Několik dlouhých dní před FFkem jsem neustále opakovala: "už aby byl pátek večer" a "už aby bylo FFko". Nebylo to ani tolik proto, že bych se tak hrozně těšila, ale spíš proto, že jsem dodělávala snad tisíc věcí do školy a ještě řešila Čarovečer, přednášky a hromadu dalších kravin a předpokládala jsem, že odjezd z Prahy už všechno vyřeší a nervy půjdou stranou. Což byla asi nakonec pravda.
Důvod, proč jsem se netěšila tolik, byl spíš osobní. Cony jsou svým způsobem "krizové situace" a co se týče vztahů, hodně se na nich ukazuje. Člověk kolem sebe slýchá: "pokud chcete prověřit vztah, vezměte partnera na vodu". Já bych si skoro dovolila vyměnit vodu za cony, myslím, že princip je stejný a já se o tom už nejednou přesvědčila. Ale v tomhle směru to dopadlo úžasně, takže moje obavy - ať už jakékoliv - byly naprosto neopodstatněné. Žádný psycho-con se nekonal.
Takže tedy "stručná" rekapitulace:
Pátek
Tank - tedy tátův Opel Omega - půjčen. Přes Prahu cesta nepříjemná jako vždy, ale relativně to šlo, tak jsme dojeli z Dejvic na Teonas, tam si zabalili (nanosit tu hromadu výzdoby a jiných věcí nejen na Gatecon a zabrat tím celé auto znamenalo spoustu nadávek, ale zvládli jsme to) a nějak i rozumně po třetí hodině vyrazili s dojmem, že to snad nějak půjde, resp. pojede.
Což o to - auto i jelo, ale všude kolem všechna ostatní auta stála a tak jsme se ve snaze objet všechny zácpy a stavit se mezitím ještě na jídlo dostali do Chotěboře až za další 3 a půl hodiny. Bylo to opravdu, opravdu náročné. Ale dojeli jsme.
Na místě nás nečekalo ani moc překvapení. Po registraci jsme se šli ubytovat, pokoj úplně nahoře a směrem na východ není moc velká výhra, ale doufali jsme, že to nějak přežijeme. No a po nějakém tom přemístění postelí, vybalení a rozbordelení všeho v místnosti (najít zásuvku je nadlidský problém, ale společnými silami jsme ho po urputném snažení vyřešili) jsme se šli konečně podívat na con.
Bylo to trochu naskakování do rozjetého vlaku, ale zas tak extra rozjetý nebyl, takže jsme se spíš nechali vtáhnout a bylo to v pohodě. Nakonec jsme i usoudili, že jsme zas o tolik nepřišli.
Co se dělo tou dobou zajímavého? Upřímně nemám moc ponětí. V osm jsem se chtěla jít podívat na "etiketu na conu" (ten název a k tomu přednášející -dam- a Budji = zajímavá kombinace) ale ve SW místnosti bylo dusno a smrádek, tak jsem to vzdala a místo toho jsem si povídala venku před místností s Tess. Znovu jsme zkonstatovaly, že někteří lidi, co chodí kolem, prostě neví, kdy přestat povídat a odejít. Ale nebylo to překvapení. V ST místnosti byl sci-fi táborák, na kterém jsem se sice ukázala jenom chviličku, ale když jsem pak procházela zpěvník, přišlo mi to celé jako velice nápadité. Ani nevím, co se dělo ve velkém sále a jinde, Tess se předváděla se světelným mečem před kinem, tak mi to nedalo a skočila jsem si na obchodku i pro ten svůj meč (když už jsem ho sem vezla, a to jsem si myslela, že ho nevyužiju...). Měli jsme pak i policejní návštěvu. Myslím, že bych měla zase začít trénovat, protože reflexy už nejsou co bývaly.
Sobota
Sluníčko je pěkně trapná věc. Ráno jeho vinou nebylo vůbec příjemné, museli jsme se otočit, abychom mohli spát ještě aspoň nějakou dobu. Tedy docela dlouhou dobu, na baru už pak neměli snídaňové balíčky, tak jsem začala zvyk "sýrovo-toastové snídaně" (STS).
Štvalo mě, že si lidi neumí udělat pořádek v tom, jak vážně se mají brát ti horgoni, nebo jak se ta velká dřevěná věc na šňůrce jmenovala. Jednou je to na vážno, podruhé je to jen taková legrace... Mně to přišlo jako dobrý nápad a podle nejnovějších informací to v nejednom případě doopravdy fungovalo, ale bez těch poznámek by se mi to líbilo víc:-).
V sobotu ještě byla pohoda, na přednášky jsem kašlala, Eeevu (můj počítač, pro neznalé) jsem otevřela poprvé snad až v pondělí. Do té doby bez netu a naprosto spokojená. Viděli jsme Wolverina, což nebyl vůbec špatný film, jen jsem se před ním na rychlo převlékala do kostýmu, kvůli uvítání Trevora Jonese. Pak hned zpátky do civilu, ani večerní šermování s kostýmem nakonec nevyšlo. Prošvihla jsem pak jak film Andělé a démoni, tak Město Ember, který jsem sice už viděla, ale říkala jsem si, že znovu by mi to vůbec nevadilo. Ale Johnak měl křest knihy a na tom jsem se chtěla ukázat.
Bylo to pěkné, sešlo se nás tam víc, někteří (teda doufám, že většina) si tu knihu doopravdy koupili a my ostatní dostali alespoň záložku, kterou vlastně od té doby nosím pořád u sebe v tašce :-). Já jsem Johnakovi přiznala, že knížku asi číst nebudu, ale i tak jsem tam byla a musím uznat, že jsem měla velkou radost z toho, že má Johnak radost. Jak už jsem později řekla jemu - je spousta lidí kolem, kteří píšou, spousta lidí kolem, kteří tvrdí, jak chtějí psát a o kterých se říká, jak jsou dobří a lepší a nejlepší. Ale byl to Johnak, kterému to nakonec vyšlo, protože měl možná z části štěstí, ale protože především šel za tím a i když ho to stálo místy docela dost sil, byl to on, kdo to zvládl. A i když před rokem bych se nad tím asi nepozastavila, spíš bych protočila oči v sloup a šla si svou cestou, teď po tom všem mu to doopravdy přeju. Protože na tom makal a zaslouží si to.
No... a večer pak měli trekkies tu svou havajskou noc.
Ne, nevydržela jsem tam být celý večer, ale líbilo se mi, jak to měli organizované. Jaký to byl jednoduchý nápad a jak příjemně tam zároveň bylo - i když bych omezila ty soutěže, ale to už je jen osobní názor na věc. A všechna ta výzdoba a drinky a lidi v "kostýmech" - doopravdy to bylo pěkný, člověk tam vstupoval zase ještě do ještě jiného světa, než je samotné FFko.
Ve velkém sále mezitím probíhalo nějaké karaoke, takže v tomhle ohledu zábava nic moc, ale s Tess jsme se vydaly na kouli, která tam byla a svítila a kouřilo se z ní, takže naše stará známá koule! Pak jsem si zase došla pro meč a šermovaly jsme - já teda bez kostýmu, ale aspoň v bílém. Takové blbiny jsem dělala naposledy hodně dávno a celkem jsem uznala, že zase je na chvilku dělat není ani trapné ani ponižující a že mi to vlastně i docela chybělo. Ale dva večery celkem i stačily.
Neděle
Jak bylo příjemně zataženo, tak by se dalo dlouho spát. Nicméně můj milý se rozhodl, že bude vstávat na kešky, takže i když jsem nevyrazila s geo-bandou, už jsem po ne úplně příjemném probuzení (Hey! Hey! You! You! I don´t like your girlfriend!) znovu neusnula. V programu nebylo nic moc zajímavého, takže jsem si asi dala STS a jen počkala, až skupina dorazí z kešek. Podle fotek to vypadalo, že jsem o dost přišla. Chtěla jsem si tam pak zajít sama, nakonec na to nedošlo. No... třeba příští rok. (Cha cha!)
Od jedné se pak prodávalo pečené prasátko, na které jsem se těšila snad věky. Splatila jsem jím dva své dluhy (takže doufám, že tím to s dluhy hasne, když nepočítám těch pár facek, které ještě dlužím pár lidem) a oběd to byl doopravdy vynikající a vydatný.
Na soutěži v poznávání seriálových znělek jsem na rozdíl od Petra poznala aspoň Dawsonův svět (vzpomínky na těžké období dospívání!!!), Kriminálku New York a správně otipovala Andromedu. Jinak věděl všechno spíš on a něco málo nám poradila... Gabriela to byla, ale přezdívku neznám. No, na vítězství to nebylo, ale pobavili jsme se u toho, i když méně než pak u přednášky o Barneym Stinsonovi, která měla docela grády. Škoda, že to bylo v tak malé místnosti, lidi vypadávali ven oknama (eee... má ta místnost okna?).
Ani nevím, jak se to pak stalo, ale venku mě odchytili Lumyška s Mikosem a že jdou na zmrzlinu, tak jsem šla s nima. Cestou jsme nabrali ještě Johnyho a zamířili do Modré hvězdy, kde - a to se musí nechat - měli poháry doopravdy výborné. Skoro stejné, jako na obrázku, že?:-). Před pizzerií jsme pak potkali Mighoupta s Milanem. Mig vypadá velice spokojeně a energicky, jako ostatně vždycky. Milana představil jako Ivana z Ukrajiny a měla jsem podezření, že někteří mu to i věřili:-). No, ráda jsem ho zase po té době viděla, naše rozloučení na KoprConu nebylo takové, jaké bych si představovala.
Po návratu jsem si šla ještě popovídat s Lumyškou, což vedlo k nějakému uvolnění po té chvilce napětí. Nervozita opadla docela a bylo fajn si jen tak popovídat o věcech kolem a uvědomit si, že se vlastně neděje nic divného.
Večer byla SW improvizační liga, na které jsem slíbila účast. Přiznám se, že to místy nebylo až tak zábavné, ale ráda jsem tam byla, i když jsem na oplátku čekala že někteří dorazí ve čtvrtek a budou soutěžit při Čarovečeru. Ale okolnosti omlouvají;-). Souběžně s ligou probíhalo Casino Risa, které mělo taky velký úspěch (docela narváno k prasknutí), já tam moc dlouho nevydržela. Chodila jsem po conu, sháněla pro -dam-a velmi složitě balónky na klání týmů a když jsem je konečně sehnala, nebyly už potřeba... no a pak čekala, až casino skončí, ale ono to ne a ne skončit, takže z večera nic moc nebylo. Ozývala se mi pak válečná zranění (plus FF chřipka), takže jsem si šla lehnout.
Pondělí
Opět pražilo sluníčko, před kterým se vůbec nedalo schovat! Zatracená velká svítivá věc! Museli jsme na okno pověsit ručník a Petrův oblek, aby se v tom dalo ještě aspoň chvíli spát.
Jinak bylo pondělí asi nejhezčím dnem. Dostala jsem dokonce i slaný balíček ráno! Pak jsem si zapnula Eeevu a vrhla se na Rickmana (myšleno /bohužel/ na přednášku), což mi zabralo celkem dost času a pořád to ještě nebylo hotové. Taky jsem prošla všechny facebooky a twittery a maily atd., spoustu času to zabralo. Taky jsem zjistila, že první přednášku mám už zítra... No, prošla jsem to všechno a akorát včas odpoledne přišel na řadu hudební duel.
Ráda jsem se tam ukázala, měli to skvěle připravené a vtipné a Hanna´an v kostýmu McGonagallové vypadá výborně! Některé ty skladby (imperial march vs. bradavický pochod) byly sice naprosto nesrovnatelné, ale za tu zábavu to myslím stálo (jen těch předpojatých starwarsáků by tam mohlo být míň :-)).
Po duelu a nějaké chvilce volného času jsme se začali připravovat na Eý Tý. Já se moc nestresovala, ale všichni kolem očividně ano. Na Petra se přišli podívat jeho příbuzní, takže byl o to nervóznější, oč byla jeho scénka se Salivenem... eh... "zajímavější". Postupně vycházelo na povrch, kdo si co kde zapomněl a které věci chybí, nejsou, nebudou atd. Nakonec to samozřejmě dopadlo dobře, i když se to neobešlo bez nadávek a poznámek a chaosu. Mně se to nicméně celé hodně líbilo a i Petrovi příbuzní tu jeho kategorii myslím vzali sportovně.
Po Eý Tý jsem opět propásla Stmívání a opět mi to vůbec nevadilo. Místo toho jsme se přesunuli do KD a já čekala, co se vyklube z té SW akce ve velkém sále.
Nakonec to byl asi ten nejhezčí večer z celého FFka. Protože místo pořádné diskotéky někdy jindy bylo zase jenom trapné karaoke, tak jsem si žádný večer neužila tolik jako pondělní a nutno podotknout, že připravené to bylo fakt moc dobře. Sup jako Elvis byl nezapomenutelný.
V průběhu večera na mě zavolali - nebo jsem v tomto přesvědčení žila až do dalšího večera - Milan s Janou. Milan cosi řekl a mně to přišlo jako kladná věc, hlavně proto, že to - konečně - působilo jako ta fáze smíření. Každopádně Petr si nemyslel, že to tak je. Nakonec se ukázalo, že měl pravdu on a já ne - což mě docela překvapilo, ale nedá se říct, že by to bylo tak moc divný a rozhodně to nebylo poprvé, kdy měl v podobných věcech pravdu.
Jinak to byl večer úžasný a já na něj budu vzpomínat jako na nejkrásnější na celém conu. Možná jako na nejkrásnější na všech conech vůbec. Možná je tanec hloupý důvod, ale nechte mi mé romantické vize, takhle s někým, s kým jsem a koho mám tolik ráda, to bylo vůbec poprvé, tak jsem si to prostě musela užít. Úžasné to bylo.
Úterý
Usnuli jsme až za svítání, takže vstávání bylo až lehce odpolední. Místo snídaně jsme se rovnou přidali ke skupince, která mířila do Modré hvězdy na oběd. Nějak jsem zapomněla na přednášku Tess a na con už jsem se nestihla vrátit, abych na ní vypomáhala, každopádně měl taky Petr narozeniny a mezitím už probíhaly nějaké přípravy na tajnou oslavu, která se pak odehrála těsně po mojí přednášce o Snapeovi. Vyšlo to nakonec všechno víc než dobře, pořádat takovou tajnou akci je zábava, ale bylo docela náročné udržet Petra hodně nenápadně mimo inkriminované oblasti, kde se zrovna přenášel dort nebo dělaly chlebíčky. Vlastně nejvíc práce na tom odvedli ostatní, já jsem fungovala spíš jako Petrův velmi dotěrný doprovod a pak měla tu přednášku, takže každopádně ještě jednou moc díky všem (raději nebudu vyjmenovávat, ještě bych na někoho omylem zapomněla:-)). Prostě to dopadlo skvěle.
A naráz tu byl první WeX, tedy Wormhole X-treme. Přišli na to lidi a bavili se, fakt! Já jsem měla dobrej pocit z té práce, kterou na tom všichni odvedli, že to k něčemu bylo a lidem se to líbí. A určitě jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit natáčení, tahle práce mě prostě bavila vždycky. Asi jsem se vážně minula povoláním...
Později večer mě napadlo, že by asi stálo za to zjistit, jak Milan vlastně myslel to, co mi řekl, tak jsem si k nim šla sednout do Vočí. Mno... dozvěděla jsem se za ten rozhovor mnoho "nových" skutečností (nebo spíš neskutečností, trochu jsem si připadala jak při rozhovoru o něčem, co už se z reality dostalo někam hodně daleko za hranice). Trochu mě mrzelo, že jsem se pak dozvěděla, že za "normálních" okolností je to vlastně všichno viděno úplně jinak. Ale asi to je jedno, myslím, že to už fakt není žádná omluva. Mno... ač na mě občas mluvili (no, "mluvili"...) i tři lidi najednou, neodcházela jsem zničená. Zklamaná ano, ale odpověď na otázku jsem dostala a kvůli té jsem přišla, tak nemá smysl dělat si hlavu z toho, do jaké absurdity se to celé - zase - dostalo.
A když jsem se pak vrátila mezi ty své "povrchní, slizké a hloupé" přátele s "naprosto ubohým smyslem pro humor", viděla jsem ten obrovský kontrast mezi tím, jakým životem jsem žila a jakým žiju teď, mezi neustálým odsuzováním okolí, povyšováním se nad ostatní, arogancí, egoismem a slzami a - dneškem. Spokojeností nejen sama se sebou, ale i s tím "obyčejným" životem, jaký mám, s místem, kde žiju, se svou rodinou, s prací a především s lidmi, kteří v mém životě jsou - a co je důležitější - v jejichž životě jsem já. Ne - doopravdy nemám komu co závidět, ani po čem víc toužit. A i když jsem ten večer byla trochu vystresovaná a naštvaná, tohle jsem si uvědomovala víc než jasně.
Taky jsem ten večer ztratila telefon a zjistila to až na obchodce, kam jsme šli po nějaké době ve složení já, Johnak a Jarmil. Tak jsem se pak vrátila do KD (Johnak mě byl doprovodit), docela dlouho jsme ho tam všichni hledali a nakonec ho Petr dostal ze slečny čajovnice, která pak byla na můj vkus až trochu moc... kontaktní. Karel mě nicméně ujistil, že bude Petra hlídat, tak jsem jen vrhla vražedný pohled na záda dotyčné slečny a šla si lehnout. Teda - lehnout si byl původní plán. Nakonec jsme ještě seděli dvě hodiny s Johnakem na schodech obchodky a povídali si o všech možných životech, vesmírech a vůbec. Byli jsme tam až do té doby, než ti naši přišli, takže to vypadalo, jako že tam celou tu dobu čekám, až se mi muž vrátí domů. Ale my jsme se vážně jen zakecali:-).
Středa
Ačkoliv jsem to už chtěla pustit z hlavy, nějaké věci ještě nebyly úplně jasné, tak jsme se ve středu sešly ještě s Janou. Něco málo mi osvětlila a určitě mi aspoň pár věcí začalo dávat nějaký smysl, ale tím spíš jsem měla dojem takové podivné absurdity celé té situace po tak dlouhé době. A že tyhle staré věci, které už si stejně nejspíš všichni pamatujeme úplně jinak, než jak doopravdy byly, dokážou s takovým zápalem probírat i jiní lidi, kteří u nich vlastně vůbec nebyli, mě fascinuje do teď. Už několik měsíců mi pomalu docházelo, že to fakt je úplně stejné, jako to bylo kdysi a mohlo mi to dojít mnohem, mnohem dřív. No ale co teď s tím, už je to jedno.
Mezitím byl také proces s Pavlem Youngem (nebo jak se to píše). Měla jsem tam nějakou malou roli ženské, co má říkat, že pan Young je slušný a velmi dobrý člověk (Younga hrál Johanson - říkat něco takového o Johansonovi? No to teda...) - no, stejně ho nakonec popravili. Bylo to pro mě zezačátku trochu nudné, ale závěrečná poprava byla strhující. A úžasný byl taky Praotec, který měl jako Youngův táta zemřít při procesu po verdiktu.
No a kvůli těm různým rozhovorům a tak jsem úplně zapomněla na WeX. Jsem pako.
Večer jsem taky nakonec nešla ani na Cosplay (moc lidí!), ani na nic jiného, místo toho jsem zamířila do KD, kde se později v noci odehrávaly nějaké taneční, ale na nich jsme myslím moc dlouho nevydrželi.
Čtvrtek byl ve znamení Čarovečera, focení s Googlem a Života v Bradavicích. Na poslední ze zmíněných věcí jsme přišli pozdě, za což se s Thomasem ještě jednou omlouváme, nečekali jsme, že tam bude byť jen jediný člověk, když venku čeká celá Chotěboř na Google auto. Každopádně přednáška dopadla v rámci možností tak nějak jako obvykle, vypadalo to, že jsou stále lidi, co se o to zajímají a třeba jsme i někoho nalákali ke hře. Já osobně se těším, až to zase začne. No ale neměli jsme čas na další rozjímání, protože nás čekal ten Čarovečer a spousta příprav na něj.
Největší kravina byly hlasovací lístky, uznávám. Nakonec se ale osvědčily, takže si je nevyčítám tolik a Kiranu jsem za jejich stříhání už pozvala na kafe :-). Každopádně ač byly přípravy tradičně hektické, všechno to vypadalo o hodně líp než minulý rok.
1. Systém boje o školní pohár a rozdělení do kolejí byl výborný tah. Jakmile byl jeden prefekt, jehož hlavním úkolem bylo vést družstvo a být maskot, vypadalo to všechno úplně jinak.
2. Koleje byly poměrně velké (neomezené počtem) a lidi se mohli hlásit kam se jim chtělo podle preferencí buď koleje, nebo prefekta - a lidi byli super, povzbuzovali se a rychle reagovali, až mě mnohdy překvapili (a opět mi potvrdili doměnky, že na některé věci z improligy prostě NEJSOU potřeba průpravná cvičení k tomu, aby to bylo skvěle zahrané a velice vtipné).
3. Bylo potřeba méně věcí než vloni, ale stejně byla hromada problémů, nicméně se nám to všechno podařilo víceméně dobře, jen jsme byli malinko stresováni časem, ale myslím, že přetáhnutí do půl jedenácté nám Vašek už odpustil.
4. Musím poděkovat všem účastníkům - hlavně Vaškovi, Arli a Hanna´an, kteří nám hráli učitele. Byli jste báječní. Také samozřejmě díky Pavlíně za půjčení kostýmu, nepřipadala jsem si v něm letos tak děsně jako vloni:-).
5. Viděla jsem, že v průběhu večera dorazili Milan a Jana. Když jsem se ptala, co tam vlastně dělali (viděla jsem jen nějaké zběsilé mávání rukama), bylo mi řečeno, že měli poznámky na Petra a muchlali hlasovací lístky. Tolik k inteligentním projevům, o kterých tak často mluví. Teď nám to teda fakt natřeli!
6. Doopravdy to byl moc příjemný večer. Pohár vyhrál Mrzimor (my s Thomasem nehlasovali, takže žádná protekce nebyla, fakt:-)), ale doufáme, že i ostatní si to užili a mají radost z cen. Každopádně se těšíme zase příští rok a doufáme, že to bude opět nové a ještě lepší.
Když to všechno skončilo, padla na mě únava, jako asi po každé takové akci. Navíc mě trápil zánět močáku, takže mi večer bylo docela... nedobře. Tak nějak v ústraní jsem si sklidila všechny věci, převlékla jsem se z kostýmu, který u mě díky Petrově reakci o něco stoupnul v ceně, a dala si nějaký čaj na baru. Asi jsem se pokoušela odolávat, ale doopravdy mi nebylo dobře, tak jsem si šla lehnout. A dokonce ne sama, takže jsem vůbec neměla pocit, že bych o něco přicházela...
Pátek
Měla jsem před sebou ještě dvě přednášky - Rickmana na dvě hodiny, kvůli kterému jsem se stihla ještě jednou pořádně vynervovat, ale nakonec to dopadlo dobře, čas vyšel akorát, jen mě mrzelo, že jsem ještě pár věcí nestihla připravit. No, každopádně to byla přednáška, na které jsem dělala hrozně moc dlouho a stála mě hodně sil, tak jsem především ráda, že nějak dopadla a lidem se líbila. Snad... No a druhá přednáška byl Princ dvojí krve (pořád se točím kolem Severuse:-)), která už byla jen takovým dojezdem, byla jsem ráda, že ho mám za sebou a upřímně jsem doufala, že další přednášky budu mít zase až za rok. Bylo toho tak akorát dost.
Takže to mi tak nějak zabralo půl dne, pak jsem si zase jednou zašla na WeX (zrovna nejmíň humorný díl, ale co už...) a akorát když jsem se pak chtěla jít podívat na část diskuse, co vedla Tess, dorazil Sovog. Nebylo to moc velké překvapení, já zase tušila, že se ukáže, ale určitě jsem ho ráda viděla. Nějakou dobu jsme si povídali, on pak někam zmizel a já si sedla na ukončení HP linie do místnosti. Bylo to docela příjemné a uklidňující po tom dni. Ačkoliv fanfilm už jsem znovu vidět fakt nepotřebovala (zas tak úžasný mi doopravdy nepřijde). A hned po besedě byl ten náš slavný dabing.
Tak báli se, že se tomu nikdo nebude smát, ale přitom přišla hromada lidí a všichni se pokud vím bavili dobře (i ti, co moc nepili). Já jsem tam seděla z čistě akademických důvodů, samozřejmě;-). Ale slyšet svůj hlas je zajímavé a nezvyklé a rozhodně bylo bezva si to vyzkoušet. A i se na to teď dívat. Určitě si to někdy ráda zopakuju.
Infantilní diskotéka, na které jsem se nějakou dobu zdržela, měla velkou návštěvnost a co jsem slyšela, tak hodně kladné ohlasy. Já z ní měla pocit... no nevím. Asi jako vloni - jako proč ne si zablbnout, ale kdyby byla klasická, byla bych určitě radši. Tohle je takové moc - no, infantilní. (A nemám ráda ty projevy s plyšovýma zvířátkama a upřímně nepotřebuju mít vedle sebe člověka s kusem obřího medvěda na hlavě). Mno nevím, snad mi organizátoři prominou. Ale i přes výhrady jsem tam vydržela dlouho, zatancovali jsme si a pak se mi nechtělo na pokoj - asi jak con už skoro končil, nechtěla jsem o nic přijít.
Sobota
Je fakt, že Festival byl skvělý, ale hodně dlouhý, asi jako vždycky. Člověk je pak už unavený a je fakt, že i když už sobota byla klidná, bez všech těch možných nepříjemných věcí a lidí, celkem jsme se těšili domů.
Ale předtím ještě dabéři. Bylo to, pravda, trochu mrtvé, ale nějací lidi byli a ptali se, připravené to bylo dobře a oba dva herci (Prachař i Lojdová) jsou zábavní a milí lidi. A samozřejmě to bylo skvěle moderované!:-) Jacoba jsme nemuseli snad ani jednou omlouvat a celkově z toho mám dobrý pocit. Jen škoda, že k tomu nebyla o něco větší propagace, myslím si, že zrovna takový herec jako je Prachař by si to i zasloužil.
Po besedě jsme si šli sednout na jídlo. V Modré hvězdě se od loňska fakt polepšili - přestože nás upozornili, že jídlo bude pro tak velkou skupinu dlouho trvat, nečekali jsme tam zdaleka tak dlouho, jako v já na začátku conu v Panském domě. Navíc dělali dobré kafe (i když to je očividně diskutabilní věc, že?:-)) a někteří z nás stihli i pořádnou porci zmrzliny.
Večer byla akorát poslední epizoda WeXu, která mě, musím přiznat, i trochu zasáhla (a to jsem ji prosím už jednou viděla). Pak nějaký ten galavečírek, na kterém jsem se byla jen na chvilku podívat a propásla jsem předávání cen za povídky. Pak jsem se někde náhodou potkala s holkou, která byla na třetím místě a přišla mi docela fajn, tak jsem už nebyla tak zklamaná jako když jsem poprvé zjistila, že se její povídka umístí. Taky jsem koupila na Večer Fantazie 3 lístky do tomboly se samýma sedmičkama a nevyhrála tradičně vůbec nic. Ceny ale tentokrát stejně za moc nestály, tak mi to nebylo ani tak moc líto.
Čekala jsem, jestli se poslední večer festivalu bude něco dít a nic moc se nedělo, takže trochu zklamání. Ve velkém sále bylo zase karaoke... Nějakou dobu jsme seděli nahoře u stolů, pak jsme si šli s Petrem zahrát golf do Sokolovny, což byla zajímavá změna. No ale jinak už to nevypadalo, že by se mělo dít cokoliv nad rámec, takže jsme si šli i docela brzy lehnout.
V neděli jsme se měli zabalit a odjet. To první jsme udělali kolem dvanácté hodiny a to druhé jsme měli v plánu až o něco málo později. Na palubě s námi měl být i Johnak. Čekali jsme ještě až Vašek přestane povídat na O conu po conu (a čekali jsme dlouho...), také se Petr vrátil z návštěvy sestry a všichni jsme si vybrali peníze za přednášky. Taky jsem dostala první dárek k svátku (díky, kluci:-)). Domů jsme vyrazili kolem třetí. Johnak ještě pokřtil tátovu Omegu na Battlestar Galacticu - totiž vypadá taky tak staře a hrozně, ale zatím ještě jezdí a víceméně funguje... Mno a Praha. Nechtělo se nám tam, ale byli jsme celkem rádi, že con už skončil, přestože to letos bylo doopravdy super.
Na co jsem zapomněla? Hm... DragonLord s Blancou. Dragon je člověk, se kterým jsem nikdy neměla moc společnou řeč. Ale vypadá to, že za posledních pár let, co jsem se s ním nebavila, i celkem dospěl a teď se s ním dalo docela normálně a v pohodě mluvit:-). Blanca vypadá jako fajn holka (myslím, že tady na conu jsem s ní mluvila vůbec poprvé) a Youngův proces zvládla na výbornou. Taky mají ti dva domácí zvířátko - totiž toho úžasného dinosaura. Jen jedno slovo: závist. Já chci taky dinosaura!
Kostky. Nějaké jsem koupila. Líbily se mi, dvě z nich takové hezky oranžové. Chvilku jsem uvažovala, že aspoň jednu někomu dám, ale nakonec jsem je přivezla domů všechny tři a nechám si je. Oproti tomu jsem darovala jinou věc. Už to ztrácí tu symboliku, kolem jsou desítky důležitějších věcí, ale po otázce, jestli je ještě něco, co o mně neví a mohlo by ho to překvapit, byla ta věc docela na místě. Beztak jsem ji s sebou nosila už pěkných pár týdnů.
A celkový dojem - FFko skvělé. Určitě se mi chtělo pak domů, určitě to bylo místy náročné, únavné, bolestivé (mnoho z nás si přivezlo z conu parádní FF chřipku, já k tomu přidala ještě močák a jiné záněty), ale celkový dojem je báječný. Proto taky tak hrozně dlouhý report, který jsem zvědavá, jestli vůbec někdo dočte do konce. Prosím tedy o podpisy do komentářů;-).
"Takže doufám, že vám moje přednáška přinesla i něco málo nového a díky za pozornost."
Byla jsem se za Hankou podívat do porodnice a odnesla si pár moc krásných fotek a hlavně další hodně silný zážitek. Je to první miminko, které se narodilo v okruhu takhle blízkých kamarádů a hlavně první holčička, která sice doopravdy není příbuzná, ale těším se, že jí budu čas od času moct dělat tetu, když mám zatím samé synovce :-).
Moc těším, až je znovu uvidím. Obě holky i hrdého tatínka Karla.
