Kapitola 9. – Páté přikázání

Anotace: Kapitola o nevelkých, ale přesto překvapivých zvratech. Kapitola o kruzích pod očima a nejen tam, o boji, který vypadá, že je předem prohraný a o vzteku, který vyplyne na povrch po jediné Protivově větě. Co si tak myslíte o smysluplných konverzacích? A o tom, zda je existuje souvislost mezi Christopherem a hadrem na podlahu?


Celý den pak Kate chodila s hlavou vztyčenou a trpěla jen potichoučku, někde uvnitř nejvzdálenějšího koutku svého těla. Dávala si takový pozor na to, jak se tváří, jak chodí, jak mluví a co říká, že když pak večer zapadla do společenské místnosti, aby si dodělala poslední úkol na formule, cítila se tak vyčerpaná, jako po několikahodinovém běhu. Když se ujistila, že v místnosti není nikdo, kdo by sledoval její reakce, usadila se do křesla u krbu a konečně se po tom všem uvolnila. Svaly jí bolely od neustálého vzdorovitého úsměvu a hlava jí třeštila. A to všechno kvůli Snapeovi. Kvůli tomu, aby jí nemohl dokázat to, co oba moc dobře vědí – je ztracená. Naprosto ztracená.

Otevřela učebnici formulí, sešit si položila na kolena a namočila brk do inkoustu. Nemůže si dovolit žádné zaváhání – začala hrát tuhle hru a hodlala to vydržet, i kdyby měl být nápor sebevětší. Zítra mají jen dvouhodinovku formulí, když to nebude zvládat, prostě si zaleze do pokoje a schová se před celým světem. Víkend ji měl osvobodit, ačkoliv... Chris. To, že musela dávat pozor i za něj, ji ubíjelo ještě víc.

Rychle vytěsnila z hlavy všechny myšlenky a pustila se do úkolu, na který si skoro celý týden vůbec neudělala čas. Nechápala, kde nechala mozek, teď aby všechno dávala dohromady na poslední chvíli...

Do postele se dostala až hodinu po půlnoci, padla jako zabitá. V noci se jí zdálo, že se ocitla nahá před celou školou, holky Jilliovy seděly jako porotkyně za stolem a nad sebou zdvihaly tabulky s číslem –500. Kolem pobíhal Snape a zpíval: „Littletonová má malý prsa!“ najednou se obraz změnil a před ní seděl plačící Chris a slzy se mu řinuly po tvářích a ona nad ním stála a říkala: „Vidíš, nemáš chodit se ztroskotancem, stane se z tebe ztroskotanec!“ Pak si uvědomila, že měla být už hodinu na formulích. Když přiběhla udýchaná do učebny, všude byly kotlíky a profesor Kratiknot zrovna říkal: „Musíte si dát práci, profesor Snape a slečna Littletonová vám za ty rostoucí lektvary jistě poděkují. V momentě, kdy se oknem vlétl do místnosti nahý Protiva, který měl na prsou nápis: „Opravdový muž a znalec“ se zděšeně probudila. Bylo ráno.

Děkovala všem svatým, že už je ráno.

Unaveně se zvedla z postele, navštívila koupelnu a s novým elánem do života zamířila do Velké síně.

Před bránou stál hlouček studentů a ona lehce zatřepala hlavou, aby si ji trochu pročistila. Pak vrazila dovnitř a velmi nahlas zavolala:

„Klaňte se a volejte ´sláva´! Přichází dívka měsíce!“

Několik studentů se zasmálo, hlouček havraspárských sedmáků ji podpořil a opravdu cosi zvolal. Ale ona to nevnímala, protože se v tu chvíli málem srazila s profesorkou McGonagallovou.

„Littletonová, co to tu vyvádíte? Chovejte se přece slušně!“ zabručela profesorka, když se vzpamatovala z šoku.

„Promiňte, paní profesorko,“ omlouvala se Kate a rychle se jí klidila z cesty, aby z toho nevyvázla se strženými body. Úkosem rychle pohlédla k učitelskému stolu. Snapeův pohrdavý výraz mluvil za vše. To nám ten den hezky začíná.

Ale nehodlala se tak snadno vzdát. Mrkla na Kat, která ji sledovala od havraspárského stolu zkoumavým pohledem, zamířila přímou čarou k Chrisovi a před všemi ho políbila. Musela to udělat hned, kdyby nad tím začala přemýšlet, studem by zmizela ze zemského povrchu.

„Máš dobrou náladu,“ odtušil Chris, když se odtáhla.

„Proč by ne?“ zeptala se a vykouzlila ten nejlíbeznější úsměv, na který se zmohla.

K její úlevě se taky pousmál. „Překvapuješ mě. To je všechno. Jenom tě prosím, nedělej takové věci jen na truc...“

Zakroutila rázně hlavou. „Už se o nás ví. Jsi můj kluk a já tě chci líbat. Na tom nic trucovitého není.“ Naklonila se k němu blíž a zamrkala. „Je to z čistě zištných důvodů. Potřebuju, abys řekl veřejnosti, že moje prsa nejsou malý!“

„Tomu sám neuvěřím, dokud to neuvidím,“ zašeptal docela potichu, ona se jen usmála a odešla k mrzimorskému stolu na snídani. Když se pokusila vyhledat pohled profesora Snapea, zjistila, že jeho židle u stolu je prázdná.

Objevil se zcela nečekaně v učebně kouzelných formulí, ještě něž hodina samotná začala. Maličký Kratiknot překvapením vypískl, když rázně prošel celou místností až k němu a hlasitě ho oslovil.

„Potřeboval bych si vypůjčit nějakého studenta,“ začal bez pozdravu a rozhlédl se po třídě. Kate si dala záležet, aby nesklopila pohled.

„Madame Pomfreyová si žádá některé přísady už dnes,“ pokračoval. „Je třeba něco nakrájet a roztřídit a nemám čas zrovna udělovat školní tresty.“

Kate se oklepala – věděla, co přijde.

„Tak si půjčte slečnu Littletonovou,“ prohlásil vesele Kratiknot a zamrkal na ni. „Pro ni nebude problém...“

„Ne, děkuji,“ Snape ohrnul ret. „Slečna Littletonová může mít našprtanou horu knih, nicméně v současné době není zrovna... v nejlepším stavu.“ Odfrkl si. „Prospěla by jí rekonvalescence, někdo, kdo se tahá s tím nekňubou Liverym to v hlavě nemůže mít v pořádku. Ale vida!“ Snape se rozhlédnul po třídě, jejíž mrzimorská část si vyměňovala bezradné pohledy a ta zmijozelská se hlasitě ušklíbala.

„Liveryho tady nemáte? Někde si ho najdu, řekl bych, že on je pro tu otročinu – chci říct důležitou práci – přesně ten pravý.“

Vrhl po Kate opovržlivým pohledem a zmizel ze třídy. Profesor Kratiknot stál na komínu z knih s pozdviženým obočím, pak ale krátce zatleskal, aby na sebe upoutal pozornost a začal ve výkladu.

Kate sklopila oči ke svému sešitu a namočila brk do inkoustu. Jen velmi těžko vnímala, co profesor povídá, tušila, co dneska přijde... Snape přišel, aby jí udělal trapnou scénu. Chris u něj teď navíc bude několik hodin a to ho totálně zničí. Nakonec ho propustí v té nejmizernější náladě a ona bude pořád ta, co bude stát a tvrdit, že se musí bojovat. Co je tohle za boj? Ona se mu postaví a on dovede k šílenství jejího přítele? Jak absurdní...

Hodina skončila a Kate zamířila ještě před obědem do knihovny. Na schodech se srazila s Robertem a Katleen, kteří měli hodinu společně. Viděli, jak se Kate tváří a ona viděla, jak se tváří oni...

„Ještě ho nepustil?“ zeptala se Kate bez okolků. Robert zakroutil hlavou.

„Tohle bude asi na dlouho. A asi to bude bolet. Jdeš do knihovny?“

Přikývla.

„Tak já se k tobě přidám,“ řekla Kat a podívala se tázavě na svého přítele.

„Já půjdu do společenky čekat, až přijde a přinese nové zprávy o teroru.“

Kate vzdychla. „Kdyžtak mu řekni, že jsem tady. Třeba se bude chtít svěřit i mně.“

Robert přikývl a houpavým krokem se vydal do chodby. Holky naprosto beze slova vešly do ztichlé knihovny – nebylo ani o čem mluvit a madame Pinceová navíc kroužila mezi regály jako ostříž a hlídala každý pohyb. Christopher se objevil o půl hodiny později.

Jeho výraz byl jiný, než Kate očekávala. Posadil se naproti ní a bez okolků prohlásil: „Mělas pravdu. Tohle nejde – musíme bojovat.“

Obě dvě zvedly obočí.

„Jinak nás to zničí. Snape je stroj. Stroj na ničení, neumí nic jiného, než lidem kazit život. Tak si ho prostě jenom zkazit nenecháme.“

„No...“ začala Kate potichu. „Asi tě hodně naštval...“

„Po deseti minutách jsem ho prostě přestal poslouchat. Jednou se mi to vymstilo, když jsem nepostřehl, že mám něco krájet jinak, než jsem to dělal a skoro jsem to zkazil úplně. Ale všiml si toho včas a málem mě zabil. Málem. Tak jsem to dokrájel správně a šel jsem pryč.“

Kate s Katleen si vyměnily pohledy. Že by takový zvrat z ničeho nic? Chris vypadal unaveně, ale... odhodlaně.

„To je můj kluk, vidíš?“ usmála se Kate a chytila Chrise za ruku. „Nakonec jsme na to přišli oba.“

Hlavou jí mířila hromada zmatených myšlenek, ale rychle je zapudila. Chrisův bojovný duch může všechno usnadnit. Zlepšit. Nebo ne?


Byl to třetí víkend školy a ona se velmi ochotně zapsala mezi studenty, kteří chtěli navštívit Prasinky. Potřebovala vypadnout z Hradu tak usilovně, jako nikdy předtím. Jenže lilo jako z konve, hospoda U tří košťat byla přeplněná, v čajovně Madame Pacinkové to bylo k pozvracení a romantiku v dešti ani ona, ani její přítel nevydrželi zrovna příliš dlouho. Navíc když se teď jejich intimní rozhovory omezily na mluvení o Snapeovi, nebo nesmyslné dokazování si, že je všechno v pořádku, ačkoliv oba moc dobře věděli, že v pořádku není vůbec nic.

Takže to byla jenom chvilka, jedno dopoledne, které strávili mimo hrad a mimo Snapeův „dohled“. Kdyby si Kate nebyla jistá, že víc Snapeů už by svět prostě nezvládl, odpřísáhla by, že se snad roztrojil. Kam šla, tam ho potkala, kde viděla Chrise, viděla i Snapea a tak se veškeré dění omezilo na okázalá gesta, předstíraný smích a pokusy o ignoranci. Přitom Snape po většinu času vůbec nic neříkal, jenom byl , jako nějaká hodně, hodně černá a protivná noční můra.


Začal nový týden a v pondělí večer Kate zase seděla v knihovně. Všechno učení bylo čím dál těžší a to ne náročností výuky jako takové. Dřív dokázala všechny myšlenky prostě vytěsnit, teď toho na ni začínalo být doopravdy moc. A koho zajímají nějaké války s trolly?

Chris se k ní přiblížil jako duch a počkal, než vzhlédne od knížky.

„Máš kruhy pod očima, Katie,“ řekl místo pozdravu.

„Mám toho dost do školy,“ pokrčila rameny.

„Máš toho do školy úplně stejně, jako já. A vidíš na mně někde nějaký kruhy?“ pokusil se o zábavný tón.

„Chrisi,“ řekla a vzdychla. „Přece mě znáš, nebo ne? Kdy já NEMÁM kruhy pod očima?“

Zakroutil hlavou. „To není o tom, Kate, a oba to víme.“

Zaklapla knihu až příliš hlasitě. Teď co? Teď bude následovat vážný rozhovor o prioritách?

„Budeme muset tu situaci přehodnotit...“ řekl.

Teď BUDE následovat vážný rozhovor o prioritách.

„Jak přehodnotit? Jako jestli si máme nechat líbit všechno, co...“

„Ne,“ zarazil ji věcně. Opřel se o zeď a svraštil obočí. „Mám na mysli něco jiného, Kate. Bojuješ a chceš být silná. Všichni to vidíme.“

„A na tom je špatně... co?“ neodpustila si ironii.

„Já ti nevím, Kate. Jako bys pro ten samotný boj zapomněla na jeho podstatu.“

„Podstatu?“ trochu zvýšila hlas. „Podstata boje je nenechat se porazit, Chrisi.“

„Ale o to tu přece nejde...“ krátce se zamyslel. „No řekni... ve středu v noci všechno bylo bezva. A pak se objeví Snape a s ním jde všechno do háje. Je to několik dní ve stresu a v neustálých obavách o to, že nás bude pronásledovat až do skonání světa...“

„Ale já...“

„Počkej, Kate,“ nadechl se. „Já ti nic nevyčítám. Jsi z nás silnější a je to tak dobře. Jenom nevím, co by se stalo, kdyby nás prostě nechal být. Kdybychom vyhráli. Co myslíš, může to být jako dřív?“

„No jistě že může!“ vyhrkla dřív, než si to stačila rozmyslet. Vlastně se nad tím zamýšlet nechtěla.

Chris kývl. „Jsem rád, že to říkáš,“ šeptl a ve tváři se mu zračila úleva.

To jí opravdu věří každou věc, kterou vysloví?

Ve skutečnosti si už Kate nedovedla představit, jak by to vypadalo, kdyby ho neměli za zády. Nebyl by žádný boj a místo toho? Prázdnota?


„Tady jsi!“ z krátké chvilky přemýšlení je vyrušila spolužačka Rose. „Prý se máš stavit za Prýtovou, pokud možno ihned, bude ve sborovně.“

„Víš proč?“ zeptala se Kate a pohledem přejela přes hromadu knih, které si bude muset buď vypůjčit a nacpat všechny do brašny, nebo je rychle vrátit na jejich místa, ani jedna z variant jí nepřišla zrovna přijatelná.

„Prý s tebou potřebuje probrat časový rozvrh, nebo co. Potřebovala by tě na nějakej výzkum.“

Kate zaúpěla. „Nechci žádný výzkumy...“ a chytila se za hlavu. Hned v zápětí ale začala rovnat knihy a vybírat, které z nich si půjčí a které vrátí, aby mohla rychle odejít. Rose zmizela a Chris čekal, až to dodělá, pak natáhl ruku, že vezme její batoh.

„Ty jdeš se mnou?“ zeptala se zkoumavě.

„No jistě, nenechám tě samotnou běhat po chodbách...“ usmál se.

Jak galantní.

Protáhli se knihovnou do chodby a zamířili ke sborovně. Uprostřed chodby je zastavil Protiva. Zorničky rozšířené, poletoval a kvílel:

„Kdopak to k nám jde? Dvě velká L – Littletonová a Livery, dvě velká L, veeeeelkáááá LLLLLáska!!!“

Kate ani netušila, jak se jí hůlka objevila v ruce tak rychle.

„Řekni slovo, Protivo... řekni ještě slovo a budeš toho do smrti litovat...“ skoro se lekla vlastního tónu. Všechen vztek, který se v ní od středeční noci kumuloval, měl najednou vyplout na povrch. Byla ochotná dát do té pomsty všechno.

Protiva ve vzduchu ustoupil o nepatrný krůček, ale tak úplně zastrašit se nenechal. Už otevíral pusu, aby pokračoval, když se tam zase zjevil, jako blesk z čistého nebe, profesor Snape.

„Ale, ale, slečno Littletonová, výhružky?“

Všechny emoce, které v ní v té chvíli vřely, se v dalším momentu pokusila zase nacpat zpátky do přihrádek. Se snahou o sebekontrolu se obrátila se na profesora a zvedla obočí.

„Na ty jste expert vy, ne já,“ odsekla stále nepříjemným tónem.

Zorničky se mu zúžily. „Ještě něco mi chcete říct?“

„Ne, naopak,“ vyštěkla. „Vlastně bych byla opravdu ráda, kdybych vám už nikdy nemusela nic říkat.“

Chris se postavil o něco blíž, což si Kate nepříliš jasně uvědomovala.

„Víte lépe, než já, jak je nesmírně jednoduché z téhle školy odejít , Littletonová, tak si dejte pozor...“

„Kate,“ řekl Chris tiše. „Prostě pojď pryč.“

Snape se na něj podíval s opovržlivým úšklebkem. Pak se vrátil pohledem ke Kate, která z něj nespustila zrak ani na vteřinu.

„Ale, ale,“ prohlásil profesor kousavě. „Tak váš mazlíček umí i mluvit? Doteď jsem měl za to, že i s hadrem na podlahu byste mohla vést smysluplnější konverzaci.“

Kate se zhluboka nadechla a na krátký moment pevně semkla rty. Stále se upřeně dívala do Snapeových očí.

„Jdu za profesorkou Prýtovou a nikdo, ani Protiva, ani jiný... ani nikdo jiný... mi v tom nezabrání.“

„Zvláštní,“ řekl Snape. „Jako by tu znělo odhodlání . U Littletonové nevídané. Ačkoliv ho nejspíš potřebuje hodně, toho odhodlání, když chodí vedle takového hňupa, jako jste vy, Livery.“

Kate si posměšně odfrkla a přerušila oční kontakt, kterým se až do téhle chvíle propíjeli navzájem. Pak se na něj znovu podívala a nepatrně se pousmála.

„Nashledanou, profesore. Snad se brzy uvidíme, abychom vedli další... jak tomu říkáte? Smysluplnou konverzaci?“

Nedala mu už možnost reakce a prošla kolem něho ke sborovně. Chris ji, soudě podle zvuku kroků, mlčky následoval a Snape ještě prohlásil něco o „deseti bodech“, ale to ji nezajímalo.


„Je tak ubohej,“ prohlásila ještě, víc k sobě, než k Chrisovi, a pak rázně zaklepala na dveře sborovny.


Jakmile byla profesorkou Prýtovou propuštěna a vrátila se zpátky na chodbu, mohla spatřit Chrisův výraz. Do tváře se mu ještě nevrátila barva.

„Bude to takhle pořád, Kate?“

„Přejde ho to,“ mávla rukou, aby sama sebe přesvědčila, že to myslí vážně.

„Mám sto chutí porušit páté přikázání...“ zamumlal.

Pozvedla obočí.

„Ne-za-bi-ješ,“ odslabikoval a pousmál se. „Cos myslela?“

„Já?“ naklonila hlavu na stranu. „Cos myslel, že myslím?“

Zvedl obočí. „Pojďme se projít. Zasloužíme si to oba.“


A šli. Ven z hradu, přestože byla tma tmoucí. Všechno – řády, profesoři, škola – najednou dostalo jiný rozměr. Kate vypadala klidně, ale část v ní se pořád ještě hádala nahoře se Snapem.

Ubohej. Hrozně by mu chtěla říct, jak je ubohej. Hrozně by mu chtěla dokázat, jak šeredně se plete, holomkovi jednomu arogantnímu...

Posadili se u jezera na známé místo mezi skalkami.


Začala ho líbat.


„Zadrž, Kate,“ chytil její ruku.

„Co se děje?“

„To se ptám já.“

„Jen chci, aby všechno bylo jako dřív, přesně tak, jako chceš ty,“ dívala se na něj vážně.

„Jako dřív? Tohle není pátý přikázání, který máš v úmyslu porušit.“

„Co záleží na číslech...“

Vypadal, jako by sváděl velký boj sám se sebou.

„Nechci, abys to udělala, jenom proto, že Sna...“

„Chci to udělat prostě proto, že to udělat chci, Chrisi,“ zarazila ho dřív, než mohl jeho jméno dopovědět.

Vypadal napůl pobaveně, napůl vážně. „Jsi si jistá?“

Přikývla. „Naprosto. A můžu klidně počítat do deseti, aby sis to ujasnil i ty. Víc času ti nedám. Jestli mě chceš, nenecháš mě odejít.“

„Ale proč...“

„Ty jsi ten, kdo všechno chápe,“ šeptla. „Tak proč se teď, kruci, musíš ptát?“

Chvíli se na ni beze slova díval a ona mu oplácela pohled naprosto bez váhání. Byla v tom děsivá jistota. A pak, aby se snad nedopočítala té desítky rychleji, než on, položil ji na záda do trávy.


Za porušení pátého přikázání, by je čekal Azkaban. Za porušení šestého? Peklo? Kdo ví...