Kapitola 3 - Protivova nová záliba

Když za ní s lehkým bouchnutím zapadla stěna a ona se rozhlédla po setmělé společenské místnosti, měla co dělat, aby se nahlas nerozesmála. Svaly na rukou měla křečovitě stažené, jak si tiskla Snapeův plášť k tělu, ale přesto, nebo možná právě pro to, jaký šok zažila, měla chuť bláznivě křičet a smát se. Bylo to tak nechutně ironické...

Opravdu to byl on, kdo jí potkal?

Opravdu s ním mluvila tak bezelstně a konverzačně?

Opravdu jí nestrhnul žádné body?

Musela by to vysvětlovat spolužákům, třeba ji nechtěl ztrapnit... – Snape? Ten, který jindy využije každé příležitosti, jak ztrapnit kohokoliv ? Stála pořád ještě u vchodu a zakroutila nechápavě hlavou. Možná byl vážně v šoku víc, než ona, i když to na sobě nedal moc znát. Dával on na sobě vůbec někdy něco znát? Kromě znechucení, pohrdání a zlosti?


Přešla tiše do své ložnice, otevřela truhlu a vyhrabala náhradní noční košili. Nechala Snapeův plášť sklouznout ze zad a pověsila ho k posteli. Budu mu ho muset vyprat, aby se ho nebál... pomyslela si a zase potlačila potřebu rozesmát se. Jeho výraz měla ještě pořád velmi živě před sebou. Zula si pantofle a zalezla do postele, stále ještě trochu vyklepaná a naprosto a úplně vzhůru. Zírala do nebes a přehrála si v duchu celou scénu. Znovu zčervenala.

Severus Snape mě viděl nahou. TEN Severus Snape mě... KRUCI!

Pevně zavřela oči a přitiskla si ruce na obličej a potichoučku se rozesmála. Tohle nerozdýchá...


Ráno po včerejší bouři nebylo ani stopy. Kate se probudila a když roztáhla závěsy, musela přivřít oči, jak ji oslnilo světlo. Několikrát rychle zamrkala a sesunula se při tom zpátky do postele. Ačkoliv byla mrzimorská ložnice ve sklepení, stejně to každé ráno působilo, jako by dovnitř vnikaly opravdové sluneční paprsky. Ještě chvíli ležela a přivykala na světlo, pak jí zrak padl na černý plášť, který visel těsně vedle postele. Pousmála se. V duchu se jí vybavila představa jí samotné, jak jde k plnému učitelskému stolu a říká: „Tady máte svůj plášť, pane profesore a moc vám děkuju za půjčení, nahá jsem se na chodbě opravdu necítila dobře.“

Jakmile v duchu spatřila pohledy ostatních profesorů, musela se rozesmát. Ne, opravdu mu ho nemůže vrátit co nejdřív jak slíbila. On sám by ji za to nejspíš zabil. Vstala z postele a klekla si ke své truhle, aby vyhrabala náhradní bradavický hábit. Jestli jí Protiva ten první nevrátí, nebude se mít do čeho převlékat. Pokusila se vybavit si situaci, kdy někdy Protiva něco vrátil, ale marně. Povzdechla si – možná bude mít příležitost dostat to z něj někdy násilím. Třeba by jí za to školník Filch ani nedal trest, když Protivu nenávidí úplně stejně, jako všichni ostatní...


Většina studentů už byla na snídani, včetně spolužačky Rose, která vždycky vstávala tak nechutně brzy , že se s ní Kate v ložnici ráno téměř nikdy nevídala.

„Ro-o-ozvrhy?“ zívla hlasitě, jakmile se usadila vedle Denvera, a nalila si ze džbánku čaj.

„Mm-hm,“ zamumlal chlapec s plnou pusou a podal jí popsaný pergamen. Kate si ho se zájmem prohlédla. První hodinu v pondělí měli volno. A v pátek jenom dvouhodinovku kouzelných formulí a po obědě nic. Vypadalo to docela přívětivě.

„O to víc nejspíš budeme dostávat úkolů,“ řekl Denver, jako by vytušil na co Kate myslí a ukázal prstem na volná místa v rozvrhu. A taky nám tenhle týden začíná opravdu roztomile,“ dořekl ironicky a zapíchl prst do úterního odpoledne, které bylo věnováno dvouhodinovce lektvarů.

„Hmm,“ zašklebila se Kate a mrkla k profesorskému stolu. Snape seděl jako obvykle na svém místě a tvářil se jako obvykle naprosto znechuceně. Vrátila se pohledem zpátky k rozvrhu a uvažovala. Profesorovy výrazy se zúžily na naprosté minimum variací. Škála byla od neutrálního výrazu, který ale moc nepoužíval, pokračovala znechuceným, uštěpačným, arogantním, přehlíživým, nespokojeným, posměšným a pohrdavým pohledem a končila podivným šklebem, kterým obdařoval zmijozelské. Tím značil spokojenost, zřejmě. Jiné výrazy neuměl. Dost nudné, podle Kateina názoru. I jeho slovník si dost často vystačil s větami: „Odebírám 10 bodů Nebelvíru.“ „Jste banda tupohlavých trollů.“ a „Zmizte mi z očí.“ Kate se pousmála. Měla celkem v oblibě v duchu se mu vysmívat. Aspoň občas díky tomu měla pocit převahy, kterou ve skutečnosti nemohla nikdy mít a byla si toho vědoma. No co, člověk se musí nějak bránit. Chvílemi si říkat, že je Snape nudný a naprosto nezáživný člověk, jí přinášelo podivný pocit zadostiučinění... vyvažovalo to tu jeho všeobecnou „popularitu“.

Zakousla se do křupavé housky a pak už věnovala veškerou pozornost svému rozvrhu.


Za celý den pak neměli studenti pátého ročníku ani chvíli odpočinku. Na dvouhodinovce přeměňování museli krom opakování stihnout ještě úplně nové kouzlo přeměny kaktusu v kartáč na boty s extrémně jemnými štětinami. Kouzlo nebylo vůbec jednoduché a určitě se prý objeví na zkouškách NKÚ. Hodina formulí pak byla ve znamení opakování přivolávacích kouzel a když se pak studenti sešli na obědě, konstatovali, že si nedovedou představit konec roku, když na ně učitelé už první den jdou takhle zhurta. Z přeměňování měli udělat teoretickou přípravu na mizející kouzla, která začnou zkoušet příští týden, což obnášelo několik hodin v knihovně, kde rovnou mohli zůstat o pár hodin déle kvůli formulím a pojednání o praktickém využití vizuálních kouzel na celý svitek pergamenu.

Kate si už na talíř nandala několik brambor a pustila se do jídla, když se vedle ní na lavici unaveně sesunula Rose.

„Snape prý připravil extrémní chuťovku,“ prohlásila a přitáhla si talíř. „Pohodový odvar, říká ti to něco?“

Kate s plnou pusou přikývla a Rose se zatvářila mučednicky. „Nechápu, jak tohle můžeš zvládat, prostě nechápu.“

Pokrčila rameny a zamyšleně se na spolužačku podívala. „Pamatuješ, jak jsem minulý rok totálně vyhořela na kouzelnických soubojích? Každý máme něco...“

„Ale na to jsme neměli Snapea!“ prohlásila Rose zoufale, podepřela si rukou hlavu a nimrala se vidličkou v jídle. „Já se tak těším, až budu mít po NKÚ a nikdy v životě už na kotlík nebudu muset sáhnout.

„Hm,“ pokrčila Kate znovu rameny a zvažovala situaci. Za pár měsíců měli mít s ředitelkou jejich koleje rozhovor o budoucím povolání a Kate z toho byla mírně řečeno zoufalá. Její matka nikdy kouzelnický svět tak docela nepochopila a tak od ní radu čekat nemohla, otec horlivě prohlašoval, že do toho, co si ona vybere, nechce vůbec mluvit, a sama prostě neměla ponětí... Ale třeba jí poradí profesorka Prýtová.


Obě dojedly a došly si do ložnice pro věci na lektvary. Profesor Snape už stál v učebně a jediným gestem všechny umlčel a poslal ke stolkům. Kate vyhledala Katleen a usmála se na pozdrav. Promluvit se neodvážila. Vytáhla z brašny kotlík a položila ho na kamennou desku, pak přesunula pozornost na profesora. Když začal mluvit, maličko se pousmála. Na tu noční záležitost opravdu jen tak nezapomene.

„... takže považuji za vhodné vám připomenout, že pokud budete tak neskonale pošetilí a budete mít zájem tento předmět studovat i příští rok, absolutně odmítám přijmout kohokoliv, kdo bude mít horší známku, než vynikající. Na tabuli vidíte postup prvního lektvaru. Pusťte se do práce.“

Kate zběžně přejela pohledem postup, zapálila pod kotlíkem oheň a odměřila tři doušky vody. Katleen ji bez mrknutí oka napodobila a pak si obě vzaly do ruky misku a začaly v ní drtit měsíční kámen.

„Řekni mi,“ šeptla Katleen zamyšleně, „jak ty jsi schopná všechno si to pamatovat?“

„Ty ses nikdy neučila básničky?“ zamručela Kate ironicky, otáčela misku v ruce a rytmicky do ní tloukla.

„Že na to máš trpělivost,“ vzdychla Kat.

„Jsem v Mrzimoru, Katleen, zapomínáš, že to je synonymum pro naivní a dobrácký šprt ...“

Její kamarádka skryla úsměv za kotlíkem. Pak se obezřetně podívala po profesorovi a když zjistila, že je nesleduje, zakroutila udiveně hlavou.

„Ztratil o tebe zájem?“ šeptla.

Kate pokrčila rameny. „Nejspíš by zvracel, kdyby se na mě podíval,“ prohlásila co nejtišeji a lišácky se na Kat pousmála. „V noci jsme se srazili na chodbě a já neměla šaty.“

Katleen vytřeštila oči a když Kate krátce kývla na znamení, že je to pravda, vyprskla její kamarádka smíchy a tím na sebe upoutala Snapeovu pozornost.

„Copak, slečno Jasperová, máte rýmu?“ zeptal se uštěpačně. Katleen stále ještě cukaly koutky, když vstal a přešel k jejímu kotlíku. Ona do něj mezitím rychle nasypala obsah své misky a zamíchala po směru hodinových ručiček, pokoušejíc se při tom nic nevylít.

„Ehm... ne, pane profesore,“ zahučela s pohledem upřeným do kotlíku. „Jsem jenom trochu alergická.“

„No to není novinka,“ nakrčil nos. „Vaše alergická reakce na práci a mozkovou činnost je mi už několik let dobře známá. Odebírám pět bodů Havraspáru.“ Odfrkl si, spražil pohledem jak Katleen, tak i Kate a vrátil se na své místo za katedrou.

Katleen popadla do ruky nůž, schovala hlavu za kotlíkem a celou dobu, co krájela další přísadu, se otřásala tichým smíchem. Kate se věnovala svému lektvaru, jen čas od času vrhla na kamarádku pobavený pohled. Po chvilce se Kat zvedla.

„Jak to, žes neměla šaty?“ špitla.

„Protiva mi je ukradl...“ odpověděla Kate a podívala se po profesorovi ostražitým pohledem.

„A co ti na to řekl?“

„Snape?“

„Ne, asi Sir Cadogan...“

Kate se ušklíbla. „No... že chci nejspíš někoho brutálně zavraždit.“

„Ne dostat do postele...?“

„Kat!“

„A dál?“

Kate vzdychla a nasypala do kotlíku nakrájené stonky svíjivky. „A půjčil mi plášť a poslal mě na kolej.“

Katleen roztáhla ústa do širokého úsměvu, ale jediný pohled kamarádky ji varoval, aby se okamžitě začala věnovat svému lektvaru, nebo se stane něco hodně špatného. Chvilku pak pracovaly mlčky, ale Katleen to nakonec nevydržela a znovu se na Kate podívala.

„Takže mu ten plášť půjdeš dneska vrátit?“ zeptala se medovým hlasem.

„Ne, nechám si ho na památku a budu se s ním přikrývat v posteli místo peřiny.“


„Littletonová, Jasperová!“ vyštěkl Snape a obě k němu neochotně zvedly zrak.

„Strhávám vašim kolejím po deseti bodech a držte už laskavě pusy!“

„Ano, pane,“ prohlásila Kat a jakmile se obrátil zase zpátky, ještě se pousmála, ale už ani nepípla. Při míchání lektvaru začalo přituhovat, pohodový odvar byl náročný na přesné přidávání jednotlivých přísad v daném poměru a posloupnosti. Chyba v množství by mohla zapříčinit úplnou změnu účinků lektvaru... a Snape to určitě bude známkovat.


Z hodiny odcházeli všichni unavení a s vidinou dalších několika hodin práce na pojednání o vlastnostech kýchavice a jejím využití. Kate se s Katleen rozloučila hned po hodině a skočila si do knihovny pro několik knížek, se kterými chtěla večer pracovat. Na večeři se zase setkala se všemi spolužáky. Dojmy z dnešního dne měli natolik silné, že se po Velké síni bez ustání ozýval vzrušený hovor.

„Do jaké koleje vlastně přišel ten Jerry?“ zeptal se Denver nahlas a zhluboka se napil dýňové šťávy.

„Je v Havraspáru,“ prohlásila Amanda z prvního ročníku a doširoka se usmála. Denver taky s úsměvem přikývl.

„Tak to budeme mít o zábavu postaráno...“ řekl a uchechtl se. „Už jste měli lektvary?“

„Ne,“ zakroutila dívenka hlavou. „Až zítra. Jsem na to zvědavá.“

„To já taky,“ souhlasil Denver a poškrábal se na hlavě. „Co myslíte, byla by to větší legrace, kdyby se o té sázce Snape dozvěděl?“

Chtě nechtě se musela usmát i Kate. „Spíš by to pro něj bylo obrovské psychické trauma, nemyslíte? Jerry se vsadil s klukem z Nebelvíru, takže kdyby byl Snape na Jerryho stejně hnusnej, jako na ostatní, Rob vyhraje a Snape mu tím udělá radost, což by pro něj byla hrozná představa, ale zase nadržovat nějakému tupohlavému trollovi ... To taky nevím, jak by překousnul.“

„To zní lákavě...“ zamyslel se Denver. „Snape a jeho životní dilema... Pošleme mu anonym...“


Na večer Kate zalezla na své oblíbené místo v koutě společenské místnosti a pustila se do psaní úkolů. Jako pokaždé jí to nedalo a začala je dělat hned, aby na něco později nezapomněla. Byla v tomhle nesnesitelná a dobře to věděla. Mnohdy proklínala sama sebe. Ale stejně si nakonec na všechno vždycky sedla a bez řečí pracovala.

Společenská místnost pomalu utichala, jak studenti odcházeli do svých ložnic a Kate si vzala k ruce učebnici lektvarů. Chvilku do ní unaveně zírala a pak ji hlasitě zaklapla. No ano, svět se zboří, vybuchne, nebo se stane nějaká podobná katastrofa, když to udělám až zítra...


Kdysi si myslela, že čím víc toho bude vědět, tím silnější čarodějkou bude. Tím víc bude patřit do kouzelnického světa. Věděla, že je to blbost, ale vyrůstala jako mudla a když objevila nový svět, bála se, že jí z něj někdo bude chtít bez milosti vyloučit. Navíc její noční můrou byla obranná a útočná kouzla. Byla schopná se je naučit, ale trvalo jí to většinou mnohem déle, než ostatním. Nepatřila mezi nejlepší, byla jenom přehnaně pečlivá. A nedala si pokoj, dokud to všechno nezvládla.


Na chvíli zavřela oči a tiše si povzdechla. Stačí se rozhodnout a nechat ty lektvary na zítra. Na rtech jí pohrával ironický úšklebek.

„No tak, Kate, buď silná!“ řekla hrobovým hlasem. „Opakuj si: ´úkol ti neuteče, úkol ti neuteče...´ Budeš hrdinka!“

Praštila pěstí do opěradla křesla, zavřela sešit a vstala. Tohle už je fakt na hlavu. Posbírala všechny učebnice a odnesla je do své ložnice, kde jí zrak hned padl na Snapeův plášť. Podívala se na nástěnné hodiny – ještě nebylo tak pozdě... Chvíli zvažovala a pak ho popadla a zmizela ve dveřích.


V chodbě už bylo ticho, louče vrhaly na sklepní chodby stíny a ona se pro jistotu držela u zdi, připravena utíkat, kdyby spatřila školníkovu kočku Paní Norrisovou. Vyšla po schodech a zahnula do dlouhé chodby, kolem několika brnění a obrazů, po dalších schodech a –

Protivův smích prostě nebyl zaměnitelný. Kate semkla rty a přeskočila pár schodů, aby se dostala nahoru a mohla se po něm pořádně porozhlédnout. Tentokrát to odnese!

„Juíííí!“ ozvalo se téměř u pár metrů od ní a zpoza rohu vylétl černý mužíček, v rukou hromadu látky.

Když spatřil Kate, zarazil se, ale pak začal zběsile létat nahoru a dolů a křičel z plných plic:

Protiva, jó, ten má hlavu,

oblečení už je v tahu!

Profesůrci, studentíí,

všichni budou nahatííí...


Kate nad jeho uměleckým dílem ohrnula nos.

„Jsi šmejd!“ ohodnotila jeho počínání a vytáhla z kapsy hůlku. „Okamžitě to vrať a kliď se odsud, nebo...“

Jakmile na něj namířila, Protiva se zarazil a prudce sebou škubnul.

„Studentkáááá!!! Littletonka po večerce na chodběéééé!“ a dal se na úprk. Kate za ním udělala několik kroků, ale zastavila se, když našla něco, co Protivovi vypadlo z hromady oblečení, kterou držel. Byla to hůlka.

Kate nechala Protivu Protivou a podívala se směrem, kde měl kabinet profesor Snape. O několik metrů vedle byla sklepní profesorská koupelna... Kate se znovu, trochu zmateně, podívala na hůlku, kterou obracela v ruce, na dveře do umývárny, na černý plášť, na hůlku, na dveře, na plášť... pak zrudla jako rajské jablíčko.

Moc dlouho se nerozmýšlela, co bude dělat, ačkoliv jí ten nápad, stejně jako všechny ostatní, připadal jako sebevražda. Přistoupila opatrně ke dveřím umývárny.


„Protivo!“ zahřmělo to zevnitř tak nečekaně, že Kate leknutím uskočila. Pak uslyšela rychlé přibližující se kroky a stačila vykřiknout: „NE!“ v ten pravý okamžik. Dveře se neotevřely a nastalo hrobové ticho.

„Pane profesore,“ řekla Kate po chvíli a v jejím hlase byla patrná obrovská dávka nervozity. Ozvalo se jenom velmi nepříjemné zavrčení.

„Přišla jsem vám vrátit ten plášť,“ řekla přes dveře určitě se vám teď bude hodit dodala v duchu. „Protiva... ehm... upustil taky cestou vaši hůlku. Tak já vám to... nechám tady venku... a půjdu.“

„Zvlášť to poslední udělejte hodně rychle,“ ozvalo se za dveřmi. Kate položila věci na zem a potřásla hlavou.

„Už jdu pryč, pane. Ehm... dobrou noc.“

Otočila se a rozeběhla se chodbou pryč. Byla úplně rudá v obličeji, snad mnohem víc, než včerejší večer. Udýchaně seběhla schody, vychrlila do zdi heslo a zastavila se až ve své ložnici. Tam oblečená padla na postel a tiše se rozesmála do peřiny. Až tohle uslyší Katleen,.. Úplně si to představila... bude si ji dobírat, proč ho nenechala z těch dveří vyjít ven. Ne, některé věci si Kate prostě odmítala i jenom představit... Zase se rozesmála, otočila se na záda a vší silou si na obličej přitiskla polštář.


První den školy a takhle to začíná! Protiva má novou zálibu. Kate upřímně zajímalo, kdo bude obětí zítra...