Kapitola 8. – Protivova odveta

Anotace: „To je fakt šílenství... tenhle rok je šílenství... to blbý strašidlo mi sebere šaty. Snape mě potká nahou. Další den já málem potkám nahého Snapea. O tom se pak mluví ještě týden. Pak začnu chodit s Chrisem... Protiva dělá dražbu našich šatů. Nějaký magoři jsou tak neskonale obětaví, že o plánu s Vrbou hned Snapeovi řeknou a ani netuší, co to bude mít za následky. A... je to ještě horší, viď?“ dodala Kate s notnou dávkou zoufalství v hlase. Kat kývla.
„Protiva,“ oznámila suše. „Protiva vrací úder.“


Stáli potichu vedle sebe. Kate Littletonová a Christopher Livery. Bylo to několik neobvykle dlouhých minut ticha, kdy ona byla ztracena ve svých myšlenkách a on tam jenom byl . S nezvykle svraštělým obočím. Překvapil ji, když promluvil. Jeho hlas byl hlubší a vystrašenější, než obvykle.

„Já jsem takovej idiot!“

Podívala se na něj skoro ohromeně. Měla štěstí, že neviděl její výraz.

„Jsem takovej idiot, Kate. Promiň mi to.“

V náhlé vlně paniky, která ji před několika minutami zachvátila, nebyla schopna věnovat mu plnou pozornost. Ale vnímala dostatečně na to, aby pochopila, že tady něco nehraje.

„Měl jsem vědět, že přijde. Měl jsem tě poslechnout hned...“ pokračoval. Aby absurditě situace dodal ještě větší grády, sesunul se na zem a dal si hlavu do dlaní.

Pořád se na něj dívala, zorničky rozšířené tmou a překvapením. Co to proboha dělá? Pokusila se nasadit starostlivý výraz a děkovala při tom všem svatým, že je noc a on si ji nemůže pořádně prohlédnout. Přiklekla k němu.

„Jak... jak to myslíš?“ konečně promluvila. Její hlas jako by jí vůbec nepatřil.

„Jsem debil...“ prosebně k ní zvedl oči. „Proč on? Proč Snape! To je to nejhorší, co se mohlo stát!“

Doopravdy jí tohle řekl Chris? Nebyl to jen výplod její vlastní mysli?

„Co tím myslíš, proč by Snape...“ radši ani nedokončila to, co chtěla říct. Před očima se jí neustále vybavoval profesorův výraz, ačkoliv ho ve tmě nemohla přesně vidět. Nejspíš si ledacos domyslela. Jenže Chris... to, jak se choval bylo snad ještě děsivější.

„Že jsme radši nešli do hradu hned...“ řekl. „Teď tě zničí...“

„Kdo, Snape?“ zeptala se doopravdy nechápavě.

„Katie, Snape je na mě jak pes, jako bys to nevěděla. Nenávidí mě. Tohle hrozně odneseš.“

Tohle si myslí? To si doopravdy myslí? Bože, tak ONA bude nakonec utěšovat JEHO?

„Já si nemyslím, že by...“ začala, ale uprostřed věty se zarazila. Tohle nebyla ona. Má nějaký vztah a nemůže ho najednou uprostřed noci zničit jen proto, že přišel „muž v černém“. Mohla by, ale neudělá to. Nesmyslná zodpovědnost za druhé. Potichu se rozhlédla, jako by hledala záchytný bod a pak se podívala zpátky na Chrise. Vypadal tak vyděšeně a bezbranně. Pohled na něj ji mrzel. Vypadal tak slabě...

„Chrisi, něco mezi námi je, je to tak?“ zeptala se a on na ní upřel zrak. Nepromluvil, tak hned pokračovala. „Něco tam je, nehledě na Snapea. Dozvěděl by se to dřív, nebo později a víš co? Je mi to jedno.“ Poslední větu řekla rychleji, než chtěla. Jako by tu nehoráznou lež chtěla mít rychle za sebou. Ale aspoň už se cítila zase pánem svého vlastního hlasu.

„Proč nás tu nenašel třeba Kratiknot, Kate?“ zvolal Chris zoufale.

„Protože to by nebyla žádná legrace,“ řekla mrzutě. „A protože je tak malej, že by se neprodral skrz ty keře.“

Chris vydal jen jakési nesrozumitelné zachrčení.

Položila mu trochu roztřeseně ruku na záda. Začala s rolí utěšovatelky, chtě nechtě ji bude muset dokončit, aby si udržela důstojnost. V mysli už ale mířila ke Kat, jediné lidské bytosti, která jí mohla pomoct v jejím vlastním utrpení.

„Slyšíš, Chrisi?“ zvedla hlas a tím si dodala jistoty. „Viděl nás Snape, no a co? Jestli mě máš rád, nějakej zapšklej prevít na tom přece nic nezmění.“

„Zítra to bude vědět celá škola...“ řekl chlapec a zvedl obočí. „Teď, Kate, přichází ta chvíle, kdy každej, docela každej, kdo nás zná, bude předstírat, že o našem vztahu ví víc, než my.“

Měl pravdu. Na to nepomyslela. Hloupá, hloupá chyba.

„No tak holt... budeme silnější,“ řekla tiše a rukou přejela Chrisovi povzbudivě po zádech. Zvedl se a nasadil aspoň trochu odhodlanější výraz. Postavila se vedle něho.

„Tak teď radši půjdeme, ne? Než přijde... hm... někdo další.“


V setmělém hradě se rozloučili velice potichu a velice rychle. Jen co Kate zašla do společenské místnosti, posadila se unaveně před krb a dala si hlavu do dlaní. Kdyby tak věděl... kdyby oba věděli...

Bylo jisté, že dřív, nebo později se o nich Snape dozví. Když to ale konečně přišlo, všechno nabylo docela jiných rozměrů. Až teď jí docházelo, co všechno to může mít za následky. A jejich vztah nebyl dost silný, ať chtěla komukoliv namluvit cokoliv. A ona teď navíc bude muset být silná za ně oba, protože Chrise to, z pro ni naprosto nepochopitelného důvodu, doopravdy zničilo. V nejděsivějších snech by ji nenapadlo, že to bude ona, kdo bude jeho utěšovat proto, že je spolu načapal Snape. A teď – teď to teprve přijde.


Ráno se probudila s nesmírnou nechutí rozhrnout závěsy a vstát. Chtěla dnešek prostě vynechat, uvažovala i o návštěvě ošetřovny. Ale pak se ujistila, že včera s něčím začala a ať to dopadne jakkoliv, prostě v tom Chrise nemůže nechat samotného. Unaveně se postavila na nohy a převlékla se, ve společenské místnosti něco nesrozumitelně zamumlala na pozdrav klukům, kteří vyšli ze své ložnice. A pak udělala tu osudovou chybu – vyšla na chodbu.

Venku čekalo něco uhihňaného. Při podrobnějším pozorování Kate rozeznala skupinku holek, v čele s Grétou a Sabinou Jilliovými. Jakmile ji spatřily, smích utichl, stále jim ale na tvářích hrál pobavený výraz. Kate nechtěla nic vědět. Nechtěla nic vidět. Protočila oči vsloup a zamířila rychlým krokem k jídelně.

„Littletonová, počkej, máme pro tebe nové číslo!“ zavolala Sabina a hlouček propukl ve smích.

„Nemám zájem,“ zavrčela Kate a dál si to rázovala chodbou. Za chvíli se ztratila z jejich doslechu.

Vrazila do Velké síně. Nedívala se kolem, zamířila prostě k mrzimorskému stolu a dělala, že jí nikdo a nic na světě nezajímá. Sedla si a hlučně k sobě přitáhla talíř. Najednou proti sobě spatřila velmi, velmi starostlivý výraz Katleen.

„Kate, už jsi četla...“

„Nemám zájem!“ zopakovala víc podrážděně, než chtěla.

„Možná bys měla...“

„Prostě nechci, Kat. Nepotřebuju si přečíst to, jak nějakej pošahanej profesor oznámil škole, že spolu s Chrisem chodíme, jasné? Dovedu si to představit, včera mi to stačilo!“

Kat vytřeštila oči. Stůl kolem najednou ztichl a Kate si uvědomila, že tam nesedí jen ony dvě. Druhý zcela jasný vjem byl Katleein pohled, který značil obrovské překvapení smíchané s momentálním šokem.

Kate se zarazila a rozhlédla se kolem.

Katleen se také rozhlédla kolem a pak vrhla na kamarádku výraz plný pochopení a starosti.

„Bože můj,“ řekla Kate tiše. „O tom se tam nic nepíše, co...“

Kat zakroutila hlavou. Podívala se rychle k profesorskému stolu. „On... vás...?“ její oči dopověděly otázku samy. Kate přikývla. Zároveň se ale rozhlédla po síni, hodně studentů bylo skloněných nad časopisem, ve kterém ke své hrůze zahlédla svou vlastní fotku, jak na všechny z titulní strany dělá potutelné obličeje. Nasadila výraz mučedníka.

„Je to ještě horší, viď?“ zeptala se s notnou dávkou zoufalství v hlase. Kat kývla.

„Protiva,“ oznámila suše. „Protiva vrací úder.“


Kate se podívala na nejbližší mrzimorské studenty, u kterých zahlédla časopis. Nevěděla, jestli si ho od nich může půjčit, chtěla si za každou cenu zachovat aspoň tu poslední kapičku důstojnosti, která v ní ještě zbývala. Pokusila se hrdě zvednout hlavu a vstala.

„Tak copak to tu máme?“ zeptala se a pokusila se do hlasu vnést humor. Znělo to zase podivně vzdáleně, jako by to ani neříkala ona.

„Můžu si to půjčit?“ zeptala se. „Ať se taky zasměju...“

Třeťačka, kterou Kate oslovila, zvedla obočí. „No jasně, ale myslela jsem, že dostaneš číslo gratis, když jsi ´dívkou tohoto měsíce´.“

Kate skryla zhnusení nad tím označením a jen neurčitě pokrčila rameny. „Co naděláš...“ řekla a vzala si podávaný časopis.


Katleen se nadechla. „Víš určitě, že to chceš číst tady?“ zašeptala.

„To je to fakt tak zlé?“ zeptala se zoufale a podívala se na titulní stranu. Stálo tam: „Dívka měsíce – Kate Littletonová. Tajemství odhaleno! Jaké má komplexy? Tajný zdroj konečně promluvil!!!“

Titulek sám vypovídal za vše. Kat jenom pokrčila rameny. A ona už se dál nerozmýšlela a otevřela časopis na první stránce.


Jaké nevídané věci se dějí za zdmi Bradavické školy čar a kouzel? Společně s námi jste už měli možnost nahlédnout do tajuplných zákoutí a odhalit nemalá tajemství. Dnes pro vás máme ale opravdovou chuťovku – zajímá vás, co se děje za plentou dívčích umýváren? O mužském zájmu samozřejmě mluvit nemusíme a pokud jste ženy a máte potíže vyrovnat se s některými „neúplnostmi“ na vašem těle, rozhodně si následující článek přečtěte také – všechny problémy vám ve srovnání s komplexy páťačky Littletonové budou připadat jako směšná malichernost.

No řekněte, děvčata, nebelvírské – mrzimorské, prefektky nebo primusky... potkaly jste se někdy s Kate v koupelně? Ne? Nikdy jste ji neviděli v rouše Evině v dívčích umývárnách? A přitom chodí neustále čistá a upravená, takže byste odpřísáhly, že se myje? Není to tak, že by chodila jako víla nahá do jezera, její nepřítomnost v koupelně má zcela jiný důvod – chodí se mýt až dlouho po vás.

Náš spolehlivý zdroj přišel s velmi zajímavým příběhem o strastech patnáctileté dívky, která se bojí ukazovat své tělo i před spolužačkami, možná zakrývá i zrcadla. Proč? Je to vše nutné?

„Kate se zkrátka bojí sama sebe,“ řekl nám náš zdroj, který si přeje být anonymní. „Byl jsem překvapený, když jsem ji uplakanou potkal na chodbě a nejprve jsem si myslel, že se zkrátka jen potřebuje vybrečet – no znáte ty dívčí problémy. Ale ona ne. Vzala mě za ruku a táhla a táhla až do dívčích umýváren. Řekla mi: ´Neuvěříš, dokud se nepodíváš! A já potřebuju vědět pravdu! Prostě potřebuju. Musíš mi říct, jestli jsem vážně tak ošklivá, jestli se moje tělo vážně nemůže nikomu líbit!´ No to víte – bylo to tak: nejdřív jsem se vzpíral, ale jakmile mě dotáhla až do umýváren, přepadla mě zvědavost. Vážně se přede mnou studentka pátého ročníku tak ochotně svlékne a bude můj posudek považovat za směrodatný?

Musím říci, že jsem skutečně čekal něco jiného. To víte – zkrátka nedovyvinuté patnáctileté tělo, to má přece každá druhá v jejím věku. Ale v Kate je prostě ještě něco jiného. Nemá žádná prsa a tak. To víte, ani náznak... (chvilka rozpačitého mlčení) Dost špatně se mi o tom mluví, nechci nikomu ublížit. Tohle vám asi musí stačit. Byl jsem překvapen – a nebylo to jen nedostatkem výplně – to víte, vpředu. Nebudu to tady popisovat, zkrátka jsem se na to nevydržel ani jako muž, ani jako znalec, dívat dlouho. Musel jsem odejít a nechat tam to ubohé stvoření samotné...“

- To byla tedy výpověď očitého svědka. Jak ale všichni víte, vážení čtenáři, Kateina úchylka ukazovat starším a vyspělejším mužům své tělo nevyústila jen v tuto aféru v dívčích umývárnách. Hned den na to prý slečna Littletonová navštívila profesorskou koupelnu ve sklepení a narazila tam na nikoho méně zkušeného, než je profesor Snape. Byla dosud oblečená a snažila se u profesora najít pomoc a útěchu. Spolehlivé zdroje dále tvrdí, že alespoň on jí přinesl ze života nějaké potěšení a to tím, že se svlékl. Jestli jí chtěl uklidnit nedostatky vlastního těla – to už bohužel nevíme (ale ne že bychom neměli zájem to vědět), nicméně hned další ráno Kate vstávala s úsměvem na rtech. Podle některých zdrojů pak dokonce svedla několik chlapců, aby jí pomohli zničit vzácnou Vrbu Mlátivou, což mělo dokonce i jistý úspěch. Neviděli ji však zatím nahou...

Ale neboj se, Kate. Když půjde začátek a najdeš pravou lásku, bude tě milovat i se všemi nesrovnalostmi, které na tvém těle najde. A profesoru Snapeovi děkujeme – je náš hrdina!


Když Kate dočetla, byla bledá, jako stěna. Vykouzlila na rtech neexistující úsměv a okázale časopis odhodila na stůl.

„Ha, ha, co všechno si dneska nevymyslej, že jo...“ mrkla na Kat a ta se naoko rozesmála a přikývla. „No jo... jsou fakt praštěný.“

„No nic... něco jsem si zapomněla na obranu, skočím si pro to do pokoje...“ oznámila se stále ještě předstíraným veselím.

„Půjdu s tebou,“ řekla Kat a obě vstaly. Jakmile vyšly na chodbu a ztratily se z doslechu ostatních studentů, Kate se nadechla tak zhluboka, jako by už nikdy neměla v plicích cítit kyslík.

„Můj život je v troskách, Kat,“ oznámila.

„Máš ještě náladu na ironii, není to tak zlé...“

Společně rychle došly do prázdné učebny.

„Takže on vás včera při něčem... přistihl?“

„Jo. Jak se líbáme. A držíme za ruce a říkáme si něžnosti.“ Praštila hlavou o lavici a zaúpěla jako zraněný pes.

„Byli jste oblečení?“

„Pffff,“ dlouze vydechla. „Jo. Ale myslím, že horší už by to nebylo, ani kdybychom nebyli.“

„Neplácej...“

Zvedla hlavu. „Co nejhoršího můžu udělat Protivovi? Zavřít ho do jednoho záchodku s Ufňukanou Uršulou?“

„Vystřel mu mozek s hlavy...“

„To je fakt šílenství... tenhle rok je šílenství... to blbý strašidlo mi sebere šaty. Snape mě potká nahou. Další den já málem potkám nahého Snapea. O tom se pak mluví ještě týden. Pak začnu chodit s Chrisem...“

„To patří mezi ty pohromy?“ přerušila ji Kat, ale ona nereagovala a pokračovala: „Protiva dělá dražbu našich šatů. Nějaký magoři jsou tak neskonale obětaví, že o plánu s Vrbou hned Snapeovi řeknou a ani netuší, co to bude mít za následky. Pak nás Snape odhalí a nakonec, aby toho nebylo málo – vypovídá Protiva jako nějaký úžasný tajný zdroj do té příšerné Jilliovic drbárny!!! A to není ještě ani celý měsíc školy!“

„Kate, uklidni se,“ řekla kamarádka, ale bylo vidět, že je napůl poplašená a napůl má potřebu se bláznivě rozesmát. „Ten časopis Snape určitě číst nebude...“

„To si fakt myslíš?“ zeptala se Kate pochybovačně. „Že nebude? To si piš, že bude. Zabaví ho někomu při hodině a pak si ho sám někde přečte, aby ho nikdo neviděl. To bude zase trapas.“

„Každej přece ví, že to všechno jsou jenom výmysly. A tím spíš on, když u toho doopravdy byl.“

Kate máchla prudce oběma rukama ve vzduchu. „Neříkej to. Prostě to vůbec neříkej. Já si zalezu někam hodně hluboko... pod zem... a zůstanu tam sto let.“

„A vylezeš stará a ošklivá a Snape tě už nebude chtít.“

„Aaaa!“ Kate znovu praštila hlavou o lavici, až to zadunělo. „Ještě tohle do toho motej!“

„Kate...“ její hlas zněl už zase trochu unaveně, ale shovívavě. „Tak hele, znovu: máš Chrise ráda? Zůstaneš s ním i přes tohle?“

„Jo. I když JÁ musím utěšovat JEHO... no chápeš to?“

„Budeš se divit, ale ano. Chlapi jsou někdy neskutečně... jak to říct...“

„Slabí?“

„No možná... ale k tématu. Zvládneš Chrise? Váš vztah?“

„Pokusím se...“

„No tak vidíš. Nezbývá ti, než si to užívat...“

Dívka vytřeštila oči. „Jak to proboha myslíš?“

„Užívat, Kate. Když vás včera viděl... jak se zachoval?“

„Prostě mlčel... pak něco pronesl, ale bylo to divný. Znělo to prostě jako naučená fráze. A pak odešel.“

„No tak vidíš. Měly jsme celou dobu pravdu. Ty jsi spokojeně zadaná a Snape žárlí. Co víc si můžeš přát?“

Dívka se podívala na kamarádku jako na blázna. Pak se krátce zamyslela. „Věděla bych o spoustě věcí, které bych si mohla přát...“

„Třeba chodit se Snapem?“ řekla Kat pochybovačně. Kate si uvědomila, jak neskutečně přihlouple ta věta zněla. A jak neskutečně přihlouplý byl její význam.

„No, třeba, aby to „spokojeně zadaná“ bylo opravdu tak „spokojeně“, aby mi to dodalo dost sil za to bojovat.“

„Bojuj. Kdybys nebojovala, nebyla by žádná legrace. A Snape by vyhrál.“

„Hm... Snape kdyby vyhrál? Ta představa se mi vůbec nelíbí,“ usmála se. Opravdu se usmála.

Když pak vycházely z učebny a kolem nich proudili studenti v davech na hodiny, hrdě zvedla hlavu. Nepřipustí si prohru. Rozhodně ne dnes.


„A máš dokonce možnost to dokázat,“ zašeptala Kat, když společně přicházely k učebně obrany proti černé magii. Ještě jí povzbudivě položila ruku na rameno, než došly k hloučku studentů, kteří čekali na profesora Rosenbauma a byli právě velmi zaujati Protivou, který létal nad jejich hlavami a střílel po nich z praku rozžvýkané kousky papíru. Ty se na oblečení a okolní stěny lepily jako žvýkačka. Do všeho toho mumraje uviděla Kate na druhé straně chodby přicházet netopýra... totiž Snapea. Domyslela si poměrně rychle, že bude suplovat hodinu, už od minulého týdne totiž ležel profesor Rosenbaum na ošetřovně a usilovně úpěl, tak se Kate pokusila zapadnout do davu a prostě nebýt vidět . Ale Protiva měl zkrátka štěstí na cizí neštěstí.


„Littletonová má malý prsa, malý prsa!“ zahalekal na celou chodbu a poletoval nad studenty zběsile sem a tam. Několik spolužáků se pousmálo, jiní se spíše věnovali sundávání nevábně vyhlížejícího sajrajtu z vlastního oblečení. Do toho se ozval Snapeův hlas.

„Velice ti děkujeme, Protivo,“ řekl s nejvyšší dávkou sarkasmu, na kterou se zmohl. „Nebýt tebe, byli bychom všichni velmi trapně neinformovaní.“ Studenti mu beze slova ustoupili a on prošel vzniklou uličkou až ke dveřím do učebny. Chtěl odemknout, ale na poslední chvíli se zarazil. „I když možná ne, že?“ obrátil se na Kate a ona instinktivně o krok ustoupila. „Beztak se slečna Littletonová svléká už před kdekým.“ Znělo to velmi, velmi nepříjemně. Kate mu chtěla vzdorovitě pohled oplatit, ale zarazil ji smích Protivy, na kterého už málem zapomněla...

„A Snape má zase malý...“

Co malého má Snape, se pravděpodobně nikdo nedozvěděl, protože se zbytek Protivovy věty ztratil v poplašených výkřicích několika studentů, nebo spíše studentek, ve směsici bouchání a smíchu, který přicházel bůhvíodkud a také v hrozivém zavrčení samotného profesora Snapea. Kate usoudila, že jeho autorita byla pro tuto chvíli natolik zpochybněna, že mu vzdorovitý pohled věnovat nemusí. Ušklíbla se na Kat a společně vešly do učebny obrany.


Hodina nebyla nejpříjemnější, ale když se nad tím společně s kamarádkou zamyslely, vlastně z toho vyvázla na danou situaci docela obstojně. Procházely před obědem mezi stoly a zrovna míjely hlouček děvčat...

„Teda jestli má Kate malý prsa, to je mi celkem jedno,“ říkala zrovna Havraspárská páťačka. „Ale malý penis profesora Snapea – to doopravdy nepřekousnu.“

Ozval se výbuch smíchu a Kate měla co dělat, aby se nerozesmála s nimi. Katleen hlasitě zakašlala a rychle od nich odvrátila pohled.

„Neuvěřitelný, jak se karty obrací, že?“ šeptla a zanotovala začátek jakési písničky.

Kate se na ni usmála. „Je příjemné vědět, že drby o Snapeovi se pořád ještě chytají líp, než drby o mně.“

„Z toho plyne, že nejlepší obrana je útok, ne?“

„Mám být další tajný zdroj?“

Katleen chtěla odpovědět, ale zarazila se, když někoho zahlédla. Kate se podívala, kam spolužačka kouká – uviděla Roberta, jak se tváří neuvěřitelně starostlivě a něco potichu říká Chrisovi, který zhrouceně sedí na lavici vedle něj.

„No...“ šeptla Kate unaveně, než se obě rozešly směrem ke klukům. „Na jednu věc jsem ovšem zapomněla... Že bojovat za sebe, není takový problém. Bojovat za dva, to už dá práci...“


Když se obě opatrně přiblížily, Robert k nim vyslal pohled s němou prosbou. Katleen zvedla tázavě obočí a on hlasitě vzdychl. Chris se rozhlédl a Kate si k němu tiše přisedla.

„To Snape,“ odpověděl Rob na nevyslovenou otázku. Chris potichu chytil Kate za ruku.

No jistě, Snape, kdo jiný. Všechno je teď jenom o něm. pomyslela si Kate a nasadila chápavý výraz.

„Navážel se do Chrise, jako nikdy. Vyneslo nám to nejmíň o dvacet bodů míň, než jindy a to jsme se nikdo vlastně ani neozval. Prej se neustále ukazuje, jak nemáme v hlavě vůbec nic a kdesi cosi. Ale vážně – netušil jsem, že se toho tolik stane, když o vás bude vědět, Kate.“

Dívka pevně semkla rty a chytila Chrisovu ruku pevněji. Komu vlastně chtěla dodávat odvahu? Moc dobře věděla, že to dopadne přesně takhle. Jí bude Snape znechucenej, ale bude to Chris, komu to nejvíc ublíží.

„Ale co ti budu povídat,“ Robert zakroutil zmučeně hlavou. „Určitě sis to zažila sama, máš jen štěstí, že nejsi v Nebelvíru.“

„Já jsem...“ chtěla Kate sdělit, že to nebylo tak zlé, ale Kat ji přerušila.

„Jo, to rozhodně má... štěstí. Být v Nebelvíru, tak ji to zničí...“ znělo to tak neupřímně, že Kate nevěřila tomu, že na to kluci skočí. Ale Chris se podíval vysloveně ztrápeně.

„Co se stalo?“

„Potkali jsme ještě Protivu,“ vysvětlovala Kat a bylo na ní vidět, jak se snaží honem si něco vymyslet. „A... s tím článkem, který o Kate dneska koluje... no dovedete si to představit... Snape má druhé Vánoce,“ zakončila neurčitě.

„Věděl jsem to,“ zaskučel Chris. „Věděl jsem to...“

Kate si dodala odvahy, aby ho s jeho sebelítostí neposlala do háje. Dostala najednou naprosto neopodstatněný vztek na Chrise a na všechno kolem sebe, co se nechová podle zdravého rozumu.

„Hele, Chrisi,“ řekla s předstíraným klidem a stiskla mu ruku. „Uklidni se. Prostě se uklidni, ano? Pokud se budeš takhle trápit, tak vyhraje, rozumíš? Dáváš tím jasně najevo, že je to on, kdo je vítěz. Nedělej to!“

Podíval se na ni trochu zničeně a zděšeně zároveň.

„Nemůžeš bojovat s profesorem... nemůžeš bojovat se Snapem, Kate, to prostě nejde. On vždycky vyhraje.“


„Nemůžu?“ zeptala se se zdviženým obočím. „Myslíš si, že nemůžu? Ale můžu, to mi věř. Můžu a budu s ním bojovat. Chce válku? Má ji mít.“