Sklonil se k ní a políbil ji.
Pocit, který se rozlil celým jejím tělem byl stejnou měrou samozřejmý a uklidňující jako vzrušující a neskutečně intenzivní.
Nedotkl se jí hned, jako by čekal, že si to ona v prvních vteřinách rozmyslí, odmítne ho a odstrčí. Když ale pochopil, že se k ničemu takovému neschyluje, zvedl pravou ruku, která už byla rovněž bez hůlky, a jemně jí zajel do vlasů. Jeho dotek v ní vyvolal téměř fyzickou vzpomínku. Něco známého, hluboce zakořeněného, co její mysl nedokázala pojmenovat, ale její tělo poznalo okamžitě. Zachvěla se.
Přistoupil k ní ještě blíž, jejich rty v těsném spojení. Položila mu ruce na hruď a on ji volnou rukou chytil v pase, přesně v místě, kde se setkávaly jediné dva kusy oblečení, které měla v tu chvíli na sobě. Ani na moment se ale její holé kůže nedotkl. Vyvinul jen úplně jemný tlak na její tělo, ona se mu podvolila a opřela se zády o stůl.
Bylo tolik věcí, které by ji mohly v tu chvíli napadat. Její mozek by mohl bouchnout zapnutými alarmy, zbláznit se z otázek, na které neznala odpovědi. Nic z toho se nestalo. Byli tu jen oni dva a úplně čisto a prázdno v její dosud pomatené hlavě.
Kate se tomu polibku plně poddala, necítila žádnou nejistotu, žádný nesouhlas se situací, která nastala. Kopírovala pohyb Severusových rtů a v záplavě endorfinů vnímala svůj zrychlený dech i tlukot srdce. Věděla, že to, co cítí teď, cítila naposledy už hodně dávno. Nepamatovala si to - a přesto jí to bylo naprosto známé.
Pevně ji chytil a vysadil na stůl. Její dech se stáhl překvapením, o kolik prudší gesto to bylo. Přerušil jejich polibek a podíval se na ni soustředěným pohledem, zorničky rozšířené. Přejel jí rukama od kolen po stehnech až k bokům a sledoval její výraz, její přimhouření očí a neklidné vydechnutí. Pak si ji přisunul blíž k sobě a políbil ji znovu, dlouze, vášnivě. Jako by neexistovalo nic, co by si přál víc než ji.
Položila své ruce výš na jeho hruď, k prvnímu knoflíku jeho hábitu. Stále o ničem z toho nepřemýšlela, bylo to tak samozřejmé, jako všechno ostatní, co se dosud dělo, jako dotyk jeho rtů, jako jeho vůně, která ji obklopila. Uchopil obě její ruce do jedné svojí a tím zastavil její snahu o rozepnutí jeho hábitu. O malý kousek se oddálil, aby se jí mohl podívat do tázavých očí.
„Jsi si jistá?” zeptal se opatrně.
Malou chviličku se na něj dívala, pak se rozesmála. „Ty se musíš ptát?”
Zakroutil mírně hlavou s výrazem, který značil, že vážně pochybuje o jejím duševním zdraví. Ale další otázky - jestli nějaké měl - si nechal pro sebe. Pustil její ruce a oběma svýma ji k sobě pevně přitiskl. Jeho rty znovu vyhledaly ty její. Prsty jí zajel pod tričko a ona se zachvěla, jako kdyby dostala elektrickým výbojem. Matně si uvědomovala, že chtěla pokračovat v rozepínání jeho hábitu, ale byla natolik rozptýlená jeho doteky, že teď vlastní iniciativu nedokázala dostat do pohybu. Měla nicméně pocit, že on si je toho velmi dobře vědom a že si přesně tohle nesmírně užívá.
Její ruce se nakonec vrátily ke své původní trase a Severus se nepatrně vzdálil, aby jim poskytl prostor. Spojení jejich rtů ale nepřerušil a ona se dál ztrácela v záplavě pocitů, které si nepamatovala, ale přesto je dobře znala. V záplavě záblesků vzpomínek, které byly někde daleko, ale přitom tak blízko. Tohle všechno, k čemu svolila a co jednoduše potřebovala, bylo tak iracionální a přitom tak čisté, jasné a samozřejmé.
Ale potom…
Severus strnul. Jenom na malou chvilku si myslela, že se něco stalo mezi nimi, že změnil názor nebo že snad ona udělala něco, co ho donutilo přestat. Pak si uvědomila, že slyší zvuky. Bylo to jako rytmické pípání nějakého mudlovského stroje na operačním sále.
Podívali se na sebe, Severusův popuzený výraz nešlo přehlédnout. Stočil zrak doleva ke stěně, odkud pípání vycházelo. Kate následovala jeho pohled a za sloupkem, na kterém měl kdysi bidýlko Brumbálův fénix, uviděla skleněný model - vzápětí si uvědomila, že jde o miniaturní repliku Bradavic. V jedné části modelu blikalo malé červené světýlko jako podivné magické stopovací zařízení. Podívala se na Severuse, který - s rukama stále na jejím těle - sváděl očividně velký souboj sám se sebou.
„Budu muset jít,” řekl nakonec tiše.
„Teď?” zeptala se a nedokázala z hlasu odstranit lehkou výčitku.
„Omlouvám se,” prohlásil a opřel se svým čelem o její. Stále váhal. Pak ale otráveně vydechl, chytil ji za ruku a kousek ustoupil. „Nedělá mi to radost o nic víc než tobě.”
Sledovala ho další chvíli, kdy se nepohnul z místa, potom rezignovaně pokrčila rameny a on se pousmál.
„Možná, že je to dobře,” řekl neurčitě.
Pozvedla obočí. „Když to říkáš...”
S očima stále fixujícíma ty její se zhluboka nadechl a zakroutil hlavou. Chytil hůlku, jedním pohybem si vzal zpátky svou vzpomínku a dalším zabezpečil Myslánku se vším ostatním ve skříni.
„Běž nahoru a nevracej se sem,” přikázal mírně, když byly všechny důkazy zamčené. „Vrátím se za chvíli,” dodal.
„Slibuješ?” zeptala se s provokativním úsměvem, jak seděla na stole a pozorovala ho.
Přišel zpátky k ní a podíval se jí zblízka do očí. Pak jeho zrak znovu na moment padl na její rty.
„Slibuju,” řekl tiše. Nadechl se, otočil se a šel ke dveřím.
„Severusi,” zavolala za ním.
Podíval se na ni. Ukázala si na hruď a poklepala ukazováčkem. Pochopil velmi rychle. Sáhl si na hábit a zapnul jediný knoflík, který se jí podařilo uvolnit. Usmála se, on se ušklíbnul a zmizel z místnosti pryč.
Kate chvíli zůstala sedět na stole, opřela se do dlaní a vstřebávala dojmy z toho, co se právě stalo. Pak se rozhlédla kolem sebe. Právě se málem intimně sblížila se Severusem Snapem v bradavické ředitelně.
Podívala se na Brumbálův portrét, který hlasitě oddechoval, stejně jako všechny ostatní. Jestli to byl hraný spánek nebo skutečný, to neměla tušení. Sáhla po své hůlce, seskočila ze stolu a zamračila se na obraz.
„Přestaňte mě soudit, Brumbále, vy jste taky nebyl svatý!” řekla mu. Možná si to jen představovala, ale když odcházela nahoru po schodech, zaslechla z obrazu významné uchechtnutí.
Ložnice byla tichá, prázdná a potemnělá venkovním počasím. Kate se odmítala uklidnit, sednout si nebo lehnout na postel, protože věděla, že přesně v tu chvíli, kdy to udělá, se její mozek zblázní. Začala přecházet po místnosti tam a zpět jako zvíře zavřené v těsném výběhu. V ruce točila hůlkou.
Vrátím se za chvíli.
Nemohl mít tušení, jak dlouho mu potrvá to, k čemu se vydal. Nebyl to časový odhad. Byl to příslib. A čím déle mu to trvalo, tím víc se Kate fixovala na ten fakt, že slíbil, že přijde. Nebyla si jistá, s čím dorazí. Co se jemu za tu dobu bude honit hlavou, ani jestli to, k čemu byl odvolán, nebude příliš důležité, než aby měl čas věnovat se pak ještě jí. Nebo chuť. Přecházela po místnosti tak dlouho, že už dávno ztratila pojem o čase.
Tohle asi muselo být vždycky nejhorší, napadlo ji. Že on byl dozajista ten, který určoval tempo. Všeho. A ona mohla jen čekat, s jakou myšlenkou se kdy vrátí. S jakou myšlenkou ji kdy přivolá. Čekala na jeho pokyny? Na jeho potřeby? Nepřipadala si jako člověk, který pořád jenom vyčkává. Ale jak to mohlo být jinak, dokud byla ještě studentkou a on jejím učitelem?
Uvědomila si, že je na hraně vytváření falešných vzpomínek přesně v momentě, kdy zaslechla kroky. Jeho kroky. Byla by si tím jistá, i kdyby existovalo víc možností toho, kdo ji tady nahoře může navštívit. Zastavila se u stěny mezi dvěma okny a čekala, až vejde dovnitř.
Nezaklepal. Vstoupil s naprostou samozřejmostí a v potemnělé místnosti ji rychle vyhledal očima. Na malou chvilku se jí zatajil dech, když ho viděla, nevěděla přesně, jak ten pocit rozklíčovat. Byla to kombinace strachu z neznáma a vlastních vzpomínek s potřebou být mu mnohem blíž než v tu chvíli byla.
Přešel místnost až k ní. Zkoumavě ji chvíli pozoroval, pak se opřel rukou o stěnu vedle její tváře, ale stále nepromluvil. Kate to připomnělo vzpomínku z Myslánky a pro sebe se usmála.
„Co to bylo za lektvar?” zeptala se.
„Jaký lektvar?” opáčil tiše a nespustil zrak z jejích očí.
„Ten, o kterém jsme v té vzpomínce mluvili.”
Pousmál se. „Riccův.”
Přikývla a dívala se na něj, neschopná úplně udělat první krok, ale s důvěrou, že on se teď neotočí a neodejde od ní.
„Takže jsi nezměnila názor?” zeptal se po chvíli.
„A ty?” vyzvala ho.
Místo odpovědi vzal její hůlku, kterou stále svírala v dlani, a položil ji vedle na okenní parapet.
„Viděl jsem stovky tvých vzpomínek a stále nemám nejmenší tušení, co je s tebou špatně, Littletonová,” řekl s lehkým úsměvem a zakroucením hlavy.
„Stockholmský syndrom?” navrhla pobaveně.
Zasmál se a chytil ji za ruku. „Přál bych si, aby to bylo něco tak jednoduchého.”
Jemně ji odtáhl od stěny a pomalu zamířil napříč místností, její ruku ve své. Zastavil se kousek od velké postele. Otočil se přitáhl si ji blíž k sobě.
„Víš, že bychom tohle neměli dělat.”
„Proč?” zeptala se nevinně.
„Myslíš kromě spousty - spousty - morálních důvodů?” zeptal se a přejel očima po jejím hubeném těle. „Můžu tě jednoduše… zlomit.”
„To už jsi zkoušel a nevyšlo to… Však víš,” dodala, když nechápavě přimhouřil oči. „S tím vším… mučením.”
Doopravdy párkrát překvapeně zamrkal, když mu došlo, co vyslovila. „My si z toho teď budeme utahovat?” zeptal se.
Pokrčila rameny, nadechla se a položila mu ruce na hruď. Jeho prsty přejely po její paži. „Přišlo mi to lepší než z toho mít celoživotní trauma.”
„Jsi neuvěřitelná,” hlesl potichu a přitáhl si ji k sobě ještě blíž. Prsty jí zajel do vlasů a nechal ji rozepnout mu část hábitu, než jí znovu zastavil ruce. Vzhlédla k němu vyčítavě a teď už i se značnou dávkou netrpělivosti.
„Musíš mi něco slíbit,” řekl tiše. „Budeš na sebe dávat pozor.”
„Cože?” zeptala se, i když tušila, kam tím míří.
„Držet - se - zpátky,” vyslovil jasně.
Nakrčila otráveně nos. „To ale vůbec nedělám ráda.”
„Věř mi,” řekl, přimhouřil oči a pousmál se. „Já vím.”
Uhnula pohledem, protože to, co vyslovil, bylo tak intimní a odhalující, že ji to zaskočilo. Sledoval ji a lehce zakroutil hlavou.
„Už zase se červenáš,” řekl.
„Pro mě je to s tebou dneska všechno poprvé,” poznamenala trefně a pousmála se taky. „Tak se s tím budeš muset smířit.”
„Buď bez obav,” ubezpečil ji a pevně ji k sobě přitiskl. „Mně se to líbí.”
Políbil ji s mnohem větší rozhodností než předtím. Nebylo v tom už žádné váhání, žádná nevyslovená otázka. Držel ji pevně, jednou rukou v pase, druhou měl v jejích vlasech. A jí všechny myšlenky zmizely z hlavy, všechen stud, všechny pochyby i všechna nejistota. Být s ním bylo tak samozřejmé a bylo to absolutně nutné, jako dlouho nenaplněná potřeba, která se teď významně hlásila o slovo.
Vzdálil se a podíval se na ni, pohled intenzivní, soustředěný. Prsty jí přejel po tváři a odhrnul jí vlasy z ramene, pak přitiskl svoje rty na její šíji, vysílajíc tím do jejího těla tisíc euforických pocitů. Jazykem zabloudil až k jejímu ušnímu lalůčku.
„Slib mi to,” řekl jí do ucha.
Nesouhlasně zavrčela.
Uchopil hrst jejích vlasů na zátylku a zatáhl. Nebylo to ani zdaleka bolestivé, ale neubránila se vzdychnutí, které mělo úplně jiné důvody.
„Slib - mi - to,” zopakoval tiše.
„Dobře, slibuju,” odvětila s protočením očí, které on nemohl vidět. „Ale není to fér.”
Podíval se na ni s téměř klukovskými jiskrami v očích. „Neboj se. Vynahradím ti to.”
Zrychlil se jí dech. Ještě chvíli ji nechal vstřebávat to, co právě vyslovil, díval se na ni, jako by zkoumal, jak velký vliv na ni má. A když chytila jeho hábit, aby si ho k sobě přitáhla, on nezaváhal a přitiskl rty znovu na ty její, dlouze, vášnivě, sebevědomě.
Nechtěla se v tom úplně ztratit, chtěla si zachovat aspoň malý kousek vědomí, aby ho mohla zbavit toho oblečení, které bylo tak očividnou překážkou ke všemu, co v tu chvíli chtěla. Konečně mu rozepla hábit a košili, kterou měl pod ním. Přerušila spojení jejich úst, aby se mohla podívat dolů, dlaněmi mu přejela po nahé hrudi, pak na ni přitiskla i svoje rty. Nebyla to čistá vzpomínka, ale znala to. Místa, po kterých přejížděla bříšky prstů i jazykem… dobře známá trasa, ale přitom tak vzdálená.
Severus se zhluboka nadechl. Kate vycítila, že si za jejími zády uvolňuje rukávy u předloktí a když se jí znovu dotkl ve vlasech, nedala mu prostor, aby ji chytil pořádně, sundala mu všechno z ramen, aby se toho konečně zbavila. Extrémně se jí líbilo dívat se na něj, její dlaně následovaly trasu jejích očí. Přejela mu silné paže, ale pak jí oči zabloudily k jeho levému předloktí.
Zarazila se a dech se jí stáhl při pohledu na tmavě rudé Znamení zla. Bylo jí děsivě povědomé a na krátkou vteřinu se jí vrátil ten stejný pocit paniky, jaký měla, když se tu poprvé probudila. Přerývaně se nadechla.
„Pořád můžeme přestat,” řekl Severus tiše, když stál a sledoval ji.
Vzhlédla k němu, trochu překvapeně, jako by na vteřinu zapomněla, že jsou v místnosti spolu. V jeho očích ale viděla, že on není překvapený ničím, že tohle její zaváhání očekával. A byl - opět - plně připravený dát jí prostor změnit názor.
„Zastavilo mě to někdy?” zeptala se.
Na moment s výdechem zavřel oči.
„To je vážně míněná otázka,” řekla a když se na ni znovu podíval, lehce provokativně se usmála. „Vždyť víš, že si to nepamatuju.”
„Ne,” řekl tiše a zakroutil mírně hlavou. „Samozřejmě, že tě to nikdy nezastavilo.”
„Myslela jsem si to,” zašeptala, chytila ho kolem krku a s odhodláním nedat mu už žádnou záminku k pochybám, ho tentokrát políbila ona. Pochopil to a neprotestoval, naopak si konečně našel cestu pod její oblečení na holou kůži. Vyhrnul jí tričko, bříšky volných prstů trasoval cestu od jejích boků nahoru k podpaží. Pochopila, proč ji svéká až teď. Potřeboval si být jistý.
Vzdálil se od ní, když jí tričko přetahoval přes hlavu, prohlédl si ji, jeho pohled zamířil od holých ramen přes jizvy na jejím hrudníku, nahá prsa a bříško. Věděla, že její tělo má teď k symbolu krásy daleko, ale nevadilo jí to. Neměla v sobě jediný pocit studu, jediný negativní vjem z toho, že se na ni dívá. A on svým výrazem dával jasně na vědomí, že k ostychu není důvod a že ho pohled na ni velmi uspokojuje.
Přitiskl ji znovu k sobě, silnýma rukama přejel po jejích zádech, rty na jejích, jazyky v těsném kontaktu. Ona se dlouho nemohla nabažit dotýkání se jeho hrudi, pak zamířila níž k pásku jeho kalhot. Zastavil ji, chytil její ruce pevně do svých a otočil ji tak, že stála k posteli zády.
Posadil ji, klekl si před ní na zem, a ona se lehce nadzvedla, aby jí mohl stáhnout plátěné kalhoty, poslední kus jejího oblečení. Přiblížil se a položil ji na záda. Políbil ji na rty a pak pokračoval níž k jejímu krku a klíční kosti, jugulární jamce. Přejel jazykem mezi jejími prsy až k pupíku, ale nezastavil se tam. Pokračoval níž a ona zaryla nehty do přikrývky, jak nečekaný a smyslný byl ten pocit, který v ní jeho laskání tam dole vyvolalo.
Jak Severus před pár hodinami trefně poznamenal, nebyla žádným velkým fanouškem předehry. A tohle do ní obecně zahrnovala. S ním bylo ale očividně jiné úplně všechno.
Vzdychla a on jí přejížděl nehty po stehnech, což dodávalo pocitům z toho, co dalšího dělal, ještě větší intenzity. Prohnula se v zádech vlivem pohybu jeho jazyka, opakovaně tiskla deku v obou dlaních a víc než jasně si uvědomovala, jak její vzrušení stoupá.
Nechtěla to nechat dojít tak daleko, ne takhle. Zvedla se na loktech a dotkla se Severusova ramene, neschopná říct mu, ať přestane, nebo udělat něco víc, ale zastavil se i tak okamžitě. Napřímil se a ona se zvedla do sedu blíž k němu, aby mohla rozepnout pásek u jeho kalhot. Byl rychlejší. Stáhl si zbytek svého oblečení a střetl se s ní pohledem plným očekávání. Natáhla se k němu, ale chytil její ruku, klekl si mezi její stehna a tlakem na hrudník ji rázně položil na postel.
„Drž - se - zpátky,” připomněl jí důrazně její slib.
Rozesmála se, ale její smích se změnil v prudký nádech, jak si lehl nad ní a jen s drobnou dopomocí vlastní ruky pronikl dovnitř. Bylo to mučivě příjemné. V jedné rovině uspokojující a ve druhé vytvářející o to větší touhu. Nezastavil se. Pokračoval.
Vzepřený na lokti a s prsty v jejích vlasech se na ni chvíli díval, sledoval ji, zkoumal pohledem, jak reaguje na jeho hlubší a hlubší pohyby. Výraz v jeho tváři, jeho oči, které fixovaly ty její, jeho pravidelné nádechy, to všechno ji vzrušovalo víc, než by si kdy uměla představit. Zaryla mu nehty do ramene, protože nedokázala být v klidu, byla to manifestace všeho, co by chtěla dělat - kdyby mohla.
Pobaveně se ušklíbl, chytil její ruku a přitiskl ji k posteli nad její hlavou, přičemž nezůstalo jen u silného stisku jeho dlaně. Lehce při tom přenesl váhu, aby stejně mohl chytit i její druhou ruku, propletl s ní prsty a přitiskl svoje rty na její. Pokusila se mu vzepřít, ne proto, že by si doopravdy přála uvolnit se z jeho sevření, ale proto, že chtěla, aby svůj stisk zesílil, aby ji chytil pevněji. Byl si jistý jejími záměry a nenechal se k tomu dlouho přemlouvat.
Jeho síla pro ni byla spouštěčem extrémních pocitů. Vnímala jeho rytmické zatínání svalů, hluboké nádechy, jeho ruce na jejích, jeho rty na její kůži. V každé vteřině jejich tělesného kontaktu přesně věděl, co udělat, aby to mělo ten správný účinek. Neměla ale pocit, že by cokoliv z toho dělal čistě pro ni, bylo poznat, že si její tělo užívá stejnou měrou jako ona to jeho.
Čas se pro ni rozpadl na doteky a hluboké nádechy. Nedokázala by přesně odhadnout, jak dlouhá doba uplynula, ani kdyby se o to pokusila. Setmělo se a ona stále jen vnímala, jak se jeho pohyby střídají mezi pomalými a hlubokými a prudkými a naléhavými. Občas zachytila jeho pronikavý pohled, jindy zavřela oči a nechávala se unášet vším, co v ní vyvolával. Napětí v jejím těle rostlo po malých krůčcích, vracelo se ve vlnách, ustupovalo a znovu sílilo.
Chytil obě její ruce jednou svojí a tou druhou jí přejel přes bok až dolů ke stehnu. Přitáhl si její nohu výš, aby k ní měl lepší přístup, a jeho pohyb byl teď prudší, vášnivější a náruživější. Nevyhledávala už jeho rty, zaklonila hlavu a pravidelně vydechovala, ve stejném rytmu jako on u její tváře.
V záplavě všech pocitů její napětí konečně vystoupalo nad únosnou mez, stiskla jeho ruku tak silně, jak mohla, a nedokázala - nebo nechtěla - potlačit hlasité sténání, které korespondovalo s jejími výdechy a s vlnami, které znovu a znovu procházely jejím tělem. Jeho stažení svalů a následné uvolnění bylo v téměř dokonalé synchronizaci, což její pocity mnohonásobně prohloubilo.
Když ty nejintenzivnější vlny odezněly, pustil její ruce a chvíli se pak ani jeden z nich nepohnul. Jen zůstávali v těsném objetí, oba příliš pohlcení doznívajícími pocity na to, aby mysleli na cokoliv dalšího. Kate ještě dlouho ležela, neschopná přimět svůj mozek, aby se vrátil do reality. Severus se opřel o lokty, aby na ní neležel plnou vahou, ale hlavu měl položenou na jejím rameni a zhluboka oddechoval.
Její pohled se po čase zpřítomnil, pohnula rukou na jeho zádech a on k ní zvedl zrak.
„Jsi v pořádku?” zeptal se, jeho hlas snad ještě hlubší než obvykle.
Pobavila ji ta otázka. „Ano,” odpověděla tónem, jako by jí položil nějaký záludný dotaz na hodině lektvarů.
Pousmál se a sledoval její tvář, v tak těsné blízkosti k té jeho. Jeho pohled jí připomněl - cosi - trochu víc ohraničeně, než byla ta směsice skoro-vzpomínek, která se k ní vracela během uplynulých hodin. Přimhouřila oči.
„Záblesky?” zeptal se.
„Nemáš ani tušení,” odpověděla, na moment zavřela oči, aby ukotvila své myšlenky, přejela prsty po obou jeho ramenech a pak se na něj podívala znovu. „Zanechal jsi v mém podvědomí očividně velmi silný dojem.”
Pokusil se svůj samolibý výraz zakrýt, jí to ale neuniklo. Přejel očima po její tváři, zastavil se na jejích ústech a pak ji políbil, pomalu a nežně jako potvrzení toho všeho, co se mezi nimi stalo. Až pak se nadzvedl a opatrně se od ní vzdálil.
Lehl si vedle a ona se k němu otočila, položil jí ruku na bok a jemně si ji k sobě přitáhl blíž. Chvíli se na sebe dívali beze slova a ona pak nechala první myšlenky, aby se jí vrátily zpátky do hlavy. Podívala se na strop, zavřela na moment oči a zakroutila hlavou.
„To je tak divný,” oznámila mu.
„To se vsadím,” řekl a ona se nad tou větou pousmála.
„Je to jako vědět úplně všechno a přitom nic zároveň. Jako otázka, na kterou víš, že znáš odpověď, ale nevybavíš si ji. Je to… šílený.”
„To pro tebe musí být opravdu nesnesitelná situace.”
„Utahuješ si ze mě, protože jsem byla takový šprt?”
Ušklíbl se. „Co mě prozradilo?”
Zatlačila mu na rameno, jako by ho chtěla odstrčit, ale jen se zasmál a nepohnul se.
„Počítám, že svých vzpomínek se už bát nebudeš,” řekl po chvilce.
Zakroutila pobaveně hlavou. „To ne.”
„Můžeme ti je vrátit hned, jestli chceš.”
Podívala se na něj, aby zjistila, jestli to myslí vážně, ale z jeho výrazu to nevyčetla. „Blázníš? Teď, když je moje hlava poprvé úplně v klidu? Ráda si to ještě chvíli nechám ujít.”
„Jak si přeješ,” řekl a pohladil ji po nahém boku. Vypadal potěšeně.
Prohlédla si ho. Jeho rysy ve tváři a jeho tělo, které mělo ještě před pár minutami tak silný vliv na to její.
„Funguje nám to spolu… že?” zeptala se.
Tázavě pozvedl obočí.
„Teda…” uhnula pohledem, protože na malý moment znejistila. „Nevím, jaké to bylo pro tebe…”
„Ptáš se mě, jak moc jsem si to - užil?”
„Možná…”
„Nikdy ses mě na nic takového nezeptala,” prohlásil a zkoumavě ji sledoval.
„Možná jsem se bála odpovědi,” řekla a podívala se do stropu, když jedna nepříjemná myšlenka vystřídala druhou. „Nebo mě to prostě nezajímalo.”
„Nebo ses jednoduše ptát nemusela,” řekl jemně a upoutal si tím její plnou pozornost. „Ten fakt, jak moc mě sex s tebou baví, Littletonová, je velkou součástí toho, proč jsem evidentně neschopný tě odmítnout. I když bych vážně - vážně - měl,” usmál se a ona taky. „Ty - posloucháš. Ne že uděláš, co ti řeknu, ale následuješ mě. Mám nějakou myšlenku v hlavě a ty ji ode mě přejmeš tak, že někdy ani nevím, jestli byla původně moje nebo tvoje. Doplňuješ mě. A užíváš si úplně všechno, co ti dělám. To je velmi… uspokojující.”
Zaváhal, jak ji sledoval, jako by si nebyl jistý, jestli je právě teď čas na podobnou dávku upřímnosti. Pak se nadechl a řekl: „Nemyslím, že jsem s někým jiným zažil něco podobného.”
Jeho slova se jí zaryla hluboko pod kůži. Byla si jistá, že i kdyby si podobně vážné situace, které s ním kdy prožila, pamatovala, mohla by je spočítat na prstech jedné ruky. Bylo to naplňující a děsivé zároveň. Ovládla svůj první impuls rozbít vážnost humorem a situaci jen trochu odlehčila.
„Sex je jako tanec,” řekla a zadívala se do stropu.
„Cože?”
„Sex je jako tanec,” zopakovala. „Jeden vždycky vede, ale když se to dělá dobře, pak by nemělo být poznat, kdo to je. A funguje to i naopak.”
„Naopak?” zeptal se znovu s trochu předstíraným zájmem a podepřel si hlavu rukou.
„Když s někým tančím, okamžitě vím, jaké to s ním bude v posteli.”
„Zajímavé,” prohlásil. „A tuhle teorii máš ověřenou přesně kolikrát?”
Zamyslela se. „Jednou,” přiznala neochotně.
Zasmál se a chytil ji v pase trochu pevněji.
„Zajímalo by mě, jaké by bylo tancovat s tebou,” řekla a přejela mu dlaní po předloktí.
„Tančili jsme spolu,” oznámil jí a ona na něj nevěřícně vytřeštila zrak. „Dvakrát,” dodal, když viděl, jak se tváří.
„Kdy?”
„Na tvém závěrečném večírku,” řekl pobaveně nad jejím výrazem.
„Tam…?” vyděsila se. „Vždyť tam byli všichni moji spolužáci!”
„Byl to tvůj poslední školní den. Nezáleželo na tom. Myslel jsem si, že už je nikdy neuvidíš.”
„Pletl ses,” obvinila ho.
„Pletl jsem se,” přiznal trochu neochotně. „Ale jen v tom, že už je neuvidíš. Ne v tom, že by na tom mělo záležet.”
Chvíli ho nevěřícně sledovala.
„Co byl ten druhý případ?” zeptala se pak.
„Ta noc v Londýně, díky které jsi mě pak nedokázala dostat z hlavy.”
„Tys byl u mě v baru?!” víc ho osočila, než že by položila otázku.
„Ano,” přiznal a trochu provokativně se usmál. „A podle tvé kamarádky Jennifer byl jediný způsob, jak si promluvit, tenhle… Řekl bych ti k tomu víc,” pokračoval, když útrpně zavřela oči. „Ale prohrál jsem sázku a podle ní nemám oprávnění si tě ohledně té noci dobírat.”
Sklonila hlavu tak, že se čelem téměř dotýkala jeho hrudi, jako by se chtěla schovat.
„Každopádně jsi v tu noc byla velmi přitažlivá,” řekl tiše do jejích vlasů. Jeho slova v ní vyvolala příjemné mrazení v zádech.
„A jak si v našem případě vede moje taneční teorie?” zeptala se a znovu se na něj podívala. Přejel jí nehty po hřbetu ruky a propletl svoje prsty s jejími.
„Můžeš ji považovat za potvrzenou,” řekl po chvilce váhání.
Vítězoslavně se usmála.
„Čím dál tím víc mě zajímá, jaké by to bylo, kdybychom se nemuseli držet zpátky,” řekla víc pro sebe než pro něj.
„To brzy zjistíš,” odpověděl jí a ona se na něj podívala s pozdviženým obočím. „Tak jsem to nemyslel,” dodal a pousmál se. „Brzy budeš mít zpátky svoje vzpomínky.”
„No jo,” řekla. „Ale stejně…”
„Co, ‘stejně’?”
Pustila jeho ruku a sáhla mu na hruď, na druhé ruce se vzepřela a přiblížila se k němu. Když měla své rty jen pár centimetrů od těch jeho, pronesl tiše: „Aha, tohle ‘stejně’.”
Políbila ho. Posunula se ještě kousek výš nad něj a vlasy jí spadly podél tváří. Severus je propletl prsty a druhou ruku zvedl k jejímu boku.
„Co to děláš?” zeptal se tiše, když přerušila spojení jejich rtů.
Provokativně se usmála. „Tancuju,” odpověděla a vyhoupla se nad něj.
Částečně sázela na moment překvapení, který jí zařídí, že ji on nestihne zadržet. Povedlo se. Věděla, že by ji mohl kdykoliv stáhnout zpátky dolů, ale zatím to neudělal. Se znatelným zájmem brázdil pohledem po jejím těle.
Přejela mu rukou po hrudi a zamířila níž k jeho pasu. V tu chvíli ji pevně chytil za zápěstí.
„Něco jsi slíbila,” řekl rázně.
„Myslela jsem, že to už se považuje za splněné,” řekla nevinně a zkusila použít druhou ruku. Zastavil i tu.
„Kate,” prohlásil varovně, ale nepřitáhl ji k sobě, takže tušila, že si není tak jistý. „Nechci tě mít na svědomí.”
„Víš, že takhle se můžu hlídat líp?” zeptala se, aby podpořila jeho pochyby, a narovnala se v zádech, což mělo zajímavý účinek. „Odhadnout svoje síly… a tak?”
Zavřel na moment oči, obě její zápěstí pevně v rukou, a mírně zakroutil hlavou.
„Víš, že jsem šikovná holka a ve skutečnosti na to ruce nepotřebuju, viď?” zeptala se a naklonila hlavu mírně na stranu, velmi dobře si vědoma toho, že jeho fyzická potřeba je v silném rozporu s tím, jak se ji snažil zadržet.
„Na co teda čekáš?” zeptal se. Její ruce ale nepustil.
„Možná jsem staromódní,” pokrčila rameny a usmála se. Bavilo ji sledovat jeho vnitřní boj. Vsadila by se, že se něco takového nedělo poprvé. „Přála bych si tvůj souhlas.”
Přiblížila se k němu, aniž by se pokoušela uvolnit sevření. Políbila ho na hruď a posunula se níž, takže byly teď některé jejich tělesné partie v těsnějším kontaktu. Pak zvedla hlavu a podívala se na něj.
Opět na chvíli zavřel oči, nadechl se a zadíval se na strop.
„Za tohle přijdu do pekla,” prohlásil tiše. Pak pustil obě její zápěstí.
„Uvidíme se tam,” zašeptala mu do ucha, když jen na krátký moment přitiskla svou hruď na jeho. Pak se napřímila a použila ruku k tomu, k čemu měla původně v plánu. Cítit ho znovu v sobě bylo nesmírně uspokojující.
Severus hlasitě vydechl. Zavřel oči jen na ten první moment, potom se podíval na ni a chvíli sledoval její tvář, než mu zrak sklouzl níž. Zopakovala ten pohyb, pomalu, jednou, dvakrát… Prozatím se nechtěla oddat nějakému pravidelnému rytmu, chtěla zůstat při smyslech a ještě chvíli ho sledovat, i když to bylo s každou vteřinou těžší.
Přejel jí nehty po stehnech až k bokům, stejně jako to udělal dole v pracovně, bylo to příjemně rozptylující. Zachvěla se. Chytil ji po obou stranách těla, nejprve lehce, pak pevněji. Věděla, že je to jeho způsob, jak věci řídit a nebránila se tomu, byl to ten stejný taneční pocit následování a přitom souznění. Zaklonila hlavu a zavřela oči, chvíli ještě bojovala s potřebou zůstat v realitě, ale šlo jí to čím dál hůř.
Sklonila se k Severusovi a přes mělké výdechy ho políbila, on přejel nehty po jejích zádech, což mělo další elektrizující účinky. Chvíli zůstala u něj, nepřestávala se k němu tisknout teď už v pravidelném rytmu, vychutnávala si jeho blízkost a tělesnost, jeho ruce, které prozkoumávaly každou její část.
Znovu se napřímila s lehce netrpělivým a naléhavým pocitem. On se zvedl na loktech a pak se vzepřel do sedu, chytil ji pevně a ji to zpomalilo, ale zároveň to jejím pocitům přidalo na intenzitě. Díval se na ni soustředěně a ona věděla, i podle stisku jeho rukou, že váhá. Chtěl ji přetočit na záda a převzít iniciativu, byla si tím jistá.
Stále se lehce zvedala a zase klesala, neochotná a neschopná přestat, dívala se na něj, jak přivírá oči a úplně lehce zatlačila na jeho ramena, aby mu dala jasně najevo, co by preferovala ona, kdyby k tomu byl ochotný. Vyhověl jí. Poddal se tomu a lehl si zpátky, jeho ruce zamířily znovu k jejím bokům, přizpůsobily se jejímu rytmu, pomáhaly jí.
Kate nebyla schopná čekat o moc déle. Jeho tělo, jeho zpomalení i zaváhání, jeho ochota nechat ji nahoře, to všechno ji velmi vzrušovalo. Narovnala se, jako by se protahovala a začala zrychlovat svůj pohyb. Zavřela oči a zaklonila hlavu, doprovázená stiskem jeho rukou a jeho pravidelnými a naléhavými výdechy je oba vedla dál k jasnému cíli.
Cítila, jak její napětí znovu prudce stoupá, věděla, že to nemůže dlouho vydržet a podívala se na Severuse, přesně v ten okamžik, kdy se jeho tělo stáhlo a stisk jeho rukou nabyl maximální intenzity, že to skoro hraničilo s bolestí. Tu ale ona nevnímala. Výraz v jeho tváři, jeho hlasitý vzdech, jeho všechno ji přivedlo k vlastnímu orgasmu ještě rychleji než čekala. Přišlo to v dlouhých vlnách, které nabývaly na síle. Chytila se Severusových paží a zaryla do nich nehty, neschopná vnímat cokoliv dalšího, neschopná být potichu, neschopná plně ovládat svůj další pohyb. Bylo to dlouhé, divoké, extatické.
Držel ji stále pevně, což jí dodávalo stabilitu, zvlášť když ty nejintenzivnější pocity začaly odeznívat. Pomalu se jí vracelo vlastní velmi příjemně zmatené vědomí. Podívala se na Severuse, který byl očividně také ještě ponořen ve svých myšlenkách, když se s ní střetl pohledem. Chvíli se na sebe dívali beze slova, ani jeden ještě neměl svůj dech pod plnou kontrolou. Pak ji Severus velmi silně a velmi nečekaně plácl přes zadek.
„Zasloužíš si to, provokatérko,” oznámil jí, když překvapením vyjekla.
Zasmála se a položila mu ruce na hruď, které jí hned chytil u zápěstí, možná pro případ, že by mu to chtěla v jakékoliv formě vrátit.
„Tohle bys měl příště zkusit během sexu, ne až po něm,” řekla vyzývavě.
„Příště tě radši přivážu, abys neměla možnost dělat hlouposti,” řekl.
Nechala jeho slova chvilku doznít, protože čekala, až mu dojde plný význam toho, co právě vyslovil.
„Myslím, že s tím bych byla taky v pohodě.”
Zavřel oči a zakroutil hlavou, což v ní vyvolalo ještě větší pocit uspokojení. Zatáhl jí za ruce a přitiskl ji k sobě.
„Chvěješ se, jsi v pořádku?” zeptal se, víc pobaveně než starostlivě, jak ji držel a hladil po zádech.
„Jenom bych teď asi neudělala ani krok,” odpověděla s jasným podtónem hrdosti v hlase.
Přetočil ji na záda, čímž definitivně přerušil jejich spojení, ale nevzdálil se od ní daleko. Vzepřený na lokti jí položil druhou ruku na břicho a zadíval se jí do očí.
„Zlobíš,” řekl jí. Vyslovil to to skoro roztomile.
„Já vím,” přiznala. „Proč nechceš, abych zlobila?”
„Chci,” řekl důrazně, pak jí odhrnul vlasy z ramene. „Ale možná budeš muset odejít dřív, než jsem si myslel. Bylo by potřeba, abys šla zdravá a v plné síle, ne abych ti musel kouzlem napravovat další kosti.”
Trochu ji překvapila vážnost, s jakou to vyslovil.
„Co se děje?” zeptala se.
„Nechci ti to vysvětlovat,” řekl a dal jí ruku na pusu dřív, než stačila začít protestovat. „Aspoň ne teď, dokud nemáš svoje vzpomínky zpátky. Měla bys v tom jenom zmatek.”
Chytila jeho ruku a přikývla.
„Nejsem zas tak křehká,” řekla tiše, aby odlehčila situaci.
„Já vím,” opáčil a dlouze ji políbil.
Lehl si pak vedle ní. Nějakou chvíli se mu dívala do očí, ale pak uhnula a její pohled se stočil na strop, jak jí začal plně docházet význam toho, co řekl.
Budeš muset odejít dřív, než jsem si myslel.
Ještě dneska ráno si nic nepřála víc, než být zase svobodná. Teď ale…
„Řekni mi, co se ti honí hlavou,” vyzval ji mírně.
Znovu se na něj podívala s vědomím, že její výraz asi musel prozrazovat mnohem víc, než by si byla přála. Malou chvilku zvažovala nějakou vtipně-obrannou odpověď, ale rozmyslela si to. A i když to bylo děsivé, rozhodla se pro plnou upřímnost.
„Říkal jsi, že kdybych do tebe byla zamilovaná, nezapomněla bych to?” Byla to otázka jen napůl.
„Ano,” řekl a přimhouřil oči.
„Vím, že to, co k tobě cítím, není láska v tom pravém slova smyslu,” pokračovala a trochu přerývaně se nadechla. „Ale cítím něco. Věděl jsi to?”
Trochu čekala, že se jí vysměje. Možná by to bylo jednodušší. On ale jen pozorně sledoval její tvář a pak přikývl.
„Ano, tohle jsi mi kdysi řekla,” prohlásil tiše. „Je to ale už hodně dávno a…” zaváhal. „Je hezké slyšet to znovu.”
Je hezké slyšet znovu, že ke mně něco cítíš.
Bylo pár vět, které by si nikdy nepředstavila, že by její bývalý učitel lektvarů mohl vyslovit. Tahle mezi ně rozhodně patřila. Ta následující ale předčila všechny ostatní.
„Taky tě mám rád, Kate.”
Jeho slova ji bodla u srdce. Bylo příliš složité snášet jeho pohled a nedokázala vymyslet nic, čím by mohla převést tíhu situace do humoru. Muselo to na ní být poznat, protože on se zhluboka a rázně nadechl.
„Ale teď,” prohlásil, natáhl se k nočnímu stolku a podal jí lahvičku bezesného lektvaru. „Vypij tohle a zvedni se, ať můžu vyprostit deku.”
Pobaveně se ušklíbla a poslechla ho. Když si pak lehala zpátky, Severus je oba přikryl a krátce ji políbil.
„A teď přestaň,” řekl potom.
„Přestaň co?” zeptala se trochu ublíženě.
„Přestaň mluvit,” chytil ji za ruku a otočil zády k sobě.
„Přestaň myslet,” pokračoval a lehl si těsně k ní, svou ruku položil na její bok, aby jí zabránil v pohybu.
„Přestaň se mnou mít sex,” doplnil ještě a ona se zasmála. Cítila, jak se usmál i on.
„Myslíš, že zvládneš usnout?” zeptal se po chvilce.
„Jenom když zůstaneš blízko.”
Přitiskl ji k sobě ještě víc a políbil ji do vlasů.
„Neboj se, nenechám tě se ani pohnout. Abys nedostala nějaké další hloupé nápady.”
Pousmála se, chytila jeho ruku a zavřela unavené oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat