinami, takže jen přikývla a nic neřekla.
“Osprchuju se, jestli můžu, jsem celý zpocený,” řekl pak, aniž se na ni podíval a k jejímu překvapení si začal rozepínat pásek u kalhot. Byla tím tak fascinovaná, že se nedokázala ani pohnout. Podíval se na ni až když už to jediné, co měl na sobě, byly jen černé značkové boxerky. Kdyby v tu chvíli přemýšlela o svém výrazu, byla by sama sebou asi docela pobavená. Nezapomněla ještě, jak vypadají chlapi, nebo ano?
Denver se znovu zasmál tím příjemným zvonivým smíchem. “Vypadáš skoro připravená dělat nějaké nové chyby...”
Neodpověděla mu ani na tohle. Přišla těch nezbytných pár kroků k němu a konečně mu sáhla na nahou hruď, aby ho strčila pod tekoucí vodu do sprchového kouta. Ještě asi vteřinu váhala, jestli ho tam nemá prostě nechat a utéct, ale pak si stoupla k němu. Chytil ji a otočil tak, že stála zády ke dlaždičkové stěně. Sprcha mířila přímo na něj, voda mu stékala po ramenou a její oblečení bylo v dalších pár vteřinách úplně mokré. Zvedla ruku a přejela mu rukou po břišních svalech.
“Jsi parchant,” ohodnotila celou situaci těsně před tím, než ji políbil. Neměl s tím oslovením evidentně vůbec žádný problém. V tu stejnou vteřinu, kdy se jí dotkl a ona se tomu konečně poddala, mohla ještě jasně spatřit stále stejně pobavené jiskry v jeho očích.
Žádné komentáře:
Okomentovat